Paul Krugman (nar. 1953), nositel Nobelovy ceny za ekonomii, profesor na Princetonské univerzitě a tzv. saltwater ekonom, se v knize Skoncovat s krizí ostře staví proti politice fiskálních škrtů a nabádá veřejnost, aby se poučila z krize třicátých let 20. století a z poznatků J. M. Keynese.

Kniha se neřadí mezi studie předkrizových let, má posloužit jako recept pro stagnující ekonomiky s úrokovou sazbou těsně nad nulou (originální název End This Depression Now!, 2012, je v imperativu). Česky zatím vyšly – rovněž v překladu Evy Křístkové – Krugmanovy tituly Návrat ekonomické krize (Vyšehrad, 2009) a Svědomí liberála. Amerika mezi bohatstvím a chudobou (Vyšehrad, 2011).

Kniha Skoncovat s krizí není určena odborníkům, nýbrž široké veřejnosti a autor dělá všechno proto, aby toto publikum od tématu neodradil. Ve štíhlém svazku se čtenáře snaží přesvědčit, že dnešním problémem není míra zadlužení ani důvěra věřitelů, ale dobře známá past na likviditu, v níž všichni jednotliví hráči raději spoří než investují a do které se svými fiskálními škrty zapojily i vlády na obou stranách Atlantiku.

Nešťastný příběh selhání ekonomických aktérů Krugman zasazuje do reálií americké politiky, jednu kapitolu však věnuje také o stupeň tragičtějšímu příběhu evropských států sdílejících jednotnou měnu, ale nikoli společný rozpočet. Německou posedlost trestem za „žití si nad poměry” jižních států vyvrací tezí, že v ekonomii morální aspekt nefunguje. Utahovat si opasky má podle něj smysl v letech ekonomického boomu, nikoli v období s vysokou nezaměstnaností. Zároveň odpovídá na otázku, proč byl Obamův investiční stimul nedostatečnou odpovědí na největší krizi od roku 1929. Své názory dokládá daty a úpěnlivě vysvětluje, že ekonomická deprese je běžná, léčitelná nemoc, a ne trestem od Boha.

Krugman ukazuje, že ekonomie je v zásadě jednoduchá věda. Tomu přizpůsobuje i styl své publikace. Staví se do role „opinion-makera“, nabádá k vyvinutí tlaku na oficiální představitele, aby ukončili „zbytečné utrpení“, jež politika škrtů přináší. Dopady ekonomických teorií na reálnou politiku se těžko měří, přesto s odstupem času lze konstatovat, že dnešnímu růstu, i když slabšímu, vděčíme právě volnější monetární a fiskální politice po roce 2012.

Autorovi se také s nebývalou lehkostí daří popisovat relativně komplexní ekonomické mechanismy, například že výdej jednoho je příjem druhého. Globální události dokresluje osobními příběhy jejich klíčových aktérů, takže čtenář nahlédne do „backstage“ finančního světa. Jako sloupkař The New York Times si Paul Krugman navíc může často vypomáhat výběrem citátů z mediálního světa, mimo jiné jimi uvozuje kapitoly. Ukazuje tak nedávno proběhnuvší události z vícera perspektiv. Právě kontextualizace a aktuálnost činí tuto knihu tolik čtivou. Všechna uváděná data tu mají své místo, autor nás nezatěžuje zbytečnými tabulkami ani výčty. Jasně se staví za předem proklamovaný keynesiánský proud ekonomie, který byl v letech ekonomického růstu druhé poloviny minulého století zatracován.

Český čtenář se pak může tázat, zda byla vláda rozpočtové zodpovědnosti v postkrizovém období opravdu zapotřebí. I ti, kdo s Krugmanem souhlasit nebudou, si v knize bezpochyby najdou pasáže, jež je obohatí o nové (konkrétní i obecné) informace.