Po románech Tma před úsvitem a Mušle se jedná již o třetí spisovatelčin počin. Hana Kolaříková vystudovala historii a muzeologii a potom se věnovala řadě zaměstnání na poli kultury a cestovního ruchu. Zkušenosti, které jí dala profese a vzdělání, se autorka snaží při psaní využívat, a to nejen v charakterizaci postav, které se zabývají jí blízkými povoláními, například archeologií, fotografií či cestováním, ale také při líčení prostředí. Její znalosti se zřetelně projevují například v popisech starožitných kusů nábytku i celkového vkusného zařízení jedné z nejdůležitějších kulis románu – bytu hlavní postavy, archeoložky Jany.

Kniha Pravý leopardí kožich je oděna do růžového papírového přebalu s motivem kůže zmíněné kočkovité šelmy. Kombinace názvu a podoby obalu v nás může vyvolat dojem, že se jedná o odpočinkový románek na letní dovolenou k moři ve stylu Sexu ve městě. Ani zdaleka tomu tak není, a když papírový přebal sundáme, podoba knihy začne mnohem víc korespondovat s jejím obsahem; snad se jedná o záměr a kniha chce čtenáři dopředu sdělit, že není tím, čím se zdá být. Tento dojem se pak ještě posílí po dočtení poslední stránky.

Jádro románu je tvořeno příběhem Jany, mladé ženy, která předčasně porodí a následně o dítě přijde. Od ústřední tragédie se jako nitky rozbíhají do všech stran příběhy dalších zúčastněných a dotvářejí celkový obraz situace, který ukazuje, jaké činy jí předcházely a jak současnou tragédii ovlivnily mimo jiných i osudy předešlých generací. V mozaice životních propletenců se setkáváme s otcem, který nebyl schopný dát lásku svým ženám ani dcerám, s milencem, s nímž hrdinka prožila živelné vzplanutí, i s hodným, ale příliš pasivním partnerem žijícím s hrdinkou ve vyčpělém vztahu. Je zajímavé, že nejen „záporné“ postavy jako citově chladný otec, ale i ty „dobré“ vytvářejí v Janině světě negativní situace, a to právě svou přílišnou dobrotou. Příkladem za všechny může být vždy moudrá a chápající nejlepší přítelkyně, která hrdinku svou laskavostí vůči okolí někdy dovádí až k vnitřnímu šílenství. Tato žena tvoří jakýsi protiklad Jany – zatímco jedna je archetypální divokou milenkou, druhá je poklidnou matkou, což vytváří mezi postavami napětí.

Román obsahuje různé vrstvy, vrhá světlo i stín na tolik sociálních, psychologických, a dokonce i spirituálních rovin, že si každý čtenář může v knize najít svou vlastní interpretaci příběhu. Na život mladé ženy je nazíráno z pohledu jejího zařazení do společnosti, spisovatelka se dotýká otázky, jak ovlivní život (nejen) hlavní hrdinky absence otce, jak hluboce ženu změní smrt dítěte i jak je důležité přijmout vnitřní feminní i maskulinní archetypy. Jedná se o román, který je třeba si přečíst, nechat ho v sobě působit a vzít si z něj to, co si z něj právě teď odnést lze. Právě proto nebude s největší pravděpodobností na toto literární dílo panovat jeden převládající názor, ze samotné podstaty románu bude záležet na tom, kým čtenář je a jak se k dílu postaví – mnohé matky se ztotožní s hrdinčinými pocity po porodu, ony i jejich partneři v tomto příběhu uvidí svou vlastní noční můru, příznivci ezoterické literatury ocení pasáže věnované duchovnímu přerodu hrdinky, zatímco pragmatici a realisté budou právě pro tytéž části hledat zcela jiné vysvětlení.

V psychologické i spirituální rovině má kniha velmi blízko k ženskému iniciačnímu románu o hledání feminity a ženské podstaty: „Duše každého člověka je androgynní a ty v sobě popíráš ženskou polovinu duše, nemáš k ní přístup, a tak chodíš od jedné ženy ke druhé, kradeš jim ženskou energii, nasáváš jako ta největší násoska a pak je opouštíš.“ (s. 102) Tato idea se však částečně tříští v nečekaném vyústění románu a zpětně tyto pasáže působí spíš jako oslava životního cyklu či dokonce jako jakési zbožštění pokorného soucitu, slitovnosti: „Odmalička vládla osobním kouzlem a ke všemu přistupovala tak originálním způsobem, až vyvolávala dojem, že se nezrodila z ženy, ale přiletěla z nějaké jiné, inteligentnější planety. Vždy něco vyzařovala, svítila a třpytila se navenek, byla jako barevná postava ze středověkého obrazu – světlo na ni nedopadalo zvnějšku, nezahalovalo ji do šerosvitu, ale vyzařovalo přímo z ní.“ (s. 44) Některé pasáže knihy evokují duchovní literaturu – na každodenní problémy či lidské charakteristiky je nahlíženo spirituálním pohledem. Zdrojem tohoto nadhledu je pro Janu například její milenec, vědec a fotograf, který strávil hodně času s africkými kmeny a jejich šamany a předává jí své zkušenosti, jež při pobytu s nimi načerpal.

Pravý leopardí kožich je kniha velmi intimní, jemná a kultivovaná, přesto v ní padne pár vulgarismů, které čtenáře překvapí stejně, jako když si sprostým slovem uleví jinak slušná dáma, a pocítí onu tíhu a nutnost, která vedla k použití těchto slov. „Vychází z jejího vlastního stínu, tak jako pohnutka uspořádat po skončení šestinedělí večeři pro své nejbližší, tak jako nutkání umýt to posrané okno v ložnici.“ (s. 188) Celou knihou se line tělesnost; sexualita je zde důležitá, ne však prvoplánová a specificky ženská tělesnost se manifestuje právě i těhotenstvím. Erotické scény nejsou pouhé pornografické výjevy pro zvýšení atraktivity knihy, i ony mají svůj hlubší význam pro pochopení celého příběhu – postavy knihy na základě těchto scén reflektují své současné postavení a proměny vztahu k sobě samému i k danému partnerovi.

Nadměrné zdůrazňování ženství však někdy působí rušivě, například při několikerém zdůrazňování, že je Jana nenaplněnou šestinedělkou. Při popisu hlavní postavy autorka sklouzává až k patosu, ztvárňuje Janu jako živoucí bohyni, krásnou, dokonalou, jejíž každý pohled skrývá tajemství a poselství. Na druhou stranu, pokud budeme knihu vnímat prizmatem oslavy pokorného soucitu, jak je již výše naznačeno, jedná se vlastně o adekvátní autorský záměr.

Naprosto výborně se autorka zhostila závěru knihy. Pravý leopardí kožich zcela nenásilně vygraduje k napínavému a překvapivému vrcholu, ve kterém se různé roviny příběhu propojí. Hana Kolaříková přivedla na svět kvalitní, něžný, meditativní, čtivý a hluboký ženský román, který si jistě najde různé čtenáře v širokém spektru lidských povah.