Nejslavnějšímu (literárnímu) francouzskému soukromému detektivovi Nestoru Burmovi se v Česku nikdy moc nedařilo. První český překlad ve Francii nesmírně populární série Léa Maleta (1909–1996) se sice objevil už v roce 1948 (Nádražní ulice 120), ale další následovaly až v roce 1967 (trojice případů v tehdy oblíbené odeonské edici 3x) a pak až dva pokusy v roce 2009 (Slunce vycházelo za Louvrem a Kilometry rubáše). Je možné, že v dobách aktivní komunistické cenzury se nelíbila Maletova (i Burmova) anarchistická minulost a občasné pronikání autorova trockistického přesvědčení do některých knih, a pak, v devadesátých letech, už bylo ve velké konkurenci v krimi žánru pozdě. Je to škoda, protože Nestor Burma byl asi nejlepší evropskou odpovědí na americkou drsnou školu, navíc s výhodou ukotvení v prostředí Paříže, kterou autor skvěle znal; stejně jako místní galerku, kterou poznal během svého dobrodružného mládí.

Za posledními dvěma pokusy o vydávání Nestora Burmy stál překladatel Jiří Žák, který dost možná inicioval i pokus zatím poslední, který sice vyšel pod jinou značkou, ale ve stejném nakladatelském gigantu Albatros Media. Mlha na mostě Tolbiac je první sešit ze série komiksových adaptací Burmových případů. Slavný francouzský kreslíř Jacques Tardi jej vytvořil v roce 1982 a založil tak sérii, která vychází dodnes. Aktuálně má třináct dílů, Tardi nakreslil ve značných odstupech prvních pět, další kreslí Emmanuel Moynot a Nicolas Barral, přičemž se zdá, že v posledních letech série ožila, přinejmenším se zvýšila frekvence vydávání (za posledních pět let vyšly čtyři díly). Nakladatelství Egmont, které je v Česku úspěšným vydavatelem populárních francouzských sérií pro děti (Astérix, Tintin, Lucky Luke), tak spolu s převzetím série Thorgal letošním rokem vstupuje i do oblasti komiksů pro dospělé a skýtá naději, že nezůstane jen u jediného dílu. Jakkoliv je vydání prvního sešitu v ceně 499 Kč (pravda, v pečlivé vázané verzi s předmluvou od Maleta a mapkou příslušné pařížské čtvrti na předsádce) krokem spíše nejistým – zaručenější, byť na přípravu nákladnější, by možná byl omnibus dejme tomu tří příběhů.

Pro Mlhu na mostě Tolbiac je nicméně dosavadní Burmova absence paradoxně výhodou. Čtenář totiž příběh nezná a může se nechat strhnout jeho zákrutami i rozuzlením. Detektiv pátrá po vrazích vetešníka, který byl kdysi jeho přítelem a kumpánem v předválečné komuně anarchistů. Zaplete se přitom s cikánskou krasavicí, hraje šachy s policií a podstata případu tkví v tajemném (ale ve skutečnosti docela triviálním) zločinu z minulosti, který poznamenal nejen osudy jeho aktérů, ale také život jednoho policisty, který neuspěl při jeho vyšetřování. Malet ve své sérii obecně skvěle propojuje prvky americké drsné školy s evropskými reáliemi a historií, se všemi těmi politickými aktivisty, nacistickými kolaboranty, dělníky i kapitalisty, podsvětím i uměleckými kruhy. Funguje to i zde a navíc je to taženo chytře komponovanou zápletkou.

Větší potíže už může mít nepoučený český čtenář u Tardiho kresby. Může ji znát z komiksové parodie na zašlé krváky Neobyčejná dobrodružství Adély Blanc-Sec, která u nás vyšla jako omnibus tří příběhů v roce 2010. Přinejmenším první komiks ze série o Nestoru Burmovi se přitom stylu Adély Blanc-Sec dost blíží: černobílá kresba je eklektická a neučesaná, dominují zde spíše oblé křivky než ostré úhly, které bychom u drsné školy předpokládali. Nestor Burma sice nosí stylový plášť se zvednutým límcem, mladicky vyhlížející tváří s výrazně odstávajícíma ušima však připomíná spíše parodii na drsné očko. Své si vybírá i stáří komiksu: akční pasáže vyhlížejí dosti staticky (i proto, že Tardi skoro nepoužívá pohybové linky), v pasážích, kde se kreslíř pokouší pomocí stínů vykouzlit atmosféru tajuplné noční čtvrti, je znát, že tehdejší kvalita tisku už neodpovídá dnešnímu standardu. A především je to komiks velmi upovídaný, děj převážně neposunuje obraz, ale text. Možná to jinak nešlo, aby se rozsah původního románu vešel do formátu frankofonního komiksového alba, nicméně takto komiks až příliš často působí hlavně jako ilustrace.

Snad to u publika zachrání silný detektivní příběh, pozornější přitom ocení některé citace (například Munchova obrazu Křik). Ale možná by nakladatelství mělo rychle zamířit k novějším dílům série, které už jsou svým tempem, vyprávěcími prostředky i celkovým pojetím současným čtenářům blíž.