Bernard a Véronique, postarší manželský pár, se jednoho dne rozloučí v metru. Bernard jde do práce, Véronique odjíždí na dovolenou do Tuniska. Odtud se ale už nikdy nevrátí. Ocitla se totiž ve špatnou dobu na špatném místě – stala se jednou z obětí atentátu, který se udál 26. června 2015 na pláži v tuniském městě Súsa. Román sleduje dvě roviny vyprávění: jak se Bernard vyrovnává se ztrátou manželky (odtud název: Sans Véronique, Bez Veroniky), a rozhoduje se ji pomstít, a jaké důvody vedly mladého nadaného studenta k tomu, že spáchal atentát.

Lyonský rodák Arthur Dreyfus (nar. 1986), syn spisovatelky Isabelle Kauffmannové, se v umělecké branži nespecializuje pouze na jeden obor. Vedle psaní knih se věnuje tvorbě scénářů, moderování v rozhlase, kouzelnictví, žurnalistice, fotografování či herectví. Za své předešlé romány La synthèse du camphre (2010, Syntéza kafru), Belle famille (2012, Krásná rodinka) a Histoire de ma sexualité (2014, Příběh mé sexuality) obdržel několik ocenění: Prix du jeune écrivain de langue française, cenu Plume dʼor, Prix du premier roman, Prix Orange du Livre. Jeho díla, v nichž zpracovává vážná témata inspirovaná rodinnými příběhy a aktuálním děním, stejně jako jeho zatím poslední román Sans Véronique (2017), jsou chválena za osobitý styl, propracovaný jazyk i zajímavé zápletky. Autor přiznává, že nemá rád americkou a anglickou literaturu, která se ve Francii hojně vydává v překladech a pro niž je charakteristické, že upřednostňuje akční děj před kvalitní formou. Sám razí filozofii optimismu, jež se mu v každodenním životě bohatě osvědčuje, a s úsměvem podotýká, že je „narcistický a sebestředný tvor, jenž jde jen cestou svého rozumu, jelikož tomu nejde o nic jiného než učinit svého nositele šťastným: než by pěstoval smutek, bystře sleduje vlastní zájem, totiž mít se v životě dobře“.

Kniha Sans Véronique výstižně ilustruje autorovy výroky o módních akčních románech. Ten jeho pojednává o člověku, který se rozhodne pomstít manželčinu smrt. Akční scény zde rozhodně nechybějí, ovšem nejsou v centru pozornosti. Spisovatel se zaměřuje spíše na psychickou stránku hrdinů. Rozebírá jejich myšlenkové pochody, pocity, věnuje dlouhé odstavce popisu každodenního života postav v době před tragédií, neodpustí si ani poučné, někdy ovšem velmi generalizující závěry, a hlavně se snaží vykreslit všemožné podoby lásky a představy o ní.

Dreyfus zároveň velice dbá na formální stránku. Projevuje se to pečlivou volbou slov, čerpaných z rozmanité slovní zásoby, prolínáním pásma dialogů s líčením vševědoucího vypravěče, střídáním dvou linek vyprávění, přeskakováním mezi různými úhly pohledu. Vše ve větách dlouhých i na pět šest stránek. Avšak není důvod se obávat či knihu předem zatracovat, neubírá jí to na čtivosti, právě naopak. Jednotlivé kapitolky (jednotlivé dlouhé věty) působí jako na sebe navazující filmové záběry. Dreyfus dokáže čtenáře upoutat, vtáhnout do děje a zejména zasáhnout silným příběhem (jenž v poslední třetině nepůsobí až tak věrohodně jako na začátku).

Ovšem postavy si s velkou pravděpodobností nezamilujete. Spisovatel nepředkládá dokonalé hrdiny, které bychom si okamžitě oblíbili a vzali za své jejich postoje a rozhodnutí: všichni mají dobré i špatné stránky. Dreyfus se je snaží přiblížit stejně věrohodně jako události, jež někteří zaznamenávají (naštěstí) jen díky novinovým článkům či zpravodajským reportážím.

Román, jehož snahou je přiblížit nezasvěceným hrůzy a dopady války a atentátů, není smířlivý ani konvenční. Autor se pouští do odvážného popisu nejen rekrutování přívrženců Islámského státu a prazvláštních vztahů mezi rodiči a dětmi, ale také podivných sexuálních praktik. Nejednou může být čtenář znechucen či pohoršen. Dreyfus se nebojí dnešní svět a jeho manýry kritizovat. V knize Sans Véronique prozkoumává společnost 21. století a bere si na mušku mnohé od chování jednotlivců po fungování mezinárodní politiky. Jeho škatulkování společenských jevů se občas může zdát poněkud subjektivní, i tak se mu podařilo napsat dobrý román, který čtenáře osloví. Vytříbeným jazykem, propracovaným vývojem děje prostoupeného emocemi, odvážně kritickým pohledem, ale také tím, že se pouští do velmi aktuální tematiky.