Daniel Sur (1974), básník, prozaik, scenárista a kulturní promotér. Narodil se v rumunské vesnici Tileagd v župě Bihor. Vydal sbírky poezie Texte de sedus femei prea romanțioase (Texty ke svádění příliš romantických žen, 2006) a Polipi (Polypy, 2012) a román Polițistul lui Dumnezeu (Boží policista, 2012). Vyhrál národní soutěž o nejlepší původní rumunský scénář s jedním celovečerním a jedním krátkometrážním scénářem, podle něhož vznikl film Tren (Vlak). V roce 2015 založil mimořádně úspěšnou sérii bukurešťských uměleckých večerů Galerie setkání, věnovanou propagaci kulturně cenných projektů, iniciativ a osobností.

nikdy mi nepřipadalo že bych byl sám sobě podobný
vždycky mě udivuje že si toho cizince pletou se mnou
že na něj volají přesně tak jako na mě
že si všichni myslí že on je já
tato brada není mojí bradou tato ústa nejsou mými ústy
tyto uši nejsou mýma ušima
ten dlouhý nos není mým nosem
ne já ale jiný muž tě drží v náručí
není to moje ruka která se na tvém stehně posunula výš
není to moje tělo které objímá a drží pevně
není to můj dech který se k tobě lepí
já jsem zvláštní jiný než vy žiju na jiné planetě
co by se stalo kdybych se ti jednoho dne
ukázal přesně takový jaký jsem
s jinou tváří jinýma rukama jinou bradou jinými ústy jiným hlasem
s babičkou Marií zvedající se od řádků sešitu s rodinnými hříchy
se strejdou Mikulášem v pyžamu aniž by páchl benzinem
s tatínkem přibíhajícím od nádraží
a s maminkou dělající si starosti kvůli polypům a lokomotivám
s dědou Eliášem nemocným a s flaškou vodky přilepenou k ústům
a s babičkou Kornelií jejíž ucho se přilepilo k dědovi Janovi?

babička Marie nemluvila rumunsky
ani maďarsky ani německy
jenom rusky
tak jak mluví ruští uprchlíci
nahlas pohrdavě
prsty
výhružně strašlivě
očima doširoka rozevřenýma a s tváří tak hrdou
po dědově smrti převzala jeho úkol a 
utrpení a úškleb
každé ráno
polykala nalačno jednoho za druhým naše rodinné
démony trápení zrady
spolykala jich tolik že už nemohla sebou hýbat
kvůli nevolnosti zůstala ochrnutá na svém
svatebním křesle
na kterém se myla oblékala se a namočila si vlasy do benzinu
aby (si) vytvořila působivý drdol
do kterého by ještě
přidala
společně s vnoučaty výpočty
a násobilku ze školního sešitu
a každé jaro přivolala smrt
svým strašlivým prstem
který se podobal drápu

děda Eliáš mi koupil speciálního ďábla
byla to hračka ďábel
s žárovkou která se rozsvítila pokaždé
když člověk nadával
pak si děda zapálil cigaretu bez filtru a šel pryč
vylezl na nebe směrem k měsíci
a v místnosti to začalo smrdět gumou
smaženou kůží
cigaretovým kouřem a benzinem
a já jsem měl strach se svléknout
a jít spát
a tak jsem se schoval do skříně a seděl v dřepu
a psal jsem si jméno červenou fixou
a představoval jsem si že přijde máma
a pomůže mi
protože ona sama za to mohla
totiž kdyby mě opravdu porodila ona sama byl bych
silným statečným skutečným mužem
a nestrávil bych noc co noc
s představou že mi někdo fouká do ucha
gumové šeptání
snažil jsem se nebrečet
ovšem nebylo to kvůli strachu
ale kvůli hračce ďábel
žárovka na něm totiž svítila
ačkoli já jsem už dávno ztichl
stejně tak jako jednoho dne ztichl i děda Eliáš
špatně dýchal a celou rodinu vyhodil do povětří
všude se brečelo
všichni zbytečně běhali tu a tam
jenom babička kýchala dál
na svém svatebním křesle výbuch nepostřehla a 
kýváním hlavou dědovi stále dávala za pravdu

dokud mi byly tři roky
měl jsem v kapsách plno slov
protože jsem se bál mluvit
abych nenaštval mámu
která do mně cpala spoustu prášků
a já jsem se je neopovážil vyplivnout
stejně tak jako jsem se neopovážil vypustit slova
polykal jsem je celá
schoval jsem je do kapes
snažil jsem se sebevíc aby mi chutnala
ale neměla vůbec žádnou chuť
protože mne zaujal svět rád bych ho celý objímal
a honil slunce po místnosti s otevřenýma rukama
a políbil smeták
nebo žvýkal popel ve dvoře
až bych byl omdlel
protože jsem měl plné ruce s rozkladem všech hraček
s rozbitím všeho se zvedáním paží bez dechu
se vznesením se s letem co nejvýš
možná se dostanu až k bohu mojí mámy
aby mě vyléčil
mluv Danieli řekni všechno
dvě mužské ruce mě chytly v podpaží
házely mě výš a výš
strachem jsem brečel a smál se
panikařil co když zůstanu přilepen k slunci
a tak by strejda Mikuláš který na mně čekal dole
a bůh který na mě čeká nahoře
zemřeli nešťastní