Novela debutující autorky zachycuje nešťastný osud tragické postavy staré Prahy, alkoholika a životního ztroskotance Augustina Zimmermanna, člověka neustále determinovaného vlastní bezvýznamností. Syrový příběh jeho života se zakládá na skutečných událostech, k nimž došlo v druhé polovině předminulého století. Celé dílo obestírá všudypřítomná atmosféra zla, které jen čeká na chvíli, kdy může naplno propuknout.
TM
Táňa Mohelníková
Temnota se může ukrývat i uprostřed prosluněných alpských hor a do svých sítí lapit nejednu hříšnou duši. Hororovou novelu se skrytým morálním podtextem švýcarského spisovatele a teologa Jeremiase Gotthelfa ve své době opěvoval i Thomas Mann. A ani bezmála dvě staletí od prvního vydání jí na čtivosti rozhodně neubrala.
Povídky zasazené do pohádkově laděné vazby vyprávějí syrové příběhy hrdinů, kteří se od většinové společnosti odlišují především jedním, avšak zcela zásadním neduhem – akutní absencí citu, jež je příčinou jejich podivných charakterů i osudů. Začínající autorka Milada Mašinová tak české čtenářské veřejnosti představila netradiční text plný bezútěšných obrazů ztracených mladých existencí a jejich hledání místa ve světě, které se občas děje trochu sadistickými způsoby.
Osudy chrabrého medvěda Wojtka, věrného druha polských vojáků za druhé světové války, dodnes lákají k četbě děti i dospělé v různých koutech světa. Kromě toho, že tento zvířecí hrdina pomáhal polskému dělostřelectvu nosit munici ve slavné bitvě o Monte Cassino a prošel s ním velký kus světa, byl Wojtek také zapřisáhlým milovníkem piva a rošťáren všeho druhu a především pak výborným kamarádem, jakého by si každý z nás mohl jen přát.
Tragická postava maďarské literatury Géza Csáth (1887–1919) se představuje českému čtenáři pozoruhodnou sbírkou povídek. Ve svých symboly nabitých textech zobrazuje nešťastné hrdiny pohybující se zčásti ve snovém světě a zčásti v syrové realitě vlastní existence, z níž se, každý po svém, pokouší vymanit. Zdařile tak demonstruje frustrující atmosféru urbánního prostředí přelomu 19. a 20. století a zachycuje lidské trápení v jeho nejfatálnějších podobách.
Proniknout do tajů romské kultury a duše je jednodušší, vypráví-li příběh žena pocházející přímo z prostředí romské osady. Poutavé paměti Eleny Lackové přibližují čtenáři bezmála celé pohnuté 20. století z pohledu příslušníka romského etnika a dávají tak nahlédnout do pozoruhodného, avšak stále poněkud neznámého a nepochopeného světa.
Netradičně pojaté dílo maďarského autora (kterého, to už musí čtenář zjistit sám) tematizuje tajemnou atmosféru Užhorodu a jeho okolí v období první poloviny 19. století. Díky dopisům jistého lékaře Szeghalmiho je čtenáři nabídnuta možnost přenést se do hororového světa hemžícího se duchy, vlkodlaky či zaříkávači a svojí originální poetikou a jazykem simuluje dílo dobu, kdy ještě nadpřirozeno tvořilo nedílnou součást lidských životů.
