Zatímco ve většině ostatních oddechových žánrů spisovatelky svým kolegům zdatně sekundují a v žánru detektivky je přinejmenším v prodejích čím dál častěji předstihují, oblast fantastiky jako by stále ovládali muži. Přinejmenším to tak vypadá při pohledu do českých knihkupectví: zejména v překladové literatuře se ženská jména hledají jen stěží a ani klasička Ursula K. Le Guinová tu zdaleka nemá vydáno vše. O jistou nápravu se pokouší malé nakladatelství Gnóm, které vydalo právě zmíněnou Le Guinovou a předtím také povídkový soubor Plameňák na konci léta, sestavený právě výhradně z povídek od žen. Byla mezi nimi také Charlie Jane Andersová s podmanivou povídkou Šest měsíců, tři dny, v níž s jemnou ironií, ale také jistou melancholickou osudovostí zachytila milostný vztah dvou jasnovidců, kteří ve větší či menší míře dokážou nahlédnout do budoucnosti tohoto vztahu. Byla to jedna z více než stovky povídek, které autorka dosud publikovala, převážně časopisecky nebo na internetu, napsala také román Choir Boy o zpěvákovi z kostelního sboru, který se všemožně brání zhrubnutí hlasu mutováním. Největší průlom však autorka, která neuvádí své datum narození, ale její věk bude někde kolem čtyřicítky, zaznamenala až s románem Všichni ptáci na nebi, za který letos dostala cenu Nebula, jednu ze dvou nejprestižnějších na poli fantastiky, přičemž na tu druhou (Hugo) byla nominována. V tomto případě ji mimochodem porazila jiná vycházející hvězda v sukních, Afroameričanka Nora K. Jemisinová, navzdory už druhému zisku ceny Hugo u nás zatím zcela neznámá.

Není těžké pochopit, proč porotu obou cen román Všichni ptáci na nebi tak zaujal. Propojuje totiž oba hlavní žánry, které fantastika zahrnuje, tedy science fiction a fantasy. A činí tak v prostředí vlastně současném, jen ve druhé části posunutém do celkem blízké budoucnosti. Zpracovává přitom téma, které je v obou žánrech (především samozřejmě ve sci-fi) již dlouhou dobu dosti časté, dokonce pro ně existuje subžánr: apokalypsu civilizace v té podobě, jak ji známe. Ovšem zatímco většina postapokalyptických románů ve shodě s pojmenováním onoho subžánru pracuje vesměs se světem až poté, co ke katastrofě došlo, děj románu Charlie Jane Andersové se soustřeďuje právě na období, kdy cosi jako zkáza světa začíná; a postupně se zhoršuje. Andersová (podobně jako většina spisovatelů či filmařů před ní) nejde příliš do podrobností, neanalyzuje příčiny dění, jen konstatuje čím dál častější přírodní katastrofy, paniku mezi lidmi, zhoršování mezilidských vztahů, narůstající existenční potíže celých velkých oblastí a podobně.

To vše je pozadí druhé poloviny knihy, jejíž děj je jinak především vztahový a iniciační. Paralelně sleduje dva hlavní hrdiny, kteří v sobě objeví cosi neobvyklého, ovšem zejména v dětství tím více trpí, než by jim to bylo k užitku. Patricie má hned v první kapitole magický zážitek, kdy dokáže komunikovat se zvířaty, a dokonce s inteligentním starým stromem, Laurence zase dokáže sestrojit kapesní strojek času, který jej dokáže v čase posunout o pár vteřin dopředu. Postupně oba směřují neobvyklým směrem (Patricia k ovládnutí magie, Laurence k využívání nejnovějších technologií), přičemž si jako spolužáci trochu pomáhají, ale stejně je jejich dospívání hlavně sledem útrap.

Pak se autorka střihem přesune do jejich mladé dospělosti, kdy už je Patricie členkou tajného spolku mágů a Laurence pracuje pro milionáře, který podporuje nejnovější technologické objevy a pokusy. A v atmosféře hrozícího zániku civilizace vše směřuje ke střetu těchto dvou sil, protože jedna se snaží o zachování biologického a magického života na planetě (což nutně neznamená záchranu lidí), zatímco ta druhá chce spasit alespoň část lidstva tím, že vyšle kolonizační raketu na jinou planetu, přičemž poněkud necitlivě zachází s pozemskými zdroji. Autorka zřetelně straní těm prvním, avšak chápe a zčásti obhajuje i pozici strany druhé.

Andersová rozehrává starý známý syžet o milencích ze znepřátelených skupin, přičemž výraznou novinkou je změna poměru sil, kdy oproti Laurencovi je Patricia mnohem mocnější a ničivější. Ale k happy endu je samozřejmě zapotřebí propojení obou; ten happy end je nakonec jen dílčí, svět obou hrdinů se řítí do záhuby stále, jen snad o něco pomaleji. Je to sice trochu obehrané, ale účinné, všechna ta sbližování a míjení, milostná vzplanutí i zatvrzení a pocity zrady či zneužití vyplývající převážně z nekomunikace. Andersová to vypráví jednoduše, ale ne banálně, umí pracovat s jazykem i metaforami a také umí vybudovat napětí a intenzivní pocit ohrožení hlavních hrdinů. Lepší či přinejmenším více vtahující je první část knihy, pak už jako by autorka i vzhledem k rozsahu románu trochu rezignovala na jemnější nuance příběhu (a na preciznější rozpracování vedlejších postav) a směřuje k finále vlastně dosti přímočaře. Jeden by si dokázal představit, že by se kniha rozrostla třeba do trilogie. Ale zároveň je vděčný, že autorka pokušení ždímat příběh nepodlehla a že vedle všech těch rozsáhlých sci-fi nebo fantasy ság tu najednou máme citlivý, dojemný i napínavý příběh v jediném kompaktním svazku.