iLiteratura: Začněme otázkou, kterou jste už pravděpodobně slyšel mnohokrát – jak jste se dostal ke komiksu?
Petr Kopl: To jsou takové ty ustálené otázky, jak říká Karel Čapek. Asi v pěti letech jsem si od svého bratra půjčil Asterixe, kterého tehdy sbíral. Hned jsem věděl, že chci být komiksovým kreslířem. To bylo v době, kdy ta profese vůbec neexistovala. Stejně tak jsem se mohl chtít stát kosmonautem a to bych měl lepší vyhlídky.

iLiteratura: Co čeští autoři?
Petr Kopl: Bavily mě Rychlé šípy, ale mým hrdinou byl František Kobík. V ABC mu vycházely příběhy jako Vzpoura mozků, Příhody Malého boha a především Galaxia, tu jsem přečetl asi milionkrát.

iLiteratura: To pro vás musí být zajímavý pocit, když jste od června tohoto roku ve spolupráci se scenáristou Petrem Mackem začal vydávat Péráka právě v ABC…
Petr Kopl: Je to jeden z těch dětských snů. Pérák je navíc dost čtenářsky zanedbávaný, zdá se mi, že lidé v něm nevidí potenciál. To se snažíme napravit.

iLiteratura: Na kontě máte velké množství titulů. Živíte se kreslením komiksů?
Petr Kopl: Dnes už ano. Zároveň neustále komiksově myslím. O všem, co vidím v umění, uvažuji prostřednictvím komiksu.

iLiteratura: Takže zhlédnete nějaký film nebo si přečtete knihu a hned přemýšlíte, jak by mohla vypadat komiksová adaptace?
Petr Kopl: Adaptovat lze vždycky, záleží na vyprávěcích postupech. Je vzrušující objevovat stále nové a nové formy, protože komiks se vyvíjí. To, jak se vyprávěl před padesáti lety, se diametrálně liší od současnosti. S vývojem komiksu se vyvíjí i čtenář, proto bylo tady v Česku tak těžké překlenout padesát let vývoje, než se lidé naučili komiks vůbec číst. Tajemství spočívá v tom, co od vás komiks chce. Často se o něm říká, že je to něco mezi filmem a knihou, ale to je extrémní zjednodušení. Když se díváte na film, zapojíte jednu hemisféru. Přijímáte vizuální a podtextovou část a v podstatě jste vypnutý. Při čtení knihy jede druhá půlka hlavy, funguje představivost, slova se plynule mění ve vzpomínky. U komiksu přijímáte vizuální stránku a zároveň vytváříte kompletní médium. Jak čtete komiks, tak si ho dramatizujete. Tu zpomalujete, tu zrychlujete, představujete si hudbu. Na základě komplexní interpretace závisí celý váš zážitek. Číst komiks je vlastně umění.

iLiteratura: V tom jste zajedno s McCloudem, jehož citujete ve svém Komiksovém náčrtníku. Komu je určen?
Petr Kopl: Ten titul mohou konzumovat začínající kreslíři, kteří si užijí především první část. Vysvětluji základní podstatu obrázku a jeho poslání. Druhá část je pro ty, co už základy komiksu mají a chtějí si své poznatky uspořádat. Tlačím hlavně na efektivitu práce a posloupnost jednotlivých úkonů vedoucích nejen k vytvoření, ale i vydání komiksu. Snažím se upozorňovat na chyby, kterých se komiksoví tvůrci v tomto ohledu dopouštějí.

iLiteratura: Vycházel jste z díla více komiksových teoretiků?
Petr Kopl: Ano, posloužil mi již zmíněný McCloud, pak také Stan Lee, Ben Caldwell a další. V některých věcech se s nimi na základě své kreslířské praxe rozcházím, ale ve většině se samozřejmě shoduji, protože jsem na jejich poznatcích stavěl. Jen zůstávám více na povrchu a dávkuji to po troškách.

iLiteratura: Na svém youtubovém kanálu vysíláte i živé lekce kreslení.
Petr Kopl: Pořád je doplňuji, čímž si ujasňuji, co by mohlo být v potenciálním druhém dílu Náčrtníku, kde bych rád šel do větších teoretických detailů. I tak by to však měla být zejména praktická příručka.

iLiteratura: Snažíte se být v kontaktu s fanoušky a hledat k tomu nové platformy?
Petr Kopl: Feedback je pro mě zásadní. Strašně rád předávám svoje zkušenosti a chci být ten sazeč dubů. I kdyby měl vzejít jen jediný, stojí to za to. Třeba jednou, až budu mrtvý, nějaký kreslíř řekne „vycházel jsem z Kopla“. To se budu v hrobě samou radostí obracet. Ale vážně, mám upřímnou snahu pozvednout komiks dál. My tu v současnosti máme mnoho úžasných umělců živořících na okraji zájmu. To je strašná škoda, oni to samozřejmě umějí dělat, mnoho z nich lépe než já, bohužel však zanedbávají obchodní stránku věci. Jak se prosadit, jak dostat komiks k vydavateli. Jít cestou nejmenšího odporu neznamená dělat ústupky.

iLiteratura: Máte nějaký konkrétní příklad?
Petr Kopl: Jeden za všechny: spousta renomovaných autorů odevzdává svoje práce ve formátu RGB, což jsou barvy pro monitor. Tuhle věc budou muset redakce upravit, předají komiks grafikovi, který ho překlopí do CMYKu. Banální operace, ale je to práce navíc. Pak se řeší kryvost barev a tak dále. To vše si může kreslíř pohlídat sám. Když odevzdá vlastně nedodělanou věc, nemůže si stěžovat, že mu s tím něco provedli. Zní to jako drobnost, ale mě vyloženě šokovalo, když jsem zjistil, že mnozí kreslíři se touto problematikou nezabývají.

iLiteratura: Na vašem Facebooku jste naznačil, že se chystá vydání Náčrtníku v angličtině.
Petr Kopl: Překládá se do angličtiny, budeme doufat, že MX Publishing necouvne. Vydání Náčrtníku současně zvažuje i jedno egyptské vydavatelství. Nedávno jsem tam dělal workshopy a kontakty dělají kontakty. Na tom není nic špatného. Zůstává mi rozum stát nad tím, když někdo říká, že Kopl vydává tolik knih, protože má kontakty.

iLiteratura: Je pravda, že několik vašich českých kolegů se do vás obulo kvůli tomu, že ve svých dílech i obecně příliš intenzivně praktikujete marketing.
Petr Kopl: To je ale součást věci! Děláte si image, marketing… Já jsem univerzální kreslíř. Ovládám několik stylů. Když jste univerzální kreslíř a nemáte hned na první pohled rozpoznatelný styl, musíte dělat marketing.

iLiteratura: Asi nejznámější jste díky svému komiksovému cyklu Victoria Regina, v jehož rámci jste kreslil mimo jiné díla A. C. Doyla. Proč právě on? Čím vás přitahuje viktoriánská éra?
Petr Kopl: Když mi bylo deset let, chodil jsem s hůlkou v ruce, s dýmkou v puse a byl jsem neskutečně trapný, ale cítil jsem se být ve viktoriánské Anglii. Nemůžu říct, že znám všechny Doylovy příběhy zpaměti, ale odjakživa jsem chtěl udělat komiks ze Sherlocka Holmese. Dnes už mám tu drzost předjímat, co by slavný detektiv odpověděl na určité otázky. To je samozřejmě nesmysl, ale zkrátka tím žiju. Později se přidala inspirace Alanem Moorem, který dal dohromady Ligu výjimečných. Ta myšlenka mě nadchla. Moore na klasické příběhy navazuje, já si zase řekl, proč neudělat něco, co bude klasické příběhy provazovat.

iLiteratura: Je to vaše interpretace, stále se ale držíte předlohy. Co si myslíte o moderních verzích holmesovského universa, například o seriálu z produkce BBC?
Petr Kopl: Asi takhle – z prvních dílů jsem byl nadšený, poslední dvě sezony mě otrávily. Tam už je scénář překombinovaný. Taky se mi moc nelíbí trend dělat ze Sherlocka extrémního sociopata nechápajícího lidské city. On v žádném případě sociopat nebyl. Cítil emoce, znal je a na základě těch emocí byl schopen vyšetřovat a předvídat, co udělá padouch. V Doylových knihách je několik momentů, kdy výrazně své emoce projeví. Jeden případ je, když padouch postřelí Watsona. Holmes darebáka téměř zastřelí a křičí: „Neublížil vám, Watsone? Řekněte proboha, že vám neublížil!“ Nebo když v Případu totožnosti zjistil, že otčím klame svoji dceru. Místo aby jí to prozradil, pozval si otčíma, který se hájil, že nedělá nic nezákonného. Holmes s ním souhlasil, ale zároveň ho chtěl sešvihat bičem, aby mu dal na pamětnou. Kdyby byl sociopat, neměl by smysl pro spravedlnost. Byl jen hodně zahleděný do své odbornosti.

iLiteratura: Konzultoval jste tvorbu komiksu se členy České společnosti Sherlocka Holmese?
Petr Kopl: První díl ještě ne, ale na základě Psa baskervillského jsem se s českými holmesology seznámil. Nyní jsem čestným členem a tvorbu konzultuji především s jejich prezidentem Alešem Kolodrubcem. Dozvím se tak, kde jsem udělal chybu, jakou dýmku Sherlock nemohl mít či jaké oblečení nemohl nosit. Tyhle věci nyní řeším víc než na začátku.

iLiteratura: Se sérií Victoria Regina jste se v posledních letech odmlčel. Bude pokračování?
Petr Kopl: Nechci to zakřiknout, ale jedná se o tom na příští rok. Závěr Victorie Reginy směřuji k Válce světů. Jak a kdy se k tomu dopracuji, nevím. Mám vymyšlený konec, vím, co bude dál. Chci střípky skládat dohromady ve více ucelených příbězích. Už nechci, aby tam odkazů bylo příliš mnoho. V tomto smyslu je nejrozháranější Tajemný hrad v Karpatech, který jsem použil jako kostru celé série. Vše je tam řečené, žádné tajemství tam nenajdete. Jde o to, že nebude válka dvou světů, ale tří světů. Sherlock povede klaďasy, Moriarty, jehož návrat teprve chystám, záporáky, a pak tam budou mimozemšťané.

iLiteratura: V knihách necháváte pro čtenáře šifry. Stává se někdy, že vás prosí o radu?
Petr Kopl: Dost často mi píší. Většinou dávám na konec tři otázky, přičemž jedna je hodně těžká. Někdy poradím, někdy ne. Jak mám náladu. To je jako s Dechberoucím Zázrakem, kterého jsme teď dělali. Ten má ve své podstatě také tajemství. Nic světoborného, ale kostra příběhu sleduje určitou věc a my s Petrem Mackem čekáme, kdo na to přijde. Lenny (komiksový youtuber, pozn. red.) už je hodně blízko.

iLiteratura: Máte pro superhrdiny v komiksu slabost, nebo jste Zázraka vytvořili zkrátka proto, že českých superhrdinů je nedostatek?
Petr Kopl: S Petrem Mackem jsme se seznámili na základě toho, že jsme oba vydávali Sherlocka Holmese u stejného zahraničního nakladatelství. Tak jsme si řekli, že se dáme dohromady. Oba milujeme Spidermana a další superhrdiny a na českém trhu v tomto ohledu zela díra. Bylo opravdu shodou náhod, že ve vydavatelství sháněli tento typ čtení pro konkrétní skupinu čtenářů.

iLiteratura: Většinu svých děl jste napsal i kreslil sám. Nehádáte se při tvorbě s Petrem Mackem?
Petr Kopl: Jsme oba hodně rozumově založení, milujeme Holmese a Spocka. Hned jsme si řekli, že Petr bude mít právo veta v příběhu a já ve vizuální stránce. Ale samozřejmě si do všeho můžeme mluvit. Po třináctém čísle jsme už netápali a jeli jsme na společné vlně, věděli jsme, co chceme dělat a jak to má vypadat.

iLiteratura: Jak jste zvládal náročný režim pravidelného vydávání?
Petr Kopl: Pro mě to nebylo nic nového, jsem zvyklý pracovat hodně. I když po těch dvou letech jsem to odnášel na zdraví, přibral jsem ze stresu osmnáct kilo. To jsem musel kreslit za každých okolností. Občas je to na těch kresbách vidět, ale většinu času jsem se ze všech sil snažil práci neodbývat.

iLiteratura: Mluvilo vám vydavatelství do výsledné podoby komiksu?
Petr Kopl: Občas řekli něco k ději. Je lepší udělat malý ústupek než všechno hodit do koše. Třeba je tam nějaké sprosté slovo a oni chtějí komiks doporučovat dětem. To pro mě jako pro autora není problém, na jednom sprostém slově přece nestojí příběh. Nebudu dělat hrdopycha, že nějaké detaily nepozměním. Mám střední školu obchodní, ta mi ke schopnosti vyjednávání dost pomohla. Bere vám to fluidum umělce, lidé vás pak vidí spíše jako robota. Ale já jsem komerční umělec, jehož úspěch se měří počtem prodaných výtisků.

iLiteratura: Po dvou sériích jste Zázraka pozastavili. Plánujete se k němu vrátit?
Petr Kopl: Jak bude příležitost, okamžitě po ní skočíme.

iLiteratura: Zastavme se u vašeho kresebného stylu, tzv. cartooningu. Jaké jsou podle vás jeho největší klady a zápory?
Petr Kopl: Cartooning nesmírně ulehčuje čtení. Vše, co je uvnitř, je vidět navenek. Každá čára v cartooningu by měla vyprávět, jinak je navíc. To miluju – podíváte se na obrázek a ten na vás mluví, jako by to byl psaný text. Jeho zápor spočívá v tom samém. Nemusí to sednout každému. Že se na vás usmívají dveře, to někteří lidé těžko rozdýchají. Buď cartooning milujete, nebo nenávidíte. Vždy bude trochu rozdělovat čtenáře. To se nedá nic dělat. Nějakým způsobem se specializovat musím.

iLiteratura: Kreslíte i klasické stripy jako Broka špindíru. Jak moc se liší tvorba vypointovaného stripu od vaší ostatní produkce?
Petr Kopl: Rozdíl je především v sekvenci. Učíte se, aby měla správný vliv na čtenáře, aby si ji správně interpretoval. Třeba Garfield má tři panely, já potřebuju ještě jeden navíc, takové to škytnutí, než přijde pointa.

iLiteratura: Vaši oblíbení stripoví autoři?
Petr Kopl: Jim Davis, potom miluju Schulzovy Peanuts. A Calvina a Hobbese od Wattersona. Načteno mám hodně. Když máte za sebou milion stripů, dost jednoduše se vám stane, že vymyslíte vtip a až za chvíli vám dojde, že už jste ho někde viděl. Tomu nezabráníte.

iLiteratura: Když se tolik angažujete v komiksu, proč nepíšete recenze?
Petr Kopl: Mohl bych dělat recenze na zahraniční komiksy, u těch by to tolik nevadilo. Nemůžu ale dělat recenze autorů v tom našem rybníčku. A to z jednoho hlavního důvodu, který lidé moc nechápou, což zase nechápu já. Když někdo recenzuje své kolegy, nejsou to recenze, nýbrž kampaň. A to i v případě, že ten komiks chválí. On ze své pozice nemůže chválit, on ho schvaluje. Nějaký váš kolega třeba udělá recenzi, kde vás strhá nebo pochválí, každopádně se nad vás povyšuje, říká vám, jak to máte dělat. Může mít stokrát pravdu, ale já si myslím, že je to neprofesionální.

iLiteratura: Domníváte se tedy, že se v rámci naší komiksové scény nelze odstřihnout od osobních vztahů?
Petr Kopl: Neměly by se do toho tahat. Pokud mi opravdu záleží na tom, aby autor XY uměl dobře kreslit a něco dělá špatně, tak ho vyhledám a řeknu mu to osobně. Mám pro tebe pár rad, ber, neber… Ale říct mu to přes YouTube nebo sáhodlouhou recenzi, to je ubohé.

iLiteratura: Nemůže to být tím, že česká scéna je malá?
Petr Kopl: Zas až tak malá není. Recenzentů je opravdu hodně, a to dost dobrých. Psát recenze, to je také věc, která se musí umět.

iLiteratura: Narazil jste v poslední době na nějaký komiks, který vám opravdu udělal radost?
Petr Kopl: Nedávno jsem si pořídil souborné vydání Malého Nema od Winsora McCaye. To je prakomiks. Nejnádhernější, co ve své sbírce mám. Už vlastním tisíce komiksů, nemám je kam dávat, ale tohle… Nemo vyšel ve stejném formátu jako v novinách, kde vycházel původně. Co stránka, to skvost. Je tam vidět, jak se komiks vyvíjel. Autor pomalu upouští od popisků pod obrázkem a pak už textová složka zůstává jen v bublinách. Ono je to seskenované, protože originály už nikde nejsou, takže tam narazíte na krásné vady tisku. Strašně lituju, že staré komiksy vycházející v UKK jsou přebarvené, ale chápu, že by to jinak asi nikdo nekupoval.