Nicolas d’Estienne d’Orves (*1974) je francouzský spisovatel, rozhlasový moderátor a novinář. Vystudoval literaturu na Sorbonně, ale stejně se zajímal i o hudbu a oběma oborům se věnuje i profesně. Po necelých pět let moderoval pořady na rozhlasové stanici France Musique, přispívá do hudebních časopisů. Je autorem dvaatřiceti knih, žánrově se zaměřuje především na thrillery. Do tohoto žánru lze zařadit i román Ticho a zuřivost, který napsal společně se svou matkou Natalií Carterovou (*1955), francouzsko-americkou spisovatelkou a scenáristkou, jež mj. stojí za filmovými adaptacemi románů F. Mauriaca, J.-P. Duboise nebo Ph. Grimberta.

Thriller vypráví o věhlasném klavíristovi Maxu Kingovi, který se kvůli nehodě, k níž došlo během jednoho z jeho každoročně pořádaných slavných a hojně navštěvovaných koncertů, pohroužil do bolestného ticha. Každý den trpí, a uzavírá se proto sám do sebe. Pouhé pomyšlení na hudbu, na jediný tón, mu přináší nesmírnou bolest. Dokáže ji utišit jen tekoucí voda a nekonečné, náročné túry. Odklidil se do ústraní na svůj ostrov na jezeře Lost Lake. Kdysi na něm uspořádal klavírní koncert a ostrov jej svou divokou přírodou, samotou, ale i prazvláštní temnotou natolik uhranul, že se rozhodl si ho koupit. V době, kdy ještě hrál, se obyvatelé ostrova těšili prosperitě. Ale od chvíle, co se Max uzavřel a skoncoval s hudbou, ostrov chátrá a jeho obyvatelstvo smutně živoří.

Nikdo se totiž neodvažuje ostrov opustit a ani nemůže, protože jsou jeho majiteli zavázáni. Stejně jako Susan, Maxova hospodyně, která jako téměř jediná s klavíristou přichází do kontaktu. Pečuje o něho, vaří mu, uklízí, stará se o jeho klid a touží po tom, aby se slavný klavírista vzchopil. A tak se rozhodne přizvat Maxova syna. Doufá, že jejich společná láska k hudbě a rodinné pouto dokáže Maxe probudit opět k životu. Jenže návštěva neprobíhá zcela podle plánu. Na povrch vyplouvají staré křivdy a ve vzduchu se vznáší nevyslovená otázka: „Kdo je ve skutečnosti zodpovědný za tu příšernou nehodu?“

Román Ticho a zuřivost není klasický thriller už jen proto, že se v něm mísí prvky hororu (tajemná a děsivá atmosféra v domě, vražedná scéna se zbraní, záhadné výlety ke skalnatému divadlu) i detektivky (je nutné zjistit, kdo spáchal onen zločin, který Maxe psychicky ochromil). Od jiných thrillerů se však liší zejména zvláštně podaným vyprávěním. Rozkolísanost stylu rozhodně není vinou překladu, na podivný text si stěžují i někteří čtenáři francouzského originálu. A není to ani tím, že se o autorství podělila matka se synem. Ti si totiž předem rozdělili vypravěčské party.

V knize promlouvají celkem tři postavy (Susan, Luke a vševědoucí vypravěč zaměřený na Maxe), které se po kapitole střídají ve vyprávění, a tak příběh předkládají ze tří různých úhlů pohledu. Četba není obtížná ani nesrozumitelná, je jen trochu jiná, jakoby cizokrajná. Atmosférou román připomíná například knihu Kamouraska quebecké autorky Anne Hébertové (v roce 1977 vyšla v Odeonu v překladu Evy Janovcové), ale určitou podobnost najdeme i s hororovými romány Stephena Kinga či thrillery Francka Thillieze. Nejspíš díky temnému a děsivému napětí, kdy čtenář neví, která z postav je šílená, která lže a která je nevinnou obětí.

Čtyřručně napsaný příběh s tajemnou a vybičovanou atmosférou svým specifickým způsobem vyprávění možná někoho rozladí, pokud však čtenář u četby vydrží, děj ho pohltí. Ale že by nějak zarezonovala, to od této knihy nečekejme.