Westernový žánr zažíval loni v českém prostředí malou renesanci a svým dílem k tomu přispělo také Nakladatelství Josef Vybíral, které se se sympatickou vervou pustilo do vydávání frankofonních komiksů. Komiks Sykes od zkušeného spisovatele a scenáristy Pierra Duboise (nar. 1945) a o generaci mladšího kreslíře Dimitriho Armanda byl v tomto směru typickým testovacím pokusem: na rozdíl od většiny mainstreamových frankofonních komiksů, které vycházejí v sériích, jde totiž o jednorázový (a nejspíš neodvolatelně) uzavřený příběh. Po jeho úspěchu (komiks vyšel ve Francii v roce 2015) sice autoři přichystali také prequel Texas Jack (2018), nicméně série by se z toho přece jen dělala těžko, přinejmenším ta tradiční, která má charakter rozsáhlého příběhu na pokračování.

Titulního hrdinu čtenáři nacházejí v době jeho slávy – jakožto nájemný lovec zločinců už si stihl vybudovat značnou reputaci a momentálně má stíhat bandu pěti desperátů, kteří právě vypálili farmu a znásilnili a zabili vdovu, která tam žila; jejímu odhadem dvanáctiletému synovi se podařilo uprchnout. Sykes a jeho parťák O’Malley se za nimi vydají a na pomoc přiberou ještě indiánského stopaře Šedou lišku. Brzy se k nim přidá také onen malý, ale pomstou motivovaný kluk Jim. Zprvu se zdá, že střetnutí s pěticí banditů bude představovat finále příběhu, ale ukáže se, že scenárista má nachystané ještě další nápady a zvraty, které se Sykesovou profesí lovce zločinců souvisejí. Přičemž ne vždy jsou lidé označení lokální mocí jako zločinci skutečnými padouchy.

Příběh má více osobitých momentů: třeba motiv stárnutí dvou dobrodruhů, kteří ani na začátku příběhu nebyli úplně nejmladší, ale – a to je typický westernový motiv – neumějí anebo nechtějí dělat nic jiného, méně nebezpečného a méně kontroverzního. Oba jsou těmi typy hrdinů, kteří prostě neumírají v posteli obklopeni početnou rodinou. Dalším neobvyklým prvkem je nedostatečně objasněné vyvraždění rodiny v jedné hororově působící vile. Jde sice o citaci slavného filmu Psycho a celá scéna zároveň slouží k tomu, aby přivolala Sykesovy noční můry, ale jako dílčí epizoda působí znepokojivě nedořečeně. Podobně jako ústřední příběh – bandité jsou sice pobiti, ale poslední souboj muže proti muži se odehrává v mlze (či kouři), a padouch tak není skoro vidět; vlastně se ani nedozvíme, co byli ti muži zač a proč za sebou zanechávali takovou spoušť.

Příběh, jehož různé varianty už z literatury či filmu známe, není nijak zvlášť originální, od westernového žánru ostatně nikdo velké experimenty ani nečeká. Ale napsaný je výtečně, se znalostí všech pravidel scenáristického řemesla. Podobně se to má s Armandovou kresbou – také ona je vlastně poměrně konvenční až trochu zaměnitelná, ale zároveň brilantní a ve zvolené stylizaci vlastně dokonalá. Je převážně realistická, ale zejména v první půlce si Armand užije několik karikaturních obličejů. Příliš neexperimentuje s počtem, velikostí a řazením oken, ale přesto dokáže příběh vyprávět nápaditě a dynamicky. Kreslíř si navíc velmi vychutnává „širokoúhlá“ okna a úzké horizontální výjevy efektně se táhnoucí přes celou stranu. Narušení stereotypu tradiční kompozice bývá nenápadné a ojedinělé a vždy se tak děje v nějakých vypjatých situacích: to pak okna ztrácejí pravé úhly a přímé linky a různě se pokřivují, tříští a lámou. Samozřejmostí je plnobarevné pozadí, převážně zaplněné krajinou či lidmi. Odbytá nebo zjednodušená tu není ani jedna strana.

Sykes je klasičtější a konformnější western než francouzská série Bouncer, která loni také vyšla česky. Ale neznamená to, že je horší – respektování schémat žánru se u westernu často vyplácí a Sykes je toho dobrým příkladem.