S válečnou literaturou, která je primárně určena dětskému publiku, se čtenář příliš často nesetká. Jedním z příkladů takového díla může být hravě, ale také didakticky laděná knížka polského autora Wiesława A. Lasockého, jejímž hrdinou je rozpustilý desátník Wojtek, který se netají svojí láskou k pivu, marmeládě nebo ke koupání. A přidáme-li k tomu fakt, že tímto rozverným vojákem je velký dobrácký medvěd, je jasné, že se mezi dětskými čtenáři takováto hlavní postava musí bezpochyby setkat s úspěchem.

Dříve než se Wiesław A. Lasocki (1913–1996) stal spisovatelem, zasáhla do jeho života druhá světová válka. Prakticky ihned po dokončení právnických studií musel nastoupit na vojnu a brzy po vypuknutí války byl internován na Sibiři, kde si prošel několika zajateckými tábory. Na základě obnoveného polsko-sovětského příměří (pakt Sikorski-Majski) v roce 1941 byli vojáci z gulagů propuštěni a včleněni do řad britské armády. Lasocki sloužil v jiném oddílu než skutečný medvěd Wojtek, jeho příběh si však vyposlechl v poválečném Londýně od Piotra Prendysze, medvědova opatrovníka. Do rodné země se Lasocki již nikdy nevrátil. Medvědovy příhody byly poprvé publikovány již v roce 1968 v londýnském nakladatelství Gryf Publications a záhy se dočkaly překladu do několika světových jazyků. V Polsku se pak, vzhledem k poválečné situaci, jednalo o vydání samizdatové. Historky ze života chrabrého medvěda Wojtka ovšem nejsou prvním Lasockého dílem, neboť již o dva roky dříve autor debutoval knihou Zwierzęta i żołnierze (1966). Jeho tvorba, do níž patří také množství článků pro polské exilové noviny, se týkala především zvířat, jejich soužití s vojáky, válečných a cestovatelských zážitků.

Někdo by si možná položil otázku, nakolik je historické pozadí díla, tedy těžko představitelné útrapy válečného běsnění, vhodným prostředím pro rozverný příběh nemotorného médi a jeho lidských válečných kamarádů. Humor je zde ovšem zcela přirozenou reakcí na okolní nelehkou situaci – vojáci, dennodenně vystavení bezprostřední hrozbě smrti, museli tento permanentní strach nějakým způsobem vyvažovat. A řekněte: jak lépe zapomenout na strasti války než díky medvědímu kamarádovi, který vás ve dne baví nejrůznějšími skopičinami a v noci se k vám přitulí, protože je mu stejně smutno jako vám?

Na jaře roku 1942 projíždí 22. zásobovací rota dělostřelectva 2. polského armádního sboru kolem perských hor, kde se setká s chlapcem stojícím poblíž podivně se hýbajícího pytle. Jaké je překvapení vojáků, když v měchu objeví malé osiřelé medvídě! To si vojáky okamžitě získá natolik, že se rozhodnou (zatím ještě malé) zvířátko od chlapce za vojenský nožík a trochu perských peněz odkoupit. Wojtek, jak tohoto medvídka pojmenují, je pak provází po zbytek války a stává se nejen jejich maskotem, ale také společníkem a pomocníkem v jedné z klíčových bitev druhé světové války, která se svedla o Monte Cassino (1944), kde 2. polská divize v čele s generálem Władysławem Andersem sehrála po boku Spojenců nenahraditelnou roli: právě díky polskému útoku se po dlouho neúspěšných bojích podařilo horský klášter, představující významný strategický bod na cestě do Říma, obsadit. Wojtek zde pomáhal dělostřelcům nosit munici, a jak pamětníci vzpomínají, tomuto huňatému šikulovi nikdy žádný náboj neupadl! Bitva o Monte Cassino však představuje pouze jednu kapitolu barvitého soužití Wojtka s jeho člověčími kamarády. Jejich společná vojenská anabáze je, metaforicky řečeno, na každém kroku vydlážděna veselými historkami, které dětského čtenáře jistě pobaví, neboť jsou okořeněny Wojtkovou hravou povahou, jeho mlsavostí a možná také špetkou příslovečné medvědí nešikovnosti. Proto čtenáře nepřekvapí, že Wojtkovi vojenští kamarádi jej museli velmi často tahat z nejrůznějších patálií. Třeba tehdy, když se Wojtek, nejen milovník přátelsky míněných rvaček, ale také nenapravitelný mazel, jedné noci cítil osamělý a chtěl se k někomu mermomocí přitulit. Dostal se však do nedalekého indického tábora, kde vlezl do jednoho stanu a spokojeně ulehl ke spícímu vojákovi. Voják však neměl na sdílení lože s tehdy již dospělým medvědem stejný názor a medvědí objetí se mu tak příliš nezamlouvalo. Vyskočil a ustrašeně křičel o pomoc. Vojáci 22. roty přišli v pravý čas a zachránili Wojtka před zastřelením, neboť indičtí vojáci měli za to, že se jedná o divokého krvelačného medvěda z nedalekých hor.

Humor v knize nikdy nepřekračuje hranici vkusu, vzhledem k válečnému pozadí si text netropí lacinou legraci, která by se byť jen trochu nevhodně otřela o válečné tragédie, a soustředí se výhradně na osudy neposedného hlavního hrdiny. V Lasockého knize sice neumírají lidé, zato však umírají zvířata, kterých má rota více než dost (psy, papouška, holubici, opici). Především pak při čtení o smutném osudu opice Kačky a jejího potomka se může objevit slza v oku nejen dětských čtenářů. To však není jediný důvod, proč je kniha vhodná především pro trochu starší děti (nakladatelství Baobab doporučuje minimální věkovou hranici deset let). V textu se také setkáme s řadou faktů úzce svázaných s historií, kupříkladu proč se polští vojáci bojující proti Němcům nemohli vrátit po válce do své, již v té době komunistické země, když přeci Sovětský svaz proti Hitlerovi bojoval také. Vysvětlení těchto zdánlivých historických paradoxů se nachází v předmluvě a v kapitole Kronikářské zápisky, jež obě osvětlují dějinné pozadí díla a přidávají o Wojtkovi nejrůznější faktografické informace. V knize není nouze ani o celou řadu zeměpisných názvů, k většině z nich je však přiřazeno číslo, které odkazuje na zadní část knihy, kde čtenář nalezne vkusně nakreslenou mapku Wojtkovy pouti: tato vskutku dlouhá medvědí anabáze započala v Íránu, odkud se přes Sýrii, Palestinu a Egypt dostali polští vojáci až do Itálie a svoji odyseu završili ve skotském Edinburghu, kde Wojtek, coby válečný veterán, strávil svůj důchod v tamní zoologické zahradě. Jak již bylo řečeno výše, vojáci se do Polska vrátit nemohli, a přestože Wojtkovi to dovoleno bylo, jeho vojenští kamarádi se shodli na tom, že by se tam neměl tak dobře jako v Británii. Do Polska by podle nich mohl odjet jedině v tom případě, že by jejich země byla opět svobodná.

Medvědí život nedosahuje délky života člověčího, Wojtek však odešel do věčných lovišť v úctyhodném medvědím věku dvaadvaceti let. Kniha velmi sugestivně zachycuje poslední etapu Wojtkova života, při níž je každému malému čtenáři, který spolu se svým medvědím kamarádem prožíval jeho válečnou cestu světem, líto, že už se s ním musí rozloučit.

Z hlediska jazykového je dílo dětskému čtenáři přizpůsobeno na míru, atypicky jemný jazyk hlavních hrdinů přibližuje dětem prostředí, jež jim je za normálních okolností cizí – prostředí vojenské. Představa, že životem protřelí vojáci by při prvním pohledu na Wojtka s nadšením konstatovali: „Máme méďu. […] Bude jezdit s námi“, se může zdát poněkud úsměvná, stejně jako odpověď vojáků na dotaz seržanta, který se jich vyjeveně ptá, co je to za věc, která zrovna utíká k autu: „Medvídek. Náš méďa, pane veliteli.“ Nelze opomenout ani jemný a všudypřítomný didaktický nádech díla: „Až konečně překonali řeku Jordán, kde před staletími křtil svatý Jan“, kterému na intenzitě může ubírat jedině Wojtkova láska k alkoholickým mokům – k vínu, a zvláště pak k pivu.

V neposlední řadě je zapotřebí vyzdvihnout také samotný vzhled knihy. Stránky o Wojtkově osudu jsou uloženy v esteticky citlivě zpracované vazbě, jež zobrazuje medvěda s velkým dělostřeleckým nábojem – světoznámý symbol hrdinného Wojtka. Knihu v tomto designovém provedení, jež svým vzezřením připomíná vojenský deník, čtou polské děti již od roku 2012 a stejné odění jí přiřklo i české nakladatelství Baobab. Dílo také, stejně jako v polské verzi, obsahuje nápadité ilustrace Jana Bajtlika a je doplněno autentickými fotografiemi z Wojtkova života.

Medvěd Wojtek se stal zvířecí celebritou světového významu, pomník či pamětní desku má kupříkladu v Krakově, Londýně, Edinburghu nebo v Ottawě. Vzniklo o něm několik písniček, dva dokumentární filmy a v roce 2012 anglický pivovar Congleton po slavném medvědovi pojmenoval druh piva. Příběh medvěda uprostřed válečné vřavy je v Anglii velmi známý a svým dětem jej předčítal i princ Charles. Wojtkovy osudy dodnes lákají k četbě děti i dospělé ze stejného důvodu: vypráví totiž reálný příběh s pohádkovým hrdinou, kamarádským, ale také chrabrým medvědem, „kterého každý miloval“.