Každý si jistě pamatuje, jak se ve škole musel nazpaměť učit názvy nespočtu rostlin, hub nebo živočichů, pamatovat si, jakou má to které zvíře nervovou, oběhovou či vylučovací soustavu, znát rovnici fotosyntézy probíhající v chloroplastech rostlin i některých bakterií, vyjmenovat rozdíly mezi rostlinnou a živočišnou buňkou a mnoho dalšího. Není divu, že někteří na biologii zanevřeli jako na nudný předmět překypující zdánlivě nesouvisejícími fakty, která se prostě musíme našprtat; a že biologické osnovy po žácích leckdy skutečně vyžadují poněkud zbytečné vědomosti, o tom není sporu. Co v hodinách biologie totiž často chybí, je zdůrazňování, že všechny organismy, které dnes na Zemi žijí, jsou více či méně příbuzné, jelikož se vyvinuly z dávného společného předka. Se znalostí evoluce a jejích mechanismů začnou ona „nesouvisející“ fakta dávat mnohem lepší smysl a biologie i vše, čím se zabývá, získá nesrovnatelně větší kouzlo.

Je proto jen dobře, když mají mladí čtenáři možnost se s evolucí i vývojem pozemského života seznámit co nejdříve. Otázkou ovšem je, kde takové přístupné úvodní seznámení hledat. Přestože děl popularizujících evoluci na českém trhu není málo, jedná se většinou o knihy určené starším, poučenějším či odhodlanějším čtenářům, jak dokládá třeba vynikající, leč velmi obsáhlá bichle Jak se dělá evoluce (Argo a Dokořán, 2017). Na poli dětské literatury už to tak slavné není, byť pár vhodných titulů objevíme i zde. Z těch, jež vyšly v posledních letech, lze jmenovat například Příběh života. Evoluce (Albatros, 2018) Fiony Munroové a Ruth Symonsové, nebo – může-li si autor recenze trochu přihřát vlastní polívčičku – Tajemství evoluce (Edika, 2018), jež se věnuje vývoji života od jeho vzniku až po příchod člověka. Posledním přírůstkem do této řady se v první polovině letošního roku stala nepříliš rozsáhlá kniha Evoluce: Vývoj života na Zemi (Sun, 2021) Eliseo Garcíové.

V devatenácti dvoustránkových kapitolách autorka nejprve představuje základní kámen moderní evoluční biologie, teorii přírodního výběru i jejího tvůrce Charlese Darwina, kterého k jejímu rozpracování podnítila slavná cesta kolem světa na lodi Beagle v letech 1831–1836. Stručně se Garcíová zmíní také o předdarwinovských úvahách o evoluci (Jean-Baptiste Lamarck), původu binomické nomenklatury a moderní taxonomie (Carl von Linné) či objevu genů a zrodu genetiky (Gregor Mendel). Po tomto spíše teoretickém úvodu, na nějž později navážou ještě kapitoly o evoluci a významu pohlavního rozmnožování, vzniku zkamenělin či důkazech evoluce, kniha přistupuje k „praxi“ a v odpovědi na otázku „Odkud přicházíme?“ shrnuje vývoj života na Zemi od jeho zrození před asi 4 miliardami let po současnost.

Čtenář se zde dozví, že jeho dávný předek se podobal jednoduché bakterii, která ale do svého těla později začlenila několik jiných buněk a dala vzniknout buňce mnohem složitější: eukaryotické. Z pohlcených buněk se, jak alespoň tvrdí slavná endosymbiotická teorie, staly mitochondrie (buněčné elektrárny) a chloroplasty (díky nim mohou rostliny provozovat fotosyntézu). Složitější buňky se posléze začaly spojovat dohromady a vytvořily první mnohobuněčné organismy. Tato evoluční fáze trvala přes tři miliardy let. Pak už šlo všechno skoro ráz na ráz. Na počátku prvohor se v mořích objevily první ryby či slavní trilobiti a zanedlouho už začali průkopnické rostliny, živočichové a houby dobývat souš. Vznikly první lesy, vyvinuli se obojživelníci a po nich konečně i plazi, kteří se ve druhohorách chopili žezla a vládli Zemi pevnou rukou, dokud jejich kralování před 66 miliony let neukončil dopad meteoritu. Ve třetihorách nadešel věk ptáků a savců, tedy i primátů, z nichž se později vyvinul také člověk.

Ačkoli se může zdát, že toho kniha zvládá probrat opravdu hodně, jedná se spíše o výčet zajímavostí a přehled milníků ve vývoji pozemského života. Každá kapitola navíc obsahuje jen pár stručných odstavců textu a na jakékoli rozvedení představených informací obvykle už nezbývá prostor. Dozvíme se tedy například, že s teorií přírodního výběru měl něco společného i mladý přírodovědec Alfred Russel Wallace, ne už však to hlavní a nejzajímavější, totiž že Wallace připadl v principu na tutéž teorii jako Darwin, což Darwina podnítilo k urychlenému dopsání jeho slavné knihy O vzniku druhů. Tak trochu letem světem jsou nicméně probraná vlastně všechna témata, a některé zajímavé otázky tak zůstávají jen provokativně nakousnuté. Občas také schází alespoň několikavětné uvedení různých informací do širšího kontextu, které by mladšímu čtenáři umožnilo snadnější porozumění textu a pochopení naznačených souvislostí (znalejšímu čtenáři dojdou, ale ten není tím cílovým). Na druhou stranu je třeba autorce přiznat k dobru, že několikrát se jí skutečně podařilo udeřit hřebíček na hlavičku, a to například nadmíru srozumitelným vysvětlením již vzpomínané endosymbiotické teorie.

Kniha obstojí jako první seznámení s evolucí a historií pozemského života a nejvíce patrně osloví žáky prvního stupně, jimž s porozuměním textu pomohou i poměrně zdařilé, často celostránkové ilustrace Moni Pérezové. Nicméně je trochu škoda, že autorka vsadila na opravdu úsporný styl psaní a neodhodlala se čtenáře sem tam potrápit několika dodatečnými větami. Jistě by nikoho neodradily a výsledek by byl ještě o fous lepší.