V roce 1940 založil generál de Gaulle v konžském Brazzaville Řád osvobození, po Čestné legii druhé nejvýznamnější francouzské vyznamenání. Mezi 1061 držitelů řádu vyhrazeného těm, kdo se vyznamenali během druhé světové války v boji za osvobození Francie, patří i Jean Crépin. Jeho vnuk Jean-René Van der Plaetsen ve své knize vzpomíná na svého dědečka a zamýšlí se nad širším významem jeho odkazu.

Život generála Crépina (1908–1996) ilustruje osudy celé jedné generace francouzských důstojníků. Syn severofrancouzského průmyslníka dává v předtuše nadcházející války přednost polytechnice před studiem architektury. Koncem třicátých let nastupuje k dělostřelectvu a hlásí se ke službě v rovníkové Africe. Jako jeden z prvních se přidává k Leclercovi a de Gaullovi. Následuje tažení napříč Saharou, vylodění v Evropě, tažení do Německa. Indočína, Alžír, západní Německo.

Jakkoli byla vojenská služba generála Crépina plná nebezpečí a dobrodružství, La Nostalgie de l’honneur neposkytuje podrobné líčení jeho života. Pro spisovatele Van der Plaetsena (nar. 1962) má větší význam to, co zůstává za dlouhou vojenskou kariérou skryto. Lidské, rodinné a osobní drama, těžké morální zkoušky a nutná sebezapření. Generálovou účastí v odboji byla jeho rodina ve Francii vystavena nebezpečí a jeho žena zemřela, když na útěku v Alpách šlápla na minu. Jeho osiřelé dcery pak našly útočiště u rodiny jeho přítele a spolubojovníka Philippa de Hauteclocque, známějšího pod svým nom de guerre Leclerc.

Z generálova života Van der Plaetsen vybírá klíčové okamžiky. Místo na vojenské operace se soustřeďuje na rozhodující setkání a důležité životní volby. Obojí nerozlučně souvisí s osudy generálovy rodiny, jeho dcer a vnoučat. Generálův vnuk, dlouholetý redaktor listu Le Figaro a svého času také příslušník jednotek horských myslivců a sil OSN, vzpomíná na společné zážitky a hovory a vzdává poctu svému životnímu vzoru. Své vzpomínky z dětství a mládí na osobu vzbuzující u něho bezmála posvátnou úctu a zároveň nejvřelejší náklonnost Van der Plaetsen přetváří v úvahu o smyslu generálova odkazu. Vyprávění přechází v esej. Výjevy z generálova života, vzpomínky a zamyšlení nad zděděným světonázorem: Van der Plaetsen ukazuje téměř neznámého vysokého vojenského činitele jako příklad laskavého a kultivovaného muže vedeného vírou v křesťanské hodnoty a především neochvějným smyslem pro čest.

Chronologické líčení generálova života je zbaveno všech vedlejších podrobností, a autor tak plynule přechází mezi rovinou vyprávění a úvah. Vybrané motivy, jména a pojmy se opakovaně objevují a vytvářejí spojníky mezi kapitolami, věnovanými jednotlivým úsekům života autorova dědečka. Zdánlivě nejednotnou směs složenou z rovnoměrných dílů úvah, vzpomínek a faktů však sjednocuje autorův zvláštní styl. Při líčení příhod z dětství nebo z generálova života Jean-René Van der Plaetsen nic dopodrobna nepopisuje, vyhýbá se barvám i zvukům, omezuje se na věcné a zobecňující, ale přitom přesné vyjádření činů a slov. Všechna pozornost se tak zaměřuje právě na slova a činy, tedy na myšlenky a na nich založené jednání. Díky tomu může Van der Plaetsen rychle a často přecházet od jednotlivého k obecnému a zpět.

Jean-René Van der Plaetsen získal za knihu La Nostalgie de l’Honneur na podzim 2017 významnou francouzskou cenu Interallié. Mimo to získal ocenění Prix Jean Giono, které se udílí spisovatelům za vypravěčské kvality jejich díla. Právě tvorba Jeana Giona byla inspirací pro generaci Husarů a zvláště pro Rogera Nimiera. Ten ve svém Modrém husarovi proti sobě také staví dva vojáky: cynického veterána Sanderse a romantického nováčka Saint-Anna. Oba trpí týmž steskem po cti, která je tématem Van der Plaetsenova díla. Nimier by se ovšem raději viděl jako Sanders než jako Saint-Anne.

Van der Plaetsen se na rozdíl od Nimiera romantickému pohledu na válku nevysmívá, naopak se jej zastává. Za pomoci souvětí pečlivě formulovaných s důrazem na jednoznačné vyjádření a jasnou strukturu se snaží najít výraz pro pocity, které v něm vzbuzuje vzpomínka na zesnulého generála, a obhájit pojem cti jako univerzální, trvalé a nejvyšší hodnoty.

Jméno Jean Crépin v textu většinou nahrazuje výraz Grand-Père, dědeček. Vystihuje osobní spojení autora s jeho jménem, současně však dovoluje vnímat jeho osobu jako obecně platný příklad. Objevuje se znovu a znovu v sousedství známých jmen z francouzské historie. Jean-René Van der Plaetsen vidí generaci gaullistických důstojníků jako novodobý protějšek generace Napoleonových generálů. Zvuk jmen de Gaulle, Leclerc, Crépin, Lasalle, Davout, Ney tak jako Jena, Arcole, Bir Hakeim, Tobruk navzájem splývá a vzbuzuje touhu najít ztracený smysl pro čest.