Ana Blandiana (nar. 1942 v Timišoaře jako Otilia-Valeria Coman) je již několik desetiletí nejznámější a ve světě nejpřekládanější rumunskou básnířkou. Do literárního života vstoupila s nonkonformní „generací šedesátých let“ a už její první sbírky, např. Achillova pata (Călcîiul vulnerabil, 1966), Třetí svátost (A treia taină, 1970) a Spánek ve spánku (Somnul din somn, 1977) svědčily o směřování k filozofické a etické reflexi. Koncem 80. let ji kvůli statečnému občanskému postoji postihl zákaz publikování a dozor tajné policie. Až po prosincové revoluci 1989 mohla vydat sbírku Architektura vln (Arhitectura valurilor, 1990), vystihující pocity absurdity i vzdoru za Ceauşescova režimu. Je autorkou lyricko-fantastických povídek Průhledy do minulosti (Proiecte de trecut, 1982), románu o předrevolučních osudech rumunských intelektuálů Zásuvka s potleskem (Sertarul cu aplauze, 1992), cestopisného deníku Světe, můj světe (Soră lume, 2020) aj. Příznivému přijetí se těší její nové básnické sbírky: Moje vlast A4 (Patria mea A4, 2010), Orloj bez hodin (Ororogiul fără ore, 2016) a Variace na dané téma (Variaţiuni pe o temă dată, 2018). V porevolučním období se Blandiana angažuje v podpoře občanské společnosti a v úsilí o poznávání totalitní minulosti: je spoluzakladatelkou Občanské akademie (1994) a spolu s manželem, publicistou Romulem Rusanem, také hlavním tvůrcem Památníku obětí komunismu a rezistence, fungujícího od r. 2000 v sedmihradském městě Sighet. Výbory z její poezie vyšly celkem ve 26 zemích. V Rakousku obdržela cenu Gottfrieda von Herdera (1982), ve Slovinsku cenu festivalu ve Vilenici (2002), na Slovensku Cenu Jána Smreka (2019). Od r. 1997 je členkou Mallarméovy básnické akademie v Paříži, od r. 1998 členkou Evropské akademie poezie. U nás byla básnířka představena napřed v časopiseckých výborech, loni vyšel první český výbor z její poezie Řeka s jediným břehem (Festival spisovatelů Praha, 2020).