S originálními a specifickými básněmi Grzegorze Wróblewského měl český čtenář možnost se seznámit v antologii Bílé propasti (Host, Weles, 1997). Hansenovic vana, kterou v roce 2018 vydalo nakladatelství Weles, představuje však první knižní průřez celou tvorbou autora, vymykajícího se zařazení do jasného literárního proudu v soudobé polské knižní produkci.

Rozhodující vliv na Wróblewského literární formování mimo hlavní polské literární proudy má nepochybně jeho nebývalý životní příběh. V roce 1985 emigroval do Dánska a od té doby se řadí do obou literárních světů, polského i dánského. Anebo nikam. Jak podotýká v rozhovoru se svým překladatelem Bogdanem Trojakem: „V Polsku jsem často považován za dánského spisovatele, naproti tomu v Dánsku, jak jinak, za spisovatele polského. Nejsem nakonec dánským spisovatelem píšícím polsky? Kdo ví? Jsem Mutant, Marťan…“

I přestože ve stejném odstavci, z něhož pochází citát, odmítá škatulkování a ty, kteří je provozují, označuje za „zakomplexované debily“, nelze nespojovat počátky jeho tvorby s hnutím bruLion, nejvýraznějším polským literárním hnutím konce osmdesátých a počátku devadesátých let. S časopisem autorů tohoto hnutí, zaměřeného na alternativní a undergroundovou tvorbu, Wróblewski v devadesátých letech spolupracoval, dvakrát vyhrál jeho básnickou cenu Konkurs na Brulion Poetycki a jeho prvotina vyšla v edici vydávané právě časopisem bruLion.

V čem tedy spočívá ono přiznávané a do jisté míry manifestované „mutanství“ a „marťanství“? Především v nonsensovosti jeho verše. Wróblewského básně jsou psané volným veršem, jeho jazyk je prost lyrických klišé či tradičních figur. Místo toho se blíží hovorovému jazyku. Navzdory prostotě jazyka však řada básní uniká našemu chápání a bije v nich do očí absurdita, která se často projeví až v pointě básně, jako například v básni příznačně nazvané Sál překvapení.

Výbor Hansenovic vana navzdory své útlosti zahrnuje básně napříč celou Wróblewského tvorbou. První báseň pochází ještě z juvenilií a po ochutnávce z jednotlivých sbírek uzavírá Hansenovic vanu šestice z básní z roku 2017, které nebyly zařazeny do žádné ze sbírek. V básních z raných sbírek je ještě patrná básníkova tvůrčí metoda spočívající v pozorování okolního světa a pozastavování se nad ním. Básně tvoří často výjevy z autorovy dánské každodennosti, na jejichž pozadí vyvstává do popředí replika či obraz, které básníka zarazily. Na několika místech, jako například v titulní básni Wróblewského knižní prvotiny Mlaskavost života, je tím, nad čím se básník pozastavuje, jediné slovo. Úžas nad miniaturním obrazem má epifanický charakter a dodává výjevu na významu. Ostatně již názvy prvních dvou sbírek, Mlaskavost života a Planety, naznačují obecný až kosmický přesah scén či zastavení obsažených v básních.

Přibližně od poloviny výboru se pomyslný původ básně, zakotvení v reálném výjevu z každodennosti, vytrácí. Ještě více se do popředí dostává absurdita, kterou doprovází snovost a surreálnost výjevů. Těm má čtenář tendenci připisovat alegorický charakter. Častěji než v rané tvorbě se objevují přírodní a zvířecí motivy spojované s lidským životem. Vedle vtipu a ostré pointy doprovází básně existenciální těžkost jako například v básni Sběr brambor.

Wróblewského rebelie se projevuje na mnoha frontách, jde nejen o vzdor proti jasnému smyslu, ale rovněž proti zařazení do určitě definovaného literárního proudu jdoucího ruku v ruce s básníkovou životní pozicí emigranta. Jeho vzdor z něj činí ojedinělý literární fenomén, kterým nyní může prostřednictvím výboru Hansenovic vana český čtenář obohatit svoji zkušenost. Přejme mu tedy vlastní čtenářskou obec, kterou získal již v mnoha jazycích, do kterých byly jeho básně dosud přeloženy: vedle nabízející se dánštiny či angličtiny je to například ruština, maďarština či vietnamština. Kvůli tomu ostatně Wróblewski podle svých slov píše: jde „o chuť komunikovat s druhým jedincem“, chuť vysílat něco „jako signály, které se vysílají do kosmu. Takové příslovečné volání na poušti…“