Dvě kamarádky, Žofka a Uka, jsou spolu moc rády. A Žofka by Uce chtěla říct, že Uka je lepší než ty nejlepší věci na světě, lepší než prázdniny, zmrzlina nebo duha. Jenomže slova jako by se najednou vytratila. Pocit, který mnozí z nás důvěrně znají, ale málokdo se s ním umí vypořádat. Co s tím, když máme někoho moc rádi, ale vůbec nás nenapadá způsob, jak to říct? Žofka se jen tak nevzdává. Rozhodne se, že půjde slova hledat. Ale copak slova jsou věci, které v případě že chybějí, můžeme dokoupit v obchodě?

Autorka mapuje Žofčiny myšlenkové pochody, možná se zde promítá i její vlastní imaginace z dětství. Jak přemýšlí o slovech malá Žofka? Pomůže jí procházka městem, při níž pozoruje nápisy ve výlohách obchodů? Nebo snad bude lepší vzít si na pomoc knihy? Postupně zkouší namátkou vybírat jednotlivá slova z knih, ale ta nemají efekt, který by si přála, nedokážou to. Ne ne, Žofka marně hledá způsob, jak vyjádřit své pocity. Kolik je na světě slov? Tisíce, ale které je to pravé? I když slova vidí napsaná před sebou černé na bílém, nedokáže je přečíst, vyslovit. Proč? Nakonec to přece jen zkusí a Uce pošeptá, že ji má radši než badminton. Touhle obyčejnou větou se prolomí mlčení a holky se začnou hádat, která má tu druhou ráda víc. Celá kniha je tedy nejen o hledání slov, ale i o čekání na ně. Uka je v příběhu upozaděna, nicméně celou dobu cítíme její přítomnost, čeká na okamžik, kdy kamarádka překoná ticho; celou dobu Žofce dodává vnitřní sílu. Dokonce jí pomáhá přímými otázkami, protože ví, že přítelkyně jí chce sdělit něco důležitého.

Hledání slov je v knize skvěle zachyceno v autorčiných ilustracích. Klara Persson (nar. 1985) je mladá švédská ilustrátorka, grafička a designérka. Vydala několik autorských knih pro děti, z nichž kromě přítomné knihy Slova, kde jste? (Orden var är ni?, 2015) byla do češtiny přeložena ještě Molly & Zuza (Molly & Sus, 2012, česky Meander, 2014). Ve svých příbězích originálně řeší běžná témata. Jelikož je především výtvarnice, obrazový doprovod v jejích knihách dominuje: Persson umí skvěle vizuálně zobrazit to, co nedokáže, stejně jako její hrdinka Žofka, popsat slovy. Možná si v této knize mohla ještě víc pohrát se sazbou textu, zamotaná písmenka ve výrazech „nejzacukovanější propletenec“ či „neospravedlnitelná nepřizpůsobivost“ jsou velmi vtipně natištěna, avšak tento grafický nápad je osamocen. Ilustrace si zaslouží chválu, díky jednobarevnému statickému pozadí působí téměř jako koláže, jako by jednotlivé postavy, domy, písmenka i stromy byly namalovány, pak vystřiženy a seskládány do nové kompozice. Tato technika dokonale souzní s cestou hledání slov. Žofka skládá jednotlivé hlásky, zase je odtrhne a opět sestavuje dohromady. Kniha je pojata spíše jako autorský výtvarný projekt než dětská beletrie jako taková. Záleží na vyspělosti čtenáře, jak moc klade důraz na originalitu. Nicméně věřím, že existuje nemálo rodičů, kteří budou se svými dětmi knihy tohoto typu číst, aby podpořili jejich vlastní kreativitu.