Častým typem literárního hrdiny je v jeho textech muž mladšího středního věku, bonviván, nekonformní jedinec libující si v neortodoxním životním stylu a vyznávající typicky (nebojme se v tomto případě určitého stereotypu, neboť se ho zjevně nebojí ani autor sám) mužské koníčky – box, zbraně, ženy, pěkná auta, tu a tam trocha morfia…

Szczepan Twardoch se narodil v roce 1979 ve Slezském vojvodství, Slezsko a tamní tradice jsou s jeho jménem ostatně neodmyslitelně spjaty. Vystudoval sociologii, začínal jako literární redaktor a publicista, jako prozaik debutoval několika fantastickými povídkami. Zároveň vydal prozatím deset románů, pozornost si získal především titulem Morfina (2012, česky 2017 jako Morfium), v němž se hlavní hrdina, potomek německého důstojníka a popolštěné Slezanky, jenž vyznává značně nekonformní styl života (odtud koneckonců i název románu), musí vyrovnávat s realitou prvních dnů a týdnů druhé světové války, vlastní komplikovanou identitou i dilematem, zda tváří v tvář válečné vřavě a vlastním armádním povinnostem lze ještě vést život, jaký do té doby znával. Román Morfium zaujal i kritiky, mimo jiné díky specifickému „zdvojujícímu“ způsobu vyprávění. Szczepan Twardoch za něj v roce 2013 obdržel cenu Paszport Polityki a byl nominován na prestižní literární cenu Nike (v níž nakonec získal ocenění čtenářů).

I za další román Drach (2014) získal finálovou nominaci na cenu Nike (a vysloužil si Cenu nadace Kościelských). Také v tomto textu rezonují autorovy vazby na Slezsko. Jsme svědky jakési variace na rodinnou ságu, v níž hlavní roli sehrávají dvě slezské rodiny na pozadí téměř celého 20. století. I zde volí autor netradiční způsob vyprávění, jenž rezignuje na chronologii. „Slezský duch“ příběhu má navíc odraz i v jazykové rovině, neboť autor často využívá slezského dialektu. Ostatně, sám název románu označuje v tomto dialektu draka.

Ohlasy vyvolala i Twardochova románová dilogie Król (2016, česky 2020 jako Král) a Królestwo (Království, 2018). Jejím společným hrdinou je židovský gangster a – do jistého okamžiku – boxer Jakub Šapiro, bezesporu barvitá postava varšavského židovského podsvětí v dobách těsně před druhou světovou válkou a (ve druhém dílu) během ní. Obě knihy jsou přitom ve své základní situaci zcela odlišné: v Královi je Jakub Šapiro ještě oním pomyslným králem, spolu se svým nadřízeným „Kmotrem“ Kaplicou vládne z pozice temné moci a síly (nejen) židovské Varšavě a nějaký čas díky tomu dokáže odolávat sílícímu antisemitismu i předzvěsti blížícího se válečného konfliktu; v Království, které se odehrává již za války, se pak proměňuje v člověka, kterého historické události i čistě privátní životní krach přivedou do postavení fyziologicky sotva přežívajícího živočicha. (Na okraj, klíčovou roli pak u Twardocha konečně převezme výrazná a silná ženská hrdinka, někdejší Šapirova milenka a před válkou majitelka nevěstince.)

Oba romány nabízejí pestrou žánrovou směs, zejména Král je tak trochu gangsterka, na první pohled dobrodružný příběh (Twardoch dokáže umně propojovat prvky populárních žánrů s těmi, řekněme, čtenářsky náročnějšími), ale zároveň obsahuje řadu historických či politických reálií. Autor se ve svých textech vztahuje mimo jiné i k ožehavé problematice antisemitismu. Přesto sám zdůrazňuje, že to nejsou primárně romány o válce ani o fašismu či vztahu Poláků a Židů, ale romány o násilí – či moci násilí.

I v těchto textech pak Twardoch volí zajímavé vypravěčské postupy – jeho vypravěč (v Králi je to na první pohled mladý Mojžíš Bernštajn, jemuž Šapiro zabil otce, v Království hned několik různých vypravěčů) je značně nespolehlivý, narace se rozvětvuje do několika paralelních linií, střídají se různé vypravěčské perspektivy, čtenář si od začátku není ledasčím jistý. Twardochův styl a jazyk jsou navíc svérázně melodické, rytmické, důležitou roli hraje opakování. Twardoch nezapomněl ani na své literární počátky blízké fantastické poetice, a tak každý z jeho románů obsahuje určité fantastické prvky. I každý jeho historický obraz představuje do jisté míry promyšlené balancování mezi historií reálnou a fantaskní či tzv. alternativní.

Kromě románových textů je Szczepan Twardoch autorem i několika povídkových souborů či ne zcela tradičně pojatých deníkově-esejistických textů (viz zejména Wieloryby i ćmy, Velryby a můry, 2015). Twardochův styl je zřetelný, výrazný, na první pohled drsný a nevybíravý. Vládnou mu tvrdí muži… pod jejichž slupkou přesto často najdeme nejisté bytosti, které ukotvují k zemi a realitě navenek nenápadné, ale přesto silné ženské hrdinky. Twardochovy romány mají totiž mnoho rovin a nic v nich není takové, jak na první pohled vypadá.