Pulitzerovu cenu za prózu letos obdržel román Less Andrewa Seana Greera (1970) o nepříliš úspěšném homosexuálním spisovateli, který zděšeně očekává své blížící se padesátiny. Zní to jako výchozí situace slibného humoristického počinu a kritici na Greerově knize opravdu oceňují hlavně jiskřivý humor. Spolu s porotci ale vyzdvihují také Greerův melodický jazyk a cit pro lyrično, přičemž lze tušit, že autor, který prý zprvu považoval psaní o spisovatelích za známku tvůrčího úpadku, dokázal svému hrdinovi vdechnout do značné míry univerzální rysy.

Arthur Less se jako svérázná verze Jóba podrobí pitoresknímu literárnímu turné, které zahrnuje předčítání francouzským horníkům nebo převzetí ocenění, jež udělují středoškolští studenti. Spouštěčem Arthurovy odysey je zpráva, že se jeho expřítel bude ženit. Spisovatel se svatbě mermomocí touží vyhnout a ještě by k tomu rád byl někde úplně jinde, a tak přijme všechny pozvánky na literární akce, které mu z různých koutů světa dorazí. Hlubší dějová linka se potom nese ve znamení Arthurovy neschopnosti přijmout, že stárne, a odpoutat se od obrazu sebe sama coby „mladého muže“.

Less je Greerova šestá kniha, ale tématu stárnutí se věnoval už dříve, i když v poněkud hravějším, fantastičtějším duchu. V románu Confessions of Max Tivolli (Zpověď Maxe Tivolliho, 2004) představil hrdinu, jenž se narodil jako starý muž a od té doby fyzicky mládne, ale na rozdíl od známé povídky F. S. Fitzgeralda Podivný případ Benjamina Buttona slouží v Greerově románu tato výchozí situace především jako pozadí pro osudovou romantickou zápletku – hrdina se díky změněnému vzhledu může třikrát pokusit získat stejnou ženu. A nakonec se ukáže, že v prvé řadě milostným příběhem je i oceňovaný Less.