Duben je měsíc zápisů do prvních tříd. Letos však kvůli koronavirové pandemii budoucí školáci do lavic ani zkusmo nezasednou, formality se odbydou na dálku, a tak možná nejednu rodinu potěší novinka z nakladatelství Poketo, která ten přelomový okamžik v životě každého dítěte hrdě tematizuje: Matylda v první třídě. Útlý sešitek kapesního formátu prozradí, že Matyldu a její kamarády v 1. B nečekají jen nové vědomosti, ale i nové konstelace mezilidských vztahů.

Kdo je Matylda? A s kým se kamarádí? Příznivci malého nakladatelství, založeného v roce 2017 trojicí matek, které začaly nejprve pro své děti a později společně s nimi vymýšlet zábavné a přitom edukativní hry (jako je Písmenožrout, Houbohra), karty (Abeceda, Vyjmenovaná slova) a miniknížky, jistě budou vědět. Matylda v první třídě je totiž již osmým členem knižní série, kterou vizuálně připravuje ilustrátorka Martina Hamouzová a jednoduchými příběhy pro předškolní děti ji zásobuje vystudovaná etnoložka Pavla Nejezchleba.

Vlastní rodičovská zkušenost se do podoby knižních sešitků s přehledným rozsahem 32 stran promítla hned několikrát. Na samém začátku možná stála inspirace konceptem PIXI knížek, vydávaných s celosvětovým úspěchem již od 50. let v Německu. Šikovný čtvercový formát, tak akorát do kapsy, ale i do malé ručky, se hodí na cesty i do čekáren; zvědavé dětské postavy, kterým se dějí zajímavé příhody, zaženou nudu (a nenápadně poučí); přiměřená porce barevných a občas i vtipných ilustrací si říká o pozornost svou originalitou. Poketo se snaží využít potenciál kapesních knížek ještě víc: Příběh zakončí otázkou, která vyzývá ke společnému povídání, jindy se hodí mít po ruce pastelky, protože nejedna poslední stránka je nepotištěná a vyhrazená pro vlastní projevy dětské kreativity. Kdo má u sebe kostku, zabije pár minut rychlým „člověče“ s upravenými pravidly, které nepodporují soutěživost, ale naopak kooperaci. A nakonec zabaví i jakýkoli volný list papíru, když jste právě dočetli příběh o vlaštovce a chcete předvést, jak létá ta vlastnoručně složená. Dlouhou chvíli ukrátí také oblíbené „hledačky“ (Kde je na stránce schovaná želva?).

Knižní řada Poketo má jednotný vizuální styl, ale její protagonisté rostou spolu se svými čtenáři. V prvním díle se představuje Matylda a její kamarádi: velký portrét a jedna věta na stránku; v knížce Matylda fotí v parku dokonce jen jedno slovo na stránku. Načež se zaměří pozornost na kamarády: Alois popelářem, Kvido a pneumatika Oskarka, Mai a malá pěnkava, Kámoši na souši aneb Dobrodružství kočky Pročky. Názvy dávají tušit, o čem se bude vyprávět, inovativní je v dětských příbězích pokus o vysvětlení, v čem je smysl recyklace a třídění odpadu, k čemu je nám dobrá fantazie a kreativita, že v multietnické společnosti nevypadají všichni stejně, ale všem je ku prospěchu, když si pomáháme, když dovedeme zpomalit a užít si třeba západ sluníčka jako Matyldina kočka. Knižní mikrosvět dvou správných holek a dvou kluků chce zprostředkovat bezpečnou zkušenost se světem především dětem z města – soudě podle lokací, v nichž převažuje park a dětské hřiště nebo babiččina zahrádka, ale třeba i podle vyprávění, v němž se na houby jede vlakem. Maličko na pováženou jsou v tomto ohledu přešlapy v podobě sice běžně užívaných, ale nesprávných vět, v nichž děti sází (a nikoli vysévají) hrášek, pískají na stéblo trávy (místo na ploché listy), anebo se mají podle obrázku naučit, že „tráva“ vypadá jako jitrocel.

Čím jsou knižní protagonisté starší, tím přibývá v knížkách textu a drobné epizody přerůstají v komplexnější příběhy. Místy by jim možná pomohl větší jazykový odpich a špetka nedořečenosti, třebaže vůbec nepostrádají humor, který předškoláci nepochybně ocení (dva příklady za všechny z „houbařské“ knížky: „Praváci chutnají nejlíp. I levákům.“ anebo skandování, které si malí čtenáři-nečtenáři určitě s chutí vyzkoušejí: „Hřib, hřib, houba!“). Chvályhodná je i snaha vplétat do příběhu méně obvyklá slova („… nenechá se Matylda zviklat“, „nechat někoho ve štychu“), trochu okaté (ale možná jen pro věčně nespokojeného dospěláka) už jsou ale výčty toho, co všechno se pěstuje na zahrádce či jaké houby rostou v lese, anebo vsunutý dialog, v němž maminka připomíná, že Mai přece sama ví, že si nemá hrát s mobilem. Všechno je přirozeně vysvětlitelné upřímnou rodičovskou snahou výchovně působit kde se dá, ale možná by méně bylo někdy více. Dobrých nápadů a inspirativních podnětů se v Poketo knížkách a edukačních pomůckách najde dost i tak. Čím nás asi překvapí další ohlášený svazek s českovietnamskou holčičkou v titulní roli nazvaný Mai letí za babičkou na prázdniny?