Slyšení hlasů – dodnes nevysvětlitelný jev, který ve společnosti budí strach jakožto symptom jednoho z nejzávažnějších psychických onemocnění. Od roku 1988 je Slyšení hlasů (Hearing Voices) rovněž hnutím, které obrací dosavadní přístup k tomuto fenoménu vzhůru nohama. Hlasy se nesnaží umlčet, ale naopak jim věnuje bedlivou pozornost, čímž mění zažité představy o diagnóze a léčbě schizofrenie. Kondenzátem inovativních, avšak vědecky ověřených argumentů pro změnu postoje je kniha Fenomén slyšení hlasů, poskytující českým čtenářům unikátní možnost nahlédnout do myšlenkového světa těch, kteří bývají ukvapeně označováni za nenormální, a dotknout se tak tématu, jež riskuje zůstat za zdmi psychiatrických léčeben.

„Měly by se považovat za smysluplný a reálný, byť někdy bolestný, děsivý a zneklidňující životní fenomén,“ tvrdí o hlasech Paul Baker, britský komunitní pracovník, koordinátor mezinárodní sítě pro výzkum slyšení hlasů Intervoice a autor řady publikací na téma duševního zdraví. Svou nejnovější knihu sám nazývá příručkou „pro lidi a o lidech, kteří slyší hlasy“ a spolu s odborníky v ní prezentuje průlomové poznatky, které se podařilo nasbírat za sedmnáct let v devatenácti zemích světa. Bakerův zájem o duševní zdraví se jednak zakládá na rodinné zkušenosti se slyšením hlasů, jednak vychází z osudového setkání s psychiatrem Mariusem Rommem, jenž svým progresivním výzkumem způsobil průlom v přístupu k tomuto psychologickému úkazu.

„Jak vlastně víme, kdo je prorok, a kdo šílenec? A kdo to vlastně určuje?“ Po nastínění své cesty k zájmu o popisované téma autor čtenáře bere na krátký, ale intenzivní historický exkurz, během nějž představuje významné osobnosti, ze kterých schopnost slyšet neslyšitelné neudělala outsidery, ale favority. Jsou jimi náboženští prorokové, antičtí filozofové, ale i současní umělci, kteří ve společnosti hlasů dokázali nalézt jedinečnou inspiraci pro svou tvorbu. Ochota tomuto komplexnímu fenoménu porozumět, individuálně jej interpretovat a odůvodnit tvoří hlavní linku knihy. Základem nového přístupu je svěření iniciativy samotným slyšitelům, kteří se díky sdílení svých zkušeností mohou ve spolupráci s odborníky značně podílet na napínavém výzkumu, a pomoci tak těm, jimž hlasy zatím brání v plnohodnotném životě. „Naděje na zotavení je mnohem reálnější, než si možná myslíte.“

Hlasy nesouvisejí se schizofrenií, nevznikají v důsledku onemocnění mozku, mohou být prospěšné a někdy se o nich doporučuje mluvit jako o protivných příbuzných… Kniha má co nabídnout naprostému laikovi, zkušenému slyšiteli hlasů, a dost možná i nejednomu odborníkovi. Velmi dostupnou formou podává navýsost podnětné informace, které by si ale právě pro svou neotřelost místy zasloužily konkrétnější faktografickou argumentaci a širší metodologický kontext.

I přesto má Bakerova publikace nezpochybnitelnou šanci poskytnou efektivní osvětu nejen komunitě slyšitelů hlasů a jejich blízkých, ale hlavně široké veřejnosti. Právě v nezasvěcených kruzích, kde neobvyklé jevy často degradují na divné, se Fenomén slyšení hlasů může stát klíčem k vymanění z bludného kruhu stigmatizace. Oproti originálu česká verze navíc obsahuje kapitolu o historii a činnosti hnutí Slyšení hlasů v České republice a ilustrace překladatele knihy Tomáše Vaňka, které slyšení hlasů propůjčují vizuální rozměr.