Britská spisovatelka, ilustrátorka a držitelka Řádu britského impéria Judith Kerrová (nar. 1923) se proslavila především dětskými knihami. K nejznámějším z nich patří titul Na svačinu přišel tygr, který v roce 2016 vyšel v českém překladu, a série knih o kočce Mog, na jejímž konci hlavní hrdinka – v rámci dětské literatury poněkud netradičně – zemře (nejedná se o spoiler, samotný název knihy Goodbye, Mog je více než výmluvný). Nyní u nás jako druhá přeložená kniha Kerrové vychází Jak Hitler ukradl růžového králíčka, první díl z částečně autobiografické trilogie o dětství a dospívání v těžké době.

Srovnáme-li už jen rozsah knihy s ostatními autorčinými díly, na první pohled poznáme posun ke staršímu čtenáři. Zatímco její známé dětské knihy mají rozsah v řádu desítek stran a doprovázejí je četné ilustrace, u díla Jak Hitler ukradl růžového králíčka máme co do činění s textem souvislejším a mnohonásobně obsáhlejším. Vyprávění se věnuje německé rodině s židovskými předky, která v roce 1933 utíká před nacistickou hrozbou do zahraničí. Nacisté brzy po volbách vypíšou odměnu tisíc marek za dopadení tatínka, jenž je stejně jako autorčin otec Alfred Kerr známý spisovatel.

Devítiletá Anna a její starší bratr Max prožívají perzekuci stále ještě dětským způsobem, avšak nikdy nepromlouvají přehnaně naivním hlasem tak typickým pro některé „hořkosladké“ tituly nafukující dětské vidění světa za hranici snesitelnosti. Kerrová své mladé hrdiny vykresluje velice realisticky. Název knihy odkazuje na skutečnost, že Anna při odjezdu z vlasti nechala doma svého oblíbeného plyšového králíčka, přičemž v exilu si představuje, jak si s ním ten divný pán s knírem, kterého zná z plakátu, chodí hrát. Do absurdnějších představ autorka nikdy nezabrousí. Vyhýbá se karikování, čímž dosahuje větší uvěřitelnosti.

U tématu, jakým je vzestup nacismu, se přirozeně střetává dvojí druh čtení: dospělý a dětský. Dospělý čtenář v tomto případě není odsouzen pouze ke znuděnému předčítání textu vlastní ratolesti, osud emigrující židovské rodiny je – stejně jako dětské vidění událostí – poměrně zajímavý. Pro staršího čtenáře je zásadní obeznámenost s historickými událostmi následujícími po ději knihy, jež útěku rodiny v jeho očích dodává na dramatičnosti. Tu postrádá čtenář dětský, ale plnou měrou mu ji nahradí téma nesmyslného pronásledování Židů, které v něm vyvolá otázky po příčinách absurdních zákazů a pravidel. Není překvapení, že tuto knihu především britské a německé školy používají jako pomůcku pro úvod do historie období předcházejícího druhé světové válce.

Jak autorka v jednom z mnoha rozhovorů řekla o svém dětství, její rodině se díky včasnému úprku nic vážného nestalo. Proto v první z knih hitlerovské trilogie Judith Kerrové nenalezneme ani těžko stravitelné emoce vyplývající z neustálého těsného kontaktu s hrozbou jako v Deníku Anne Frankové, ani lidskou brutalitu namířenou proti čemukoli odlišnému (jako třeba v Nabarveném ptáčeti Jerzyho Kosińského, sáhneme-li pro extrémní příklad do literatury pro dospělé s dětským pohledem). Jak Hitler ukradl růžového králíčka je příběh obyčejných dětí ocitnuvších se v době, o jejíchž těžkostech mají pouze zlomkovité a zprostředkované informace. Dalo by se říct, že více než o nacistickém teroru kniha pojednává univerzálně a s uměřenou citlivostí o dopadech totalitních režimů na ty nejmladší – na děti, které přicházejí o domov, čímž se z nich stávají uprchlíci ztrácející se ve světě plném nejistoty.