Sedmačtyřicetiletý prozaik, esejista, překladatel a publicista (také dlouholetý šéfredaktor časopisu polské židovské komunity Midrasz, jehož poslední číslo vyšlo v prosinci 2019) Piotr Paziński není českému publiku zcela neznámý. Již v roce 2012 vyšla v nakladatelství Havran jeho prvotina Letní byt, která získala jedno z nejvýznamnějších polských literárních ocenění Paszport Polityki. Autobiograficky motivovaný román představuje výpravu do minulosti, do dětství, které vypravěč trávil s generací svých prarodičů v kdysi exkluzivním prázdninovém resortu určeném pro židovskou klientelu. Vzpomínky na dětství se prolínají s vypravěčovou návštěvou stejného místa v dospělosti: hotel se rozpadá, stařenky a stařečkové nenávratně odcházejí, starý svět mizí v zapomnění, protože umírají ti, v jejichž vzpomínkách přetrvával.

Povídkový soubor Ptačí ulice sice na významnou literární cenu nedosáhl, představuje nicméně důstojné volné pokračování Letního bytu, k němuž odkazuje tematicky i náladou. Ačkoli je kniha rozčleněna do čtyř samostatných povídek, texty jsou navzájem provázané a lze je vnímat i jako jeden celek. Všechny spojuje postava vypravěče, generačně mladšího, než jsou staré a ještě starší postavy, které v povídkách vystupují. Všechny se odehrávají v moderní Varšavě, avšak obracejí se do její minulosti. A až na jednu všechny začínají tím, že někdo zemře. V první se vypravěč připojuje k pohřebnímu průvodu na hřbitově, připomínajícím labyrint. Ve druhé se marně snaží dopátrat kontaktu na svého postaršího známého z parku, jenž se už nějakou dobu neobjevil na obvyklém místě. Třetí povídka vypráví o hledání rukopisu románu, který vznikl před válkou a obsahuje prý zmínku o každém tehdejším obyvateli jedné čtvrti. Závěrečný text popisuje noční bdění v bytě zemřelé lékařky.

Pazińského dějově skromné povídky místy připomínají Borgese, jindy zase Kafku; nejčastěji však čtenáři vytane na mysli jiný polsko-židovský spisovatel – Bruno Schulz. Dění situované do zapadlého antikvariátu ve čtvrtém patře činžovního domu s protivným obchodníkem a záhadným, před očima se měnícím telefonním seznamem zase evokuje podobnou scénu z Ajvazova Druhého města. S tímto románem má Ptačí ulice společného ještě něco: jakousi zrcadlovou topografii Varšavy pod Varšavou, do níž se vypravěč někdy bezděky propadá, jindy do ní již poučen vstupuje sám škvírami či trhlinami.

Tato druhá Varšava je klíčovou „postavou“ děje a zároveň místem, kam je děj zasazen. Není to však prostor fantazie, nýbrž ztráty a nostalgie. Je to zaniklé město minulosti, židovská Varšava zničená katastrofou a vypravěčovy toulky po ní jsou snahou zachytit a před zapomenutím zachránit její ulice, domy a především obyvatele nebo alespoň jejich jména. Přichází však pozdě, apokalypsa už proběhla, takže čtenář silně vnímá, že veškeré úsilí je marné. Právě ke jménům ostatně odkazuje i poetický a trochu záhadný titul sbírky – významnými tepnami zmizelé Varšavy byly totiž ulice s názvy jako Gęsia, Krucza, Wronia, tedy Husí, Krkavčí, Vraní a tak dále. Paziński poukazuje na zvláštní vlastnost dnešní Varšavy: ačkoli se jedná o moderní, velmi živou metropoli, zároveň je v ní paradoxně stále přítomna i její stará, nenávratně ztracená předválečná podoba.

Navzdory tomu, že Paziński popisuje především mizení světa evropských Židů, nepostrádá text groteskní prvky (třeba když vypravěč pozoruje balíky starých bot a oblečení po zemřelé známé a zdá se mu, jako by ožívaly a pronásledovaly jej až domů) ani ironii (zejména při interakci vypravěče s o generace staršími lidmi, kteří na něj přísně přenášejí povinnost jakéhosi strážce paměti). Pazińského jazyk je bohatý, náročný, čerpá z biblické i talmudické tradice a počítá se čtenářem, který je ochoten číst pomalu a pečlivě a ke sdělení se propracovat a proluštit. Tuto vlastnost textu bohužel (jistě nezáměrně) zvýrazňuje nepříliš zdařilý překlad, který evidentně nedostal příležitost odležet se a uzrát. Smysl vět tak místy zůstává zastřenější, než měl Paziński v úmyslu. Zarážející jsou také občasné kalky a další jazykové nedostatky. Velká škoda u díla autora, který věnuje péči výběru každého slova.