K letošním Vánocům připravilo nakladatelství Yoli Nejkrásnější dárek. Jedná se o sbírku povídek dvanácti autorů zaměřujících se na adolescentní publikum. Termín young adult sice může působit jako marketingová nálepka, ale především z důvodu, že označuje spíš cílovou skupinu čtenářů než žánrové zařazení. Pod knihou s označením young adult se totiž může skrývat v podstatě jakýkoliv žánr od historické prózy přes romance či fantasy po dystopii. A vlastně ani s tím publikem to nakonec není tak jednoduché – některé zdroje uvádějí, že young adult cílí na čtenáře od 12 do 18 let, jiné vrchní hranici posouvají až k pětadvaceti letům (zejména kvůli životnímu stylu spojenému se studiem a cestováním, které onu dospělost spojenou s „usazováním“ a zakládáním rodiny odsunují). Ve finále ovšem někdy young adult literatuře holdují i čtenáři (a čtenářky, budeme-li věřit statistikám), kteří mají pětadvacítku dávno za sebou.

Texty s označením YA tak zkrátka stojí někde mezi dětskou literaturou a literaturou pro dospělé a toto rozkročení je do jisté míry definuje. Podstatný je tu logicky především pohled a světonázor dospívajícího nebo čerstvě dospělého jedince, který na základě nově poznaných zkušeností či problémů prochází určitým vývojem. Co se týče překladových titulů, je nabídka na českém trhu poměrně široká, mezi stálice žánru patří třeba John Green nebo řada (často i zfilmovaných) sérií jako Hunger games, Stmívání či Odkaz dračích jezdců. V posledních letech se začíná rozrůstat i česká produkce těchto titulů. Největší zásluhu na tom mají nakladatelství Yoli (pod Euromedia), které se na young adult přímo zaměřuje, a v rámci koncernu Albatros Media potom nakladatelské značky CooBoo a Fragment. Poslední jmenované už několik let pořádá soutěž Hvězda inkoustu, orientovanou právě na YA literaturu.

V souboru Nejkrásnější dárek, propojeném vánoční tematikou, vsadilo nakladatelství jak na „osvědčená“ jména, která mají svůj knižní debut už za sebou, tak na autory dosud nepublikované. Mezi první jmenované patří kromě Anny Musilové (Černooká, Yoli 2018) či Aleše Novotného (Pamatuj na smrt, Yoli 2019) třeba ještě dvě vítězky výše jmenované Hvězdy inkoustu Kateřina Šardická (Zmizení Sáry Lindertové, Fragment 2019) a Alžběta Bílková (Z kouře a kamene, Fragment 2020). Zejména v případě Šardické nebo Magdaleny Mintové (Falešný román, Knižní klub 2017) se autorská zkušenost odráží v suverenitě vyprávění. U obou těchto autorek ale platí také to, že jejich práce stylově povznáší příslušnost ke konkrétnímu žánru a nesklouzávají tak k patosu jako řada ostatních textů. Šardická obratně pracuje s mysteriózní atmosférou, zatímco Mintová dokáže do textu o vztahu se ženatým mužem vnést humoristický nadhled. V žánrovém vybočení (které je samozřejmě dané i povědomím o jejich publikovaných knihách) jsou ojedinělé, skoro všechny další povídky vycházejí z realistického pojetí současnosti a zaměřují se na rodinné a přátelské vazby svých protagonistů. Ze souboru potom většinou lépe vycházejí texty vyprávěné v první osobě, nejen proto, že působí autentičtěji než jinde trochu strojená třetí osoba, ale také z toho důvodu, že o něco lépe odolávají nadužívání jazykových klišé a floskulí.

Jednoduché, jazykově skoro až banální vyprávění s rychlým tempem a soustředěním na děj a velmi dořečené prožitky k žánru tak nějak patří. Vzhledem k milostné zápletce některých povídek je navíc potřeba uznat, že se dost dobře nemůžeme zlobit na romanci za to, že je romancí. Zajímavé je ovšem tematické zaměření povídek. To, že se odehrávají kolem Štědrého dne, kdy člověk snadno sklouzává k hodnocení vlastních vztahů, nechme stranou, protože to koneckonců vychází ze zadání. Místo očekávatelného vymezování vůči starší generaci, kterého se tu sice dočkáme, ale spíš zřídka, je tématem hned několika textů ztráta blízkého rodinného příslušníka, nejčastěji matky. Dospívající hrdinové jsou tak definováni událostí, s níž by se „správně“ měli potýkat v úplně jiném životním období a která tvoří zásadní téma i v rámci takzvaně vážné literatury. (Ostatně i v současné české próze se téma ztráty rodiče pravidelně opakuje.) V povídkách se pak opakuje uzavřenost nebo nejistota hlavní postavy a její neochota otevřít se případným novým či nově definovaným vztahům, což je v závěru často narušeno onou výjimečností, kterou se Vánoce vyznačují i v mainstreamové seriálové a filmové produkci. S naznačenou závažností rozhodně nepracují všechny povídky, často se objevuje i veselejší nota (i v těch „vážných“), postavy napříč texty se vyjadřují s příznačným sarkasmem a nakonec to vždycky skončí příslibem nějaké té naděje. Naštěstí se nejedná o soubor textů laciných, spíše předkládají hraniční situace svých postav návodně a jazykem svých implicitních čtenářů.

Dospívajícím čtenářům, kteří sledují ediční plány jmenovaných nakladatelských značek, asi povídkový soubor Nejkrásnější dárek netřeba doporučovat, zřejmě jej mají buď přečtený, nebo ho našli zabalený pod stromečkem. Těm ostatním může poskytnout vhled do autorské generace, která má v českém knižním prostoru své místo. Vůbec přitom nezáleží na tom, že některým autorům je něco přes dvacet a jiní už atakují třicítku, statistiky z úvodu recenze jsou nakonec jenom statistiky. Poptávka čtenářů evidentně existuje, a ačkoliv můžeme mít proti čtenářskému světu fungujícímu na sociálních sítích, kam uvedení autoři bytostně patří (a z nichž někteří přímo vzešli), mnoho výhrad, je třeba si přiznat, že mezi dětskou a „dospělou“ literaturou není černá díra. Což je koneckonců dobře.