Bulharskému spisovateli Andreji Guljaškému zřejmě vadilo, že sovětští a bulharští kontrarozvědčíci jsou v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi většinou za politováníhodné otloukánky, a když už se jedná o soupeře důstojné, jsou jimi většinou psychopatičtí zlosynové, indoktrinovaní rudou ideologií. Sedl proto k psacímu stroji a rozhodl se, že hrdinu svých špionážních a kriminálních románů, Avakuma Zachova, vyšle do boje proti 007 а vrátí tak západním imperialistům úder. Už v zárodku se však objeví první ideologická diverze: v souvislosti s autorskými právy není žádoucí, aby se v chystaném Guljaškého románu objevilo jméno Jamese Bonda včetně onoho slavného kódového označení. Nu co, škrtne se jedna nula a agent Jejího Veličenstva bude operovat pod krycím jménem 07. Kniha vyjde v nakladatelství Bălgarski pisatel v roce 1966 pod názvem Proti 07 (Срещу 07). Po nezbytných formalitách, zatížených buržoazními přežitky, tak může superagent Avakum Zachov vyrazit do akce.

Jaký je v románu jeho britský protivník? Andrej Guljaški si s psychologií svých postav příliš hlavu nelámal a sáhl raději po osvědčených kritériích socialistického realismu, s kterým měl ostatně jako autor budovatelských románů z padesátých let bohaté zkušenosti. Vždyť v jeho románu o kolektivizaci zemědělství Vedrovská MTS (МТ Станция, česky vyšel 1952) se to různými škůdci a západními agenty jenom hemží. Jestliže socialistický realismus měl především postihnout „typické“ a zobrazit je, 07 bude v tomto ohledu typickým agentem nepřátelské západní velmoci. James Bond je v této interpretaci nenapravitelným alkoholikem a zhýralým sukničkářem, avšak zároveň i bezcitným a nebezpečným padouchem, jenž zabíjí na potkání i tam, kde to není nezbytně nutné. V Guljaškého románu je Bondovým úkolem unést sovětského fyzika Konstantina Trofimova, který je toho času na mezinárodním kongresu ve Varně, a zmocnit se nové převratné zbraně – jakéhosi mocného laseru, který sovětský vědec vynalezl. Posléze se navíc 07 během akce neštítí spolupracovat ani s Paulem Schellenbergem, fyzikem s nacistickou minulostí, jenž se měl v Osvětimi podílet na vývoji pecí na zpopelňování lidských těl, za což byl polským soudem v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Charakter agenta 07 je tedy reverzibilně převrácen a ze sympatického šibala Flemingových románů se stává bezcharakterní padouch, který se neštítí kooperovat ani s nacistickými zločinci. Čtenářovy sympatie se tak logicky kloní k agentovi bulharskému. Kým je tedy jeho socialistický protivník?

Avakum Zachov je zpravodajcem bulharské kontrarozvědky, а když zrovna nehoní cizí agenty a sabotéry socialistického hospodářství, pracuje na Bulharské akademii věd jako historik a archeolog, specializující se na antické mozaiky. Je to intelektuál, milovník Mozartovy hudby a citlivý muž, který službu vlasti vykonává vlastně jen z nutnosti, aby zabránil různým zlosynům typu 07 a jiným neřádům narušovat pořádky v jeho socialistické domovině a v celém táboře míru. Zachov je skromným služebníkem své země, mezi jeho atributy nepatří ani rychlá auta, ani protřepaný, leč nemíchaný drink, ani profánní flirt s náhodnými krasavicemi. Zachov je stylizován do role osamělého génia, který musí všechny hedonistické požitky oželet a být stále ve střehu před agenty imperialismu. S tím souvisí i jeho osamění a časté filozofující přemítání, o kterém se dozvídáme z frekventovaných popisů jeho vnitřních monologů. Senzitivní agent bulharské kontrarozvědky se při výkonu svého nebezpečného povolání snaží být co nejšetrnější. Zatímco 07 v zájmu zakrytí stop zabíjí i své komplice, Zachov toho, kdo mu stojí v cestě, raději uspí. Když je nucen v jedné z pasáží románu zabít tuleně, aby jeho tukem zahřál mrznoucího profesora Trofimova, udělá to jen velmi nerad. Bulharský agent má být v Guljaškého románu ztělesněním ryzí „socialistické humanity“, která je nucena čelit bezcitné dravosti kapitalismu, jehož řád zde (samozřejmě za tučný honorář) hájí skutečný stroj na zabíjení – agent Jejího Veličenstva 07.

Jak už bylo prozrazeno v samotném názvu tohoto textu, James Bond odejde v knize Proti 07 zahanben a poražen, nejen fyzicky, ale především morálně, což je pro Guljaškého špionážní dobrodružství, které má bezesporu rovněž ideologickou funkci, mnohem důležitější. Sám autor se nechal v dobovém rozhovoru pro sovětský týdeník Literaturnaja gazeta slyšet, že „bondismus se stal synonymem morální zvrhlosti, antihumanismu vedoucího k záchvatům nietzscheánství, vzteklé zloby proti Sovětskému svazu a myšlenkám socialismu“.¹ Proti 07 je tedy jakási socialistická interpretační revize literárního obrazu agenta Jejího Veličenstva. Není divu, že byl o Guljaškého román poměrně velký zájem i v zahraničí, po sovětském vydání (Аввакум Захов против 07, Москва: Прогресс, 1967) následovalo i vydání anglojazyčné: kniha vyšla v roce 1967 v Austrálii (Avakoum Zahov vs. 07, Sydney: Scripts, 1967). Ve stejném roce byla kniha rovněž přeložena do finštiny (Zahov ja 07, Helsinki: Tamni, 1967). Ještě před bulharským vydáním knihy se dokonce uvažovalo nejen o britském vydání, ale dokonce o zfilmování románu, tato epizoda z roku 1966 má navíc skutečné špionážní pozadí.

Poté co se britské nakladatelství Cassell & Co začalo zajímat o chystaný rukopis Proti 07, byl Guljaški pozván do Londýna, aby o podmínkách případného vydání s Angličany jednal. Spolu s ním do Británie odcestoval básník a překladatel Stefan Gečev a rovněž Konstantin Kjuljumov, průměrný režimní spisovatel, ale především důstojník bulharské státní bezpečnosti, který měl na celou věc dohlížet a „uchránit“ Guljaškého před eventuálními aktivitami britských tajných služeb. Do celé věci se však vložil i první tajemník a vedoucí kulturního oddělení při bulharském velvyslanectví v Londýně Pejo Bozov, který se ze záhadných důvodů snažil Kjuljumova (nasazeného estébáka) od ostatních členů delegace izolovat, a vzbudil tak podezření, že s Kjuljumovem není něco v pořádku. Bulharská státní bezpečnost si později v tajných zprávách na chování velvyslanectví stěžovala přímo politbyru komunistické strany. Guljaškého cesta do Londýna vyvolala tedy špionážní skandál a stala se předmětem vnitřních sporů mezi představiteli tajných služeb a bulharskou diplomatickou misí v Londýně, které musely být rozřešeny až v nejvyšších patrech stranického aparátu, na půdě ÚV Bulharské komunistické strany.

Z britského vydání a zfilmování nakonec tak jako tak sešlo. Slibný námět knihy, tedy střet dvou superagentů, potažmo dvou geopolitických bloků, v notně konzervativní literární realizaci Andreje Guljaškého jaksi vyčpěl, britští nakladatelé očekávající literární bombu tak byli zklamaní. Možná i proto, že se Proti 07 plně rozcházel se zažitým územ západního špionážního románu, vždyť Guljaški se ve své próze vyhnul i konvenčnímu vyústění v podobě finálního střetu Zachova s agentem 07, kterého nechal autor jaksi po anglicku zmizet. To ovšem neplatí o pozdějším australském vydání, kde si čtenáři mohli naplno vychutnat finální boj na život a na smrt, ve kterém 07 prohrává a končí pod hladinou ledových vod Antarktidy. Bulharská strana nakonec jednání o spolupráci pohřbila sama tím, že sdělila, že k natočení filmu na motivy románu nesvolí a že filmovou produkci zajistí sama, což učinilo tečku nejen za plány na zfilmování, ale i za britským vydáním knihy. Zda filmaři přece jen někdy v budoucnu po Guljaškého knižní předloze sáhnou, to se můžeme nechat překvapit, koneckonců z literárního hlediska není Proti 07 Andreje Guljaškého o nic horší než populární špionážní romány z pera Iana Fleminga.

1. Sobkovič, A.: Korotko o knige. IN: Guljaški, A: Avvakum Zachov protiv 07. Moskva: Progress, 1967. ^zpět