Výbor povídek Za letních nocí se tu nespí lehce sestavila Lenka Fárová, která vyučuje finskou filologii na Filozofické univerzitě Univerzity Karlovy, ve spolupráci s Violou Parente-Čapkovou, Janem Dlaskem a Lassem Suominenem. Texty jsou seřazené chronologicky a zahrnují jak českým čtenářům známá jména (například autorku světoznámého románu Porodní bába Katju Kettu), tak spisovatele, kteří budou o přízeň tuzemského publika usilovat v nejbližší době (třeba Mikko-Pekka Heikkinen, jehož román Sobí mafie právě vyšel v českém překladu). Celkově se jedná o autory v současné finské literatuře buď zavedené, či do budoucna slibné, kteří ve své tvorbě volí různé styly a literární přístupy.

Povídky v antologii spojuje téma finského severu, tedy oblasti za polárním kruhem, která je řídce osídlená a z větší části spadá do území Laponska, obývaného Sámy. Ve finské literatuře byl sever tradičně zobrazován jako domov sámských šamanů a nemluvných samotářů, jako místo plné vyprahlosti, alkoholismu, sebevražedných sklonů a beznaděje. Jednotlivé texty výboru se s těmito stereotypy po svém vyrovnávají.

Bránu do krajiny za polárním kruhem tvoří dvě esejisticky laděné, hloubavé povídky Eevy Kilpi (nar. 1928) ze šedesátých let 20. století. Věnují se opozici finského jihu a severu, otázce, zda je možné specifika finského severu vůbec uchopit, vstupujeme-li do něj jako element zvenčí, a etice cestování jako takového.

Následuje enfant terrible finské literatury Timo K. Mukka (1944–1973) s povídkou Májové dny a ty vyžadují, aby se čtenář rychle naladil na temnější, živočišnější frekvenci. Jak na to? Ideálním čtenářským přístupem je vnímat každý text antologie jako samostatný příspěvek, který formuje literární krajinu finské tundry a přispívá do její šíře novým tématem. Na krátkém prostoru 136 stran se totiž čtenáři může snadno stát, že začne jednotlivé povídky hltat jednu za druhou, aniž by jim dopřál prostor doznít, a omezí se maximálně na hodnocení líbí/nelíbí/nepochopil. Ovšem porovnávat tak rozdílné tvůrčí přístupy, jaký měl geniální Mukka, jehož syrové ztvárnění finského Laponska neztrácí ani po padesáti letech svou sílu, s přímočarým humorem Mikko-Pekky Heikkinena (nar. 1974), jehož v roce 2010 publikovaná povídka Zkáza prodejny s alkoholem drží krok s aktuálními trendy humoristické literatury, by bylo kontraproduktivní. Podobně daleko k sobě má mistrovská práce se severofinskými dialekty a drsné žerty Rosy Liksom (nar. 1958) a laskavý humor výtvarnice a spisovatelky Henni Kitti (nar. 1985), jejíž Historka o moruškách připomíná spíše nenáročné blogové psaní s úsměvným závěrem.

Vhodnější metodou, jak k antologii přistoupit, je skládat si při četbě z jednotlivých motivů mozaiku, která finský sever a jeho literaturu představí v novém světle. Nechte si od Hanny Hauru (nar. 1978) vyprávět o konzervativním laestadiánském hnutí a absenci práva žen rozhodovat o svém těle (problému, který v severských komunitách přetrvává dodnes), v povídkách Katji Kettu (nar. 1978) a Joniho Skiftesvika (nar. 1948) zas proniknete přes donedávna tabuizovanou laponskou válku do politických problémů krajiny ležící na pomezí čtyř států. Obrázek si doplníte o důležitý sámský pohled zevnitř, a to v textu Zlí lidé sámské autorky Siiri Magga-Miettunen (nar. 1947). Autorka v něm popisuje bezpráví a násilí, jež bylo za války na tomto etniku pácháno. Maritta Lintunen (nar. 1961) zase v povídce Joik oživuje stereotyp sámských šamanů a čarodějů, známý již z run Kalevaly, ale koření jej současnými vztahovými otázkami a trochou finského podivna. Nechybí bizarní setkání s losy a medvědy ve vybroušených textech Rosy Liksom či recept proti sebevražedným tendencím, jež jsou s Finskem spjaty i v představách českých čtenářů, od vtipného Mikko-Pekky Heikkinena. Alkohol teče proudem a hejna komárů bzučí, z Ruska se přes hranici kradou vlci a špioni, z Norska proudí neméně podezřelí zmlsaní hipsteři. A takhle my si tady na severu žijem, dozvíme se z antologie.

Kontext dovysvětlují stručné medailonky autorů, které pomáhají zasadit jednotlivé povídky do hlubších souvislostí (snad jen u Rosy Liksom, jejíž tvorba je v antologii zastoupená dvakrát, se medailonek zbytečně opakuje) a vynikající doslov, jenž do problematiky zasvětí i čtenáře, kteří se v literatuře setkávají s finským severem poprvé. O překlad povídek se postarali studenti finské filologie a nelehkého úkolu překládat umělecky náročné texty bez větších předchozích zkušeností se zhostili se ctí.

Antologie Za letních nocí se tu nespí lehce rozbíjí zavedené představy o „mrazáku Evropy“, o odlehlé pustině, kde řádí arktická hysterie. Místo toho přichází s mnohotvárnou škálou obrazů, ať už jsou jimi půvabné sobí metafory, nový pohled na zločiny laponské války a vztahy Finska s Ruskem, střet seveřanů s cizokrajnými kulturami, či fantaskní medvěd kradoucí motorovou pilu. Mozaika je to opravdu pestrá.