Zatímco svou předchozí tvorbou se Monica Sabolo řadí spíše mezi autorky románů pro ženy, její kniha Summer, ve francouzském originále poprvé vydaná v roce 2017 (u nás o dva roky později), balancuje na pomezí thrilleru a lyrické prózy. To mimoděk zapříčinilo její rozporuplné přijetí. Čtenáři, kterým byla Summer přinejmenším v českém prostředí prezentována jako thriller splňující aktuální žánrová očekávání, mohli být (a často i byli) zaskočeni tím, kolik prostoru autorka věnuje pocitům hlavního hrdiny Benjamina.

Jeho starší sestru Summer kamarádi naposledy viděli, když během pikniku na pláži Ženevského jezera odběhla kamsi vysokým kapradím. Ale ani po pětadvaceti letech od jejího zmizení není jasné, co se s ní stalo. Přesto se Benjamin u svého psychoterapeuta pokouší tragickou událost, která ho vehnala do náruče alkoholu a drog, alespoň částečně rozklíčovat. Když ale oddělí realitu od fantazie, začínají vyplouvat na povrch tajemství na první pohled dokonalé rodiny.

Až doposud se Summer jeví jako tradiční thriller, nicméně vnímavý čtenář brzy pochopí, že kniha přesahuje rámec žánrové literatury. A jakkoli si (především v rámci domácí produkce) přesahu ceníme, může se stát nepřekonatelnou překážkou pro čtenáře, kteří jej nejenže neočekávali, ale kteří o něj (při výběru knihy na základě anotace) ani nestáli. Vyprávění kolísá mezi časem zmateného dospívání a časem dospělosti tápající po dávné pravdě. Je střízlivě, až fitzgeraldovsky lyrické a místy vytváří silné erotické napětí. To vše je navíc umocňováno střídáním motivů slunce, jezera a ryb s motivy bahna, deště a krve.

K problému nenaplněných čtenářských očekávání se vyjadřovali recenzenti například takto: „Soudě podle rozpolcenosti reakcí, není vůbec jisté, že se (Monica Sabolo) do vkusu čtenářů strefila. Na jedné straně stojí zahraniční, převážně kladné ohlasy, s nimiž kontrastují příkrá hodnocení tuzemských recenzentů.“ (J. Šotolová) „Anotace slibuje dechberoucí napětí, které je ovšem více než dvě třetiny knihy rozmělňováno lyrizujícími popisy.“ (T. Macháček) Oba citovaní si také stěžují na Benjaminovo nesnesitelně pomalé potácení se za pravdou, předlouhé reminiscence a nejasný směr, kterým se vyprávění ubírá. Proč o tom hovořit? Z jednoduchého důvodu: audioknižní vydání ničím z toho netrpí. Nebo lépe řečeno, remediace způsobila, že tím samým sledem vět, odstavců a kapitol Summer nevyvolává v posluchači tytéž pocity, jako ve čtenářích vyvolala kniha. Identický text zkrátka ve zvukovém podání působí jinak.

Interpret audioknihy Filip Švarc se překladu Anny Melicharové ujal velmi citlivě. Tak, že se jeho vyznění nemělo šanci minout účinkem. Při četbě prvních stránek čtenář nemá tušení, z jaké pozice Benjamin začíná vyprávět, co se mu stalo, kde je, jak je starý či jaké pocity v něm vyvolávají vzpomínky na minulost nebo konkrétní osoby. Avšak v rámci tvorby audioknihy je třeba zohlednit všechny aspekty literárního světa dané prózy. V této souvislosti si dovolme drobnou odbočku a představme si hypotetickou situaci – pokud se při čtení nějakého textu na základě uštěpačné poznámky jedné z postav dozvíme, že si postava X šlape na jazyk, znamená to, že si šlapala na jazyk celou dobu. Dokonce touto logopedickou vadou nejspíše trpí od mládí, pokud se autor nerozhodne uvést jinak. Ve světě takového literárního díla si zkrátka postava X šlape na jazyk bez ohledu na to, ve které části vyprávění se čtenář tuto informaci dozví. Důsledná audioknižní režie vede v patrnosti všechny detaily literárního světa daného díla a je nucena je od začátku zohledňovat.

Proto i Filip Švarc pod vedením zkušené režisérky Olgy Walló od prvních vět interpretuje text s ohledem na to, v jaké situaci a v jakém psychickém rozpoložení se postava vypravěče Benjamina nachází. Audiální vydání Summer tak obsahuje něco, co v knižním vydání není – což ovšem neznamená, že to není v literárním světě díla, schematický textový zápis to pouze nemá jak zachytit. Pokud tak knižní vydání románu nepromlouvalo k tuzemskému čtenáři dostatečně srozumitelně, díky režii Olgy Walló a interpretaci Filipa Švarce toto dílo působí ucelenějším, srozumitelnějším, a především uvěřitelnějším dojmem než ve formě psané.

Motivace postav, jejich charaktery i vypravěčovy postoje k nim jsou od začátku zřejmější. Stejně tak je náhle jasné, kdy Benjamin hovoří o daných situacích ze svého aktuálního pohledu a kdy jsou jeho vzpomínky zkresleny dětskou optikou. Interpretace posluchači pomáhá přenést se přes ony lyrické a imaginativní pasáže, jejichž smysl může méně pozornému čtenáři unikat a jež byly recenzenty označované jako zdlouhavé a popisné. Právě ony najednou mnohem intenzivněji působí na posluchačovy emoce.

Nakonec má audioknižní Summer oproti tištěnému vydání výhodu zvukové stránky. Na tu dohlížel Jiří Götz. Změnami akustiky jsou zde odlišeny telefonní hovory i dialogy odehrávající se v minulosti. V kombinaci s hudebním doprovodem syntezátorových melodií, zvuky saxofonu nebo kytarových riffů tak umožňují posluchači snazší orientaci v díle.

V mnoha ohledech je tedy v případě Summer lépe sáhnout po audioknižním vydání. Jde o dílo, kterému interpretace prospívá. Navíc se stává zajímavou ukázkou toho, jak rozdílně může být vnímán tentýž text s ohledem na jednotlivá vydání a jak silný vliv na jeho pochopení může mít již zmíněná remediace.