Bohatě ilustrovaná útlá knížka Tamar Meirové Francesco Tirelli a jeho zmrzlinářství je důležitým přírůstkem v české překladové literatuře pro děti věnované tématu šoa (holocaustu) – tématu většinou považovanému za zcela „nedětské“, o němž je dospělým s dětmi zpravidla zatěžko hovořit. Kniha se (podobně jako další tituly literatury pro děti týkající se šoa) vyhýbá přímým popisům hrůz koncentračních táborů. Dětské tituly pojednávají zpravidla o postupném zavádění protižidovských zákonů, případně traumatech způsobených válkou. Jejich hrdiny jsou nejčastěji skrývané děti nebo děti na útěku. Motiv skrývání se před nebezpečím i útěku před ním zpracovává ve svých knihách pro mládež například známý (v češtině také díky překladům Lenky Bukovské) izraelský autor Uri Orlev.

Příběhy skrývaných dětí, dětských uprchlíků, dětí, které na čas nebo navždy osiří, brzy se osamostatňují a čelí nečekaným strastem a dobrodružstvím, samozřejmě činí četbu pro čtenáře přitažlivou. U tématu šoa je ale zásadní předat celý narativ nejen jako dobrodružství s překážkami, ale jako dobrodružství za hranou – příběh, který i když pro konkrétního dětského hrdinu může skončit dobře, není ve svém jádru dobrodružstvím pozitivním. Tamar Meirové se to v knize o zmrzlináři Tirellim podařilo.

Motiv osiření

Je velký rozdíl mezi opuštěností Pipi Dlouhé Punčochy, která si absenci rodičů ve svém životě vyloženě užívá, a situací francouzské židovské holčičky Duni z komixu Loïca Dauvilliera Dítě s hvězdičkou, jež o otce přišla nenávratně, neví, zda je naživu matka, a která si dobře uvědomuje, že pár hodných lidí, který se o ni samotnou stará, nejsou její rodiče, a ani si nepřeje, aby její rodiče zastupovali. Paní, která nad ní převzala ochrannou ruku, říká mamuša, ale s postavou matky tato sousedka nemá nic společného. Strach z toho, že rodiče žijí a na místě, kde musejí setrvávat, trpí (ať už je „koncentrák“ nebo „lágr“ pro hrdinku jakkoli abstraktní pojem), představuje zkrátka jiný strach než zábavná, přitažlivá, záviděníhodná samota dítěte, jehož rodič – námořník, pirát – je prototyp dobrodružství, nebo osamělost dítěte, jehož rodič, na nějž si dětský hrdina zpravidla nepamatuje nebo si na něj vzpomíná jen matně, už je po smrti, a dítě si je alespoň jisté, že rodič netrpí.

Kromě světové klasiky – Deníku Anny Frankové – můžeme v této souvislosti připomenout i další knihy, které se s tématem šoa vyrovnávají a přibližují jej dětským čtenářům, např. delší prózu Jak Hitler ukradl růžového králíčka Judith Kerrové nebo českou klasiku Říkali mi Leni Zdeňky Bezděkové (vydané již v roce 1948). Příběh české holčičky, odebrané do německé rodiny na převýchovu, je netypický v tom, že není autobiografický ani napsaný podle skutečných událostí. Bezděková jako pedagožka a filoložka v něm nezvykle brzy po válce nabízí spíš psychologickou sondu a pedagogizující pohled učitelky.

V dětské literatuře o šoa platí stejně jako v literatuře o šoa pro dospělé, že autobiografický základ je jakési nepsané povolení k publikaci. Tento jev je dobře patrný z osudů v poslední době tolik skloňovaného románu Nabarvené ptáče Jerzyho Kosińského – dokud se předpokládalo, že je text „pravý“, tj. založený na skutečném příběhu, byl obdivovaný, po odhalení skutečné identity autora se jeho recepce zkomplikovala. V tomto ohledu se Meirová drží nepsané tradice: zaznamenala v knize osudy svého tchána Jicchaka, dříve Petra.

Hlavní dětský hrdina v její knize je (opět v rámci nastíněné „tradice“ či nepsaných pravidel žánru) skrývané dítě z Budapešti. Když začne válka, vystačí si vypravěč s tím, že lidé „už nejsou veselí“. Popisů násilí, rozdělení rodin a války jako takové je dětský čtenář ušetřen. Pronikají do textu ponejvíc prostřednictvím ilustrací Jael Albertové, stejně výmluvných jako text sám. Ilustrace v tomto případě skutečně příběh nejen doprovázejí, ale vyprávějí i jeho další, paralelní linie.

Příběhy hrdinství

V knize Francesco Tirelli a jeho zmrzlinářství není nicméně ústředním motivem šoa, není jím utrpení židovského chlapce za druhé světové války. Hlavním motivem, veskrze pozitivním, je totiž hrdinství. A potom, jak se dočteme i na přebalu, „přátelství, odvaha a ochota pomáhat“, které se s hrdinstvím nesporně pojí. Na konci příběhu, kdy zmrzlináře „těšilo vědomí, že to, co se mu podařilo vykonat, je mnohem lepší a sladší než jakýkoli kopeček zmrzliny“, tuto subtilní definici hrdinství opět vkusně a příhodně konkretizuje ilustrace památníku židovským obětem druhé světové války z Budapešti, umístěného na břehu Dunaje. Ilustrace vždy jakoby dopověděla nevyřčené.

Celý příběh budapešťského zmrzlináře pana Tirelliho, ukrývajícího ve svém krámku několik židovských rodin, navíc vrcholí židovským svátkem Chanuka, jenž je jednak oslavou zázraku, který se měl udát v rozbořeném jeruzalémském Chrámu, jednak oslavou hrdinství, vítězství Židů pod vedením udatného, odvážného reka Judy Makabejského nad řeckými vojsky. Kniha tedy dětskému čtenáři nabízí hned několik pohledů na válečné utrpení, projevy hrdinství i na to, co je možné považovat za zázrak. Vzhledem k úspornosti textu je to obdivuhodná paleta obsahů, které se v díle skrývají a malí čtenáři (ideálně se svými rodiči) je mohou objevovat.

Nakladatelství Práh vydalo publikaci se zmiňovanými původními ilustracemi. Dříve než se dozvíme, že malý Petr pochází z židovské rodiny, objeví se na předchozí straně na kabátech náhodných posmutnělých postav několik žlutých Davidových hvězd. Stejně nenápadně jako podkreslují ilustrace napínavý válečný příběh, je text protkán volnými verši, které svou repetitivností částečně odkazují na běh rodinné zmrzlinářské tradice i koloběh dějin a zároveň text ozvláštňují, rytmizují a upozorňují na jeho důležité pasáže.

Vzhledem k tomu, že se hebrejský text píše zprava doleva a také knihy se otevírají na druhé straně, než je český čtenář zvyklý, pro grafiky je vydávání ilustrované literatury, včetně komiksů přeložených z hebrejštiny, náročnější – nestačí totiž text sázet do komiksových bublin nebo na stránky s ilustracemi, ilustrace se musí zrcadlově překlápět na druhou stranu. Na nepaginovaných stránkách došlo v případě recenzované knihy k nedopatření a jeden odstavec textu zůstal na opačné straně dvojstrany. Nijak zásadně to ale nekazí celkový dojem ani neruší plynulost příběhu o zázraku, který se udál na svátek Chanuka, svátek světel, v Budapešti ve zmrzlinářství pana Tirelliho.