Mezi mnoha subžánry a variantami kriminální literatury stále existují takové, které se v našem prostředí příliš neuchytily. Patří mezi ně například případy s pachateli, kteří svůj zločin promyslí nejen do fáze jeho provedení a zahlazení stop, ale ještě mnohem dál. Jejich cílem je navést vyšetřování takovým směrem, který jim zaručí beztrestnost a případně i nějaký ten zisk. U zrodu podobných příběhů stáli zejména Francouzi a jejich superpadouši Fantomas či podstatně sympatičtější Arsène Lupin, ti však měli kromě chytré hlavy taky bandu pomocníků a šlo jim hlavně o to, přechytračit stráže, konkurenty a policii a uniknout, nejlépe s tučným lupem. O něco později se objevili také „neprofesionální“ zločinci, kteří i v klasických whodunitkách dokázali ve svých plánech pokračovat i v průběhu vyšetřování a stáčet je tak, jak pro ně bylo nejvýhodnější. Napsat takový příběh a udržet při tom jeho překvapivost, když ten velkolepý komplot vyjde najevo, a obecně věrohodnost, je v posledních letech při čím dál dokonalejších forenzních metodách dosti složité a častěji se objevuje ve filmech, kde divák nemá tolik času, aby autora zpětně zkontroloval, zda se nedopustil nějakého faulu. Ale možná právě proto mohou takové příběhy zafungovat silněji než dříve, jak o tom svědčí velkolepý úspěch románu Gillian Flynnové Zmizelá.

Čeští autoři jako by se podobných daleko dopředu plánujících zločinců dlouho obávali, jistě i proto, že malé domácí prostředí se pro něco takového zdá nepřípadné. Odvahu k tomu nedávno našla ne snad začínající, ale přinejlepším nezavedená spisovatelka Petra Klabouchová (nar. 1980). Ta pracuje jako manažerka zahraniční rockové skupiny (je manželkou kapelníka) a dosud publikovala tři romány pro dospělé (předloni mysteriózní thriller Podvod zlatého faraona a loni psychologický thriller Anglická zahrada, obě v nakladatelství XYZ z koncernu Albatros Media) a několik knih pro děti o upírech; žádná z nich ale velký zájem nevyvolala. Až když přešla k nakladatelství Host, objevily se Prameny Šumavy v programu letošního Velkého knižního čtvrtku, což svědčí o tom, že toto nakladatelství potenciálu její knihy věří více. Asi právem, protože Klabouchová dokáže i v šumavské vsi jménem Františkov sugerovat pochmurnou atmosféru severské krimi a zasadit do ní promyšlený příběh s dovedným využitím mnoha atraktivních lokálních prvků, včetně trochu šestákových (jakkoliv možná reálných) rekvizit, jako je nacistická podzemní továrna či tajné chodby prokopané přes hranice.

Pravda, zejména v první třetině knihy k tomu používá až körnerovsky naléhavý styl plný beznaděje a pesimismu, který s postupujícími stránkami působí čím dál uměleji a otravněji, zvláště když jej autorka ještě – příliš často – prokládá expresivními obraznými vyjádřeními jako „brečel jako usoplené děcko“, „kravál pádícího srdce“ nebo „krásné jako divocí koně u potoka“ (divocí koně na Šumavě?). Naštěstí to čtenář postupně přestane vnímat, protože se množí (civilněji napsané) dialogy a taky se zajímavě zaplétá děj.

Na jeho začátku je nález mrtvé třináctileté dívky, která promrzla v zasněženém lese, oblečená pouze do pruhovaného pyžama s židovskou hvězdou. Není jasné, jak se na místo dostala, jen se prokáže, že byla před smrtí silně omámená. Případ vyšetřuje bezejmenný kapitán vimperské kriminálky, který pamatuje i lepší kariéru v Praze, ale byl sem odsunut kvůli tomu, že v jednom mediálně ostře sledovaném případu zfalšoval důkazy. Média se samozřejmě hned začnou zajímat i o šumavskou vraždu, přičemž jednu pražskou televizní novinářku autorka možná trochu nadsazeně, ale v rámci fiktivního příběhu ospravedlnitelně zapojuje do případu kvůli tomu, aby vychytrale znepříjemňovala život policii a kvůli lepší sledovanosti rozdmýchávala v místních vášně. Spekuluje se o pomstách za dávné zločiny (kromě zmíněné podzemní továrny autorka pracuje také s koncentračním táborem, kam nacisté umístili ruské zajatce, a samozřejmě s odsunem Němců), prvním a nejvýraznějším podezřelým je lékař, který sám trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Neboli atraktivně neobvyklých prvků je v knize opravdu hodně.

Vyprávění je vedeno v několika různých perspektivách a časových rovinách. Podstatné jsou dvě: první sleduje případ chronologicky od nalezení těla, druhá o necelé tři měsíce později, kdy kapitán sedí u výslechu, ale na té špatné straně stolu. Tahle pro detektivku nepříliš obvyklá kompozice podněcuje čtenářská očekávání a vhodně dynamizuje proces pátrání, který se jinak skládá ze zpovídání svědků, spekulací a četných nářků na minulé i současné poměry. Autorka ji přitom zvládá skvěle, v obou hlavních rovinách sdělí jen to, co potřebuje, rozuzlení dávkuje na několik etap a celkově si čtenáře umně vodí, stejně jako pachatel nešťastného kapitána, který navíc taky není zrovna kladný hrdina.

Po dočtení toho tak nadějně vystavěného románu se však dostaví jisté zklamání. Především, a to bývá častý problém příběhů s příliš vychytralými zločinci, se motivace nejeví moc věrohodně a potenciální zisk neodpovídá nebezpečím, která na pachatele číhala. Příliš často se všichni zachovají přesně tak, jak si pachatel naplánoval, autorka vůbec nedává prostor náhodě, jak to v podobně vykládaných příbězích uměla noirová hvězda Patricia Highsmithová. Lze to snad omluvit tím, že pachatel je svého druhu psychopat, ale ve srovnání s tím, jak si Klabouchová předtím připravovala dílčí zvraty a zápletky, by to bylo dost chabé zdůvodnění. Také vedlejší špionážní linka se zdá být temnější, krvavější a nepravděpodobnější, než by románu slušelo. V knize ostatně ani být nemusela, s případem má souvislost jen velmi volnou a autorka ji potřebovala hlavně ke zbytečně překombinovanému finále.

Ale možná z domácí perspektivy soudíme příliš přísně. Kdyby se náhodou Prameny Vltavy dočkaly překladu do skandinávských jazyků, třeba by tamní čtenáři také ani nedýchali při čtení o divokých poměrech v té neznámé a nebezpečné zemi, stejně jako ti čeští při čtení přepálených thrillerů Larse Keplera nebo Jussiho Adler-Olsena. Klabouchová v každém případě touto svojí knihou prokazuje, že z ní může vyrůst zajímavá žánrová autorka, když trochu urovná svůj styl a pečlivěji si připraví motivace zločinů a jejich věrohodnost.