Bez dítěte jsi jenom muž
Nigérie je země, kde mít děti znamená všechno. Od svatby Akina a Yejide však uplynuly už čtyři roky a potomek se ne a ne objevit. Nepomáhají bylinky ani šamani a druhá manželka už vůbec ne. Román Zůstaň se mnou nabízí intimní portrét jednoho manželství a silný příběh o rodičovství, společenských tlacích a nepřízni osudu.
Kdo si myslí, že všechny příběhy už byly napsány, ať zkusí nahlédnout do velmi odlišné kultury. Exotika je přitažlivá sama o sobě, ale v kultuře, jež se zásadně liší od naší, platí především jiná pravidla, postavy stojí před problémy, které my nikdy nepoznáme, a objevují se konflikty, které by v našem kulturním kontextu nikdy nevznikly. To platí i pro Nigérii od osmdesátých let do počátku nového tisíciletí, kam čtenáře zve debutový román Ayobami Adebayové Zůstaň se mnou. I Nigérie prochází změnou: v africkém kontextu se jedná o velmi rozvinutou zemi a ústřední manželský pár vysokoškoláků Akina a Yejide má pramalé pochopení pro názory svých starších příbuzných, kteří se jim neustále míchají do života. Yejide je navíc dosti emancipovaná, má vlastní kadeřnický salon, a Akin zase vůbec neodpovídá stereotypní představě afrického macha. Přesto je z našeho pohledu jejich příběh ve výše zmíněném smyslu exotický.
V zemi, kde kupříkladu existuje mnohoženství, se z postavení dítěte v rodině stává vcelku komplexní věc. Je moje máma tátova oblíbenkyně, anebo nejstarší, první žena? A co když už nežije, jak vypadá můj život pak? To je i případ Yejide, která vyrostla se čtyřmi macechami; matka jí zemřela při porodu, a zanechala tak v její duši ránu, jež se s příchodem vlastních dětí bohužel nezacelí, ale naopak ještě rozdráždí. Akin a Yejide se mají upřímně rádi, skvěle si rozumějí. Problém je, že ani po čtyřech letech od svatby Yejide ne a ne otěhotnět. A když žena nemá děti, není žena, vmete snaše do tváře Akinova matka; význam mateřství (ale i otcovství) v Nigérii potvrzuje kromě jiného jazyk – v jorubštině se matky oslovují slovem iya a otcové baba, za které se doplní jméno jejich dítěte. Nicméně manželova rodina má jasnou představu, jak Yejidinu předpokládanou neplodnost vyřešit – Akin si přivede novou, mladší ženu, počne s ní dítě a kdo ví, třeba tento potomek pomůže zažehnout život i v Yejidině lůně. Yejide se náležitě dopálí a ze zoufalství se uchýlí do péče jakéhosi šamana; na moment to vypadá, že se přesouváme do hájemství magického realismu, ale ve výsledku zážitek pouze ještě více nabourá její psychickou rovnováhu.
Yejide nakonec počne celkem třikrát, a to když u ní a u Akina doma přebývá Akinův bratr Dotun. Osud si s ní však krutě pohraje. Po všech předchozích peripetiích přijdou další rány v podobě SIDS a srpkovité anémie. A opětovná srážka s pověrčivostí příbuzných: Akin a Yejide mají například zapovězeno vědět, kde je pohřbené jejich dítě, což obzvlášť Yejide velmi těžce nese. Kromě toho je třeba tělo před vložením do země sešlehat bičem, aby byl jeho duch k poznání, kdyby se vrátil v dítěti příštím, což se zase bytostně příčí Akinovi.
Kniha je skvěle odvyprávěná. Začínáme in medias res, Yejide se chystá odjet za manželem, kterého patnáct let neviděla. Líčí, že když se jí někdo během té doby ptal na minulost, odpovídala, že nemohla otěhotnět, takže si manžel našel jinou ženu, a zároveň „pomlčela“ o svých dětech. Abychom se dozvěděli, jak je to možné, musíme začít číst. Přeskakováním mezi prvními léty 21. století a osmdesátými, potažmo devadesátými, a hlavně střídáním kapitol vyprávěných z pohledu Akina a z pohledu Yejide autorka pozvolna vykresluje plastický obraz jejich manželství. Jednání obou postav je tak velmi dobře pochopitelné a do obou se lze vcítit. Vinu na tom, že se jejich svazek rozpadl, nesou oba – Akin Yejide balamutil, zatímco jeho žena se zase po prožitých útrapách schovala do ochranného krunýře a v určitou chvíli upřednostnila vlastní zdravý rozum a život před Akinem a jejich rodinou.
Debut Ayobami Adebayové přináší silný, dojemný příběh, jenž bude ve čtenáři nějakou dobu rezonovat. Pokud by se knize mělo něco vytknout, pak se člověku moc nechce věřit, že mohl Akin se svým tajnůstkařením před Yejide obstát, že ho neprohlédla. A že se ji celých patnáct let snažil neúspěšně najít. Tady nás ovšem trochu limituje ono exotické kulturní prostředí: co je a není pravděpodobné ve 186milionové západoafrické zemi, kde žije 250 etnik? Většina děje se také odehrává v době, kdy v zemi stále vládla vojenská diktatura. Turbulentním politickým zvratům je v knize přikládán velký význam, ale mají spíše charakter kulis, než že by nějak zasahovaly do děje. Beznadějná politická situace však zřejmě přispěje k fatálnímu nedostatku naděje u Yejide, která si tak zadělá na patnáct let osamělého života.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.