Knihu Volte zvířata! vytvořenou čtyřmi ilustrátory a grafickými designéry na základě workshopů s dětmi různého věku vydalo nakladatelství Paseka v překladu Lady Weissové už v loňském roce. Zřejmě neplánovaně tak došlo k překvapivě podnětnému načasování. Přestože principům demokracie je nutné rozumět v každé době (i v každém věku), v posledních měsících je to přece jenom ještě o něco aktuálnější. A to nejenom z důvodu nadcházejících voleb do poslanecké sněmovny, ale zejména proto, že za posledních více než třicet let, kdy sbíráme zkušenosti s demokratickým zřízením, se proměňující vládní nařízení ještě nikdy nedotkla každodenního života běžného dítěte tak citelně jako za poslední rok a půl. Nejeden rodič tak letos na jaře v zápalu snahy vysvětlit, proč nám někdo zakazuje navštívit babičku ve vedlejším okrese, použil slovo vláda a najednou čelil nelehkému úkolu odpovědět na otázku, co onen pojem vlastně znamená.

André Rodrigues, Larissa Ribeirová, Paula Desgualdová a Pedro Martin uspořádali tvůrčí dílny, jichž se účastnilo pět skupin chlapců a dívek od čtyř do jedenácti let z brazilského Sao Paula a Floriánopolisu. Autoři zdůrazňují, že jejich kniha, která učí nejmenší, jak fungují demokratické volby, vzešla právě z dialogu mezi dětmi a dospělými. A přestože výsledek působí poutavě a živě, přičemž tento dojem podporuje barevné provedení brazilské divočině zcela odpovídající, bez dialogu dospělého a dítěte se neobejde ani čtení. Volte zvířata! tak zřejmě nebude tou ideální volbou před spaním, protože minimálně prvních několik čtení si vyžádá vysvětlování, které (nejen) od dítěte vyžaduje jistou soustředěnost. Ale právě výzvy, jež klade před dítě i rodiče, je třeba na knize ocenit.

Koneckonců i rodič sám si může vyzkoušet, nakolik některé pojmy dokáže vysvětlit a nakolik jim tím pádem sám rozumí. Pro usnadnění práce s knihou jsou základní termíny v textu podtržené a na konci pak stručně vysvětlené v připojeném slovníčku. Dospělý má tak k dispozici orientační body, na které se při vysvětlování zaměřit, a zároveň informační oporu pro případ, že by si nevěděl rady. Pojmy jsou nicméně vysvětleny tak, že je pravděpodobně pochopí i starší dítě, které by si knihu četlo samo. Bohatě rozvést se dají i jednotlivé popisované situace – například dopady většího či menšího porušování pravidel, která si zvířecí volební komise pro své volby určila. Příběh je nastaven dostatečně jednoduše a přehledně a spíš než konkrétním volebním systémem se zabývá principy demokratických voleb, ale tuto jeho základní kostru lze rozvíjet podle specifických potřeb a schopností dítěte či dospělého.

Na jednotlivých stranách nenajdeme velké množství textu, naopak všude jsou využity výrazné barvy. Vizuální stránka, která do předvolebního boje koneckonců taktéž patří, tak zpracovává téma samostatně. V tomto ohledu je nutné ocenit celostránkové prezentace jednotlivých kandidátů. Vždy na levé ze čtyř dvoustran (každé pro jednoho z kandidátů) čtenář najde volební plakát doprovozený na pravé straně odstavcem, který má oslovit voliče. Zde je ideologický jazyk různých typů politiků obratně převedený do zvířecích kulis. Lev tak například apeluje na tradici a klidný domov pro slušná zvířata, „která páchnou správně“, zatímco had zvířatům zdůrazňuje, že vyrostl v džungli, a proto je jedním z nich. Povídání o tom, co tím zvířata vlastně doopravdy myslí a čeho potřebují docílit, může být velmi užitečné. Obzvláště proto, že ideologický či politický jazyk nás v současnosti obklopuje takřka na každém rohu, a přesto lze říct, že tu v tomto ohledu chybí gramotnost.

Příběh o tom, jak si zvířata v pralese uspořádala demokratické volby, dětského čtenáře obratně provede po jednotlivých fázích volebního procesu. To, že nakonec vyhraje sympaťák, by mohlo evokovat pohádkovou strukturu, protože sobecký lev byl zbaven úřadu a na jeho místo přišel někdo, kdo je odhodlaný naslouchat a kdo považuje každé přání za důležité. Nebýt větičky: „Až do příštího jara!“ a připojené poznámky s výzvou vymyslet jiný konec. Je tak jasné, že v demokracii nelze spoléhat na obligátní „a jestli neumřeli, tak tam žijou (vládnou) dodnes“, ale že je to něco, čemu je potřeba věnovat pravidelnou pozornost. I když se nám třeba nelíbí, co z toho nakonec vzejde.