Nils Magne Knutsen je literárním vědcem a emeritním profesorem norské Univerzity v Tromsø. Těžištěm jeho badatelského zájmu je především literatura severního Norska. Do České republiky přijel na pozvání Univerzity Karlovy a knižního veletrhu Svět knihy, aby zde proslovil několik přednášek na téma Knut Hamsun u příležitosti vydání nového českého překladu románu Hlad. Nils Magne Knutsen je autorem například knih Nessekongene – de store handelsdynastiene i Nord-Norge (Privilegovaní obchodníci – velké obchodnické dynastie severního Norska, 1988), Nordens Paris. Vandringer i Tromsøs muntre liv og historie (Paříž severu. Toulky veselou minulostí města Tromsø, 1996) nebo Knut Hamsun og Nordland – Den lange veien hjem (Knut Hamsun a Nordland – Dlouhá cesta domů, 2006).

iLiteratura: Jedním z důvodů, proč jste letos v květnu přijel do Prahy, je nový český překlad Hamsunova Hladu. Domníváte se, že nový překlad pomáhá čtenářům v pochopení autorova díla?
Nils Magne Knutsen: Hamsunův problém je, že v Evropě vycházel ve velmi špatných překladech. Nyní můžeme pozorovat jakousi vlnu nových překladů. Týká se to němčiny, angličtiny a nyní také češtiny. Jsou to nové překlady od lidí, kteří umějí dobře norsky. Já samozřejmě překlady hodnotit nemůžu, ale věřím, že jsou vždy lepší než ty předchozí. My máme jednoho překladatele, jmenuje se Sverre Lyngstad a přeložil Hlad do angličtiny. Hlad už byl do angličtiny přeložený dříve, ale Lyngstad si v novém překladu dopřál doslov, kde vyjmenoval všechny chyby, kterých se dopustili jeho předchůdci. Stovky chyb. Některé byly tak trapné a banální, že lze jen těžko uvěřit, že si někdo mohl číst Hamsuna v angličtině a považovat to za zajímavé. Například věta „Han gjorde rede for seg“ (v závislosti na kontextu „Vyjádřil se“, „Vysvětlil, o co jde“ nebo „Obhajoval se“) byla přeložena jako „He made himself a nest“ („Vybudoval si hnízdo“, substantivum et rede má v norštině také význam „hnízdo“, pozn. Karolína Stehlíková). Z tohoto důvodu vnímám nový překlad vždy jako krok vpřed. Nicméně i ve špatných překladech je Hamsun pořád přítomen. V jeho knihách se toho tolik děje a Hamsun je výborný vypravěč, zároveň je – se všemi svými ironickými dvojsmysly, kterými se jeho jazyk vyznačuje, a specifickou slovní zásobou – velmi obtížný spisovatel na překlad. Na druhou stranu Hamsunovou výhodou je, že jeho jazyk působí moderně. Samozřejmě, že formálně má zastaralou ortografii, ale jinak je Hamsun norský spisovatel, který vytváří nový typ věty, rychlejší tempo, humor a přichází s jakousi novou jazykovou energií, takže z Hamsuna lze cokoli citovat, protože tón jeho textů je moderní. Ibsen nebo Bjørnson mají kolem sebe jakýsi odér dánské staroby, Hamsun nikoli. Navíc je velký humorista, a to i v tak tragické knize, jakou je Hlad. Při jejím čtení se člověku smích zadrhává v hrdle. Jde tu o intenzivní fyziologický realismus, který se těžko kopíruje. Mám na mysli samotný způsob psaní, konkrétně v případě Hladu jeho mladistvost, zoufalství mládí a zmiňované tempo. Čeští čtenáři mají opravdu štěstí, že mohou číst Hamsuna v novém a podle předpokladů výborném překladu.

iLiteratura: Jaký román byste doporučil někomu, kdo zatím z Hamsunova díla zná jenom Hlad? Je to vůbec dobrý nápad začít Hladem?
Nils Magne Knutsen: Pro mě to každopádně dobrý začátek byl. Byl jsem tímto románem uchvácen. Někdo se domnívá, že Hlad je možná příliš specifický, a doporučil by pro začátek něco jiného. Hamsun napsal velmi různorodé knihy. Od tohoto bolestného a zoufalého příběhu v Hladu k romantičtějšímu a trýznivějšímu příběhu v Panovi, který se čte snáze, protože je krásný a zároveň je tu milostná linie, nad níž lze prolévat slzy, protože špatně dopadne. Nebo se dá pokračovat jeho romány odehrávajícími se v Nordlandu jako Tuláci nebo Benoni a Rosa, což jsou milá líčení života na venkově. Pokud člověk četl jen Hlad, doporučil bych pokračovat Panem, protože to je úplně jiná kniha, ale má stejný nerv, je stejně koncentrovaná a poeticky napsaná. Hamsun je spisovatel velkých příběhů lásky a má silné ženské postavy. Například hrdinka Pana, Edvarda, je první ženou v norské literatuře, která vyjadřuje svou sexualitu. Říká otevřeně, že Glahna chce, že jí nestojí za to běhat za jiným mužem. Šokující, že? Edvarda se chová jako prostitutka a to znervózní i Glahna, protože Edvarda je hejtmanovou dcerou, je to žena z vyšší společnosti, ale chová se neuvěřitelně vulgárně. Hamsun byl obviňován z toho, že je antifeministou. To není tak úplně pravda. Hamsun vytvořil silné ženské postavy a jednou z nich je právě Edvarda.

iLiteratura: Stál jste v pozadí vzniku Hamsunovského centra v oblasti Hamarøy, které bylo otevřeno před sedmi lety. Jste spokojen s tím, čemu se centrum věnuje?
Nils Magne Knutsen: Lákáte mě na poněkud tenký led. Hamsunovská společnost, která vznikla v roce 1988, začala na Hamarøy nejprve každý druhý rok organizovat Dny Knuta Hamsuna. Poměrně záhy se objevila také myšlenka vytvořit zde Hamsunovské centrum. Byl to dlouhý a bolestný proces s mnoha konflikty, ale nakonec bylo centrum ke 150. výročí narození Knuta Hamsuna otevřeno. Jsem za to velmi rád, protože Hamsunovo dílo je rozsáhlé, komplikované a kontroverzní a zasloužilo si svůj prostor. Zároveň jsem ovšem kritický k tomu, jak centrum a tamní expozice vypadají. Napsal jsem o tom článek do deníku Aftenposten. Centrum je poznamenané tím, že bylo vymyšlené v Oslu. Důvod, proč je umístěné v kraji Nordland, není úplně zřetelný. V textu výstavy stojí například něco jako: „Hamsun vyrostl na Hamarøy, ale jeho životní názor formovaly časté cesty do Evropy.“ Dalo by se to otočit a říct, že Hamsun cestoval hodně po Evropě, ale vyrostl v kraji Nordland a právě Nordland byl velkým rezervoárem postav, jazyka, konfliktů a příběhů, které najdeme v jeho dílech.

iLiteratura: Vadí vám tedy perspektiva, s jakou se tam na Hamsuna nazírá?
Nils Magne Knutsen: Přesně tak, centrum totiž neleží v Evropě a celý jeho profil je chybný. Nalézá se tam například stěna, která je plná citátů z Hamsunova díla. Krásné citáty. Člověk si říká: Co to má za smysl? Má to vůbec nějaký smysl, tyto z kontextu vytržené roztomilé zajímavosti? Co ze severního Norska si v sobě Hamsun nesl? To jediné, co tam v této souvislosti neustále zaznívá, je, že Hamsun měl nešťastné dětství. Ale co celý svět, který se objevuje v jeho dvanácti románech? Hamsun byl důležitým mluvčím severního Norska, jedním z jeho nejdůležitějších obránců. Když se v roce 1914 slavilo stoleté výročí ústavy, vyšla oficiální krásně vypravená dvoudílná publikace s mapou Norska. Mapa severního Norska byla v této knize ovšem jen v polovičním měřítku. Na to Hamsun reagoval. Trval na tom, že severní Norsko je stejně hodnotné. Bránil severní Norsko jako hlídací pes v době, kdy to nikdo jiný nedělal. O tom se ale v Hamsunovském centru nic nedozvíte, v tomto směru je to odborně velmi slabá expozice. Je příliš biografická a faktografická. Dalším důležitým aspektem je, že Hamsun se těžko chválí, což se do expozice také promítá. Když se po ní člověk prochází, vidí spoustu moderní techniky, mnoho videí a skoro ve všech se objevují slova nacista a fašista, ale ani v jednom nezazní, že Hamsun byl velký spisovatel. Nils Magne Knutsen se nakloní dopředu a tajemně zašeptá: No dobře, byl, ale nezapomeňte, že to byl taky nacista. – Zároveň mu však vystavěli centrum, z čehož je zřejmé, že Norsko má k Hamsunovi mírně schizofrenní vztah. Ano, byl to velký spisovatel, ale jak naložíme s tím jeho fašismem?

iLiteratura: Jde tu tedy o politickou korektnost?
Nils Magne Knutsen: Ano. Na to jsem rychle narazil i sám, když jsem o Hamsunovi přednášel a vyzdvihoval ho. Občas se někdo pozastavil nad tím, že vychvaluji nacistu. Tato záležitost se vnutí velmi záhy. Působí jako poklop přikrývající jakoukoli debatu o Hamsunovi. Člověk ho musí neustále bránit, ale hlavně musí bránit sám sebe. Já si myslím, že je zcela správné, že Hamsun byl po válce odsouzen a byl mu zabaven majetek, ale pořád to byl velký spisovatel, fantastický spisovatel. Jeho romány jsou stále dramatizovány. Teď měly v Národním divadle v Oslu premiéru Mystérie, za tři měsíce je premiéra Tuláků v Tromsø. Podle Hamsunových románů vznikají nové filmy. Hamsunem se všude zabývají, celou dobu je jeho jméno používáno – o mladých spisovatelích se často říká, že je to „nový Hamsun“, to je taková nálepka nejvyšší kvality –, ale – pst – byl to nacista. Jak jsem řekl, Norsko k němu má schizofrenní vztah a Hamsunovské centrum na Hamarøy to dobře ilustruje, protože si téměř netroufá říct, že Hamsun byl velký spisovatel. Je snadnější říct, že byl nacistou. To je zcela nekontroverzní tvrzení, s nímž mohou všichni souhlasit.

iLiteratura: Jaký má vztah Hamsunovská společnost a Hamsunovské centrum?
Nils Magne Knutsen: Hamsunovské centrum je oficiální institucí s mnoha zaměstnanci, zatímco Hamsunovská společnost, jejímž jsem členem, je jen skupina fungující na dobrovolné bázi. Cílem společnosti bylo, aby centrum vzniklo. Takže teď, když existuje, mohli bychom možná činnost Hamsunovské společnosti ukončit. Pořád ale pokračujeme, pořádáme semináře a snažíme se udržovat o Hamsunovi diskusi a publikovat příspěvky na toto téma. Domníváme se, že to je důležitý úkol.

iLiteratura: Jak dnes žije, slovy Wikipedie, zprostředkovatel severonorské literatury a odborník na Knuta Hamsuna?
Nils Magne Knutsen: Dnes už jsem v penzi, ale stále poměrně hodně přednáším na různých místech – například na univerzitách, která si dávají taková krásná jména jako „univerzita třetího věku“. Ale najde se i mnoho dalších příležitostí. Zájem o severní Norsko a severonorské spisovatele je trvalý. Například na Bjørnsonovském festivalu v Molde budu mluvit na téma literatura Severního ledového oceánu. Nenudím se, i když to je pochopitelně něco jiného, než když jsem učil na univerzitě. Nedávno jsem vydal tenkou knížku Rukověť pro jižany v severním Norsku. Stručný úvod do umění blízkého soužití s Nordlanďany (En liten støttebok for Søringer i Nord-Norge. Kort innføring i kunsten å leve med nordlendinger på nært hold). Je to ironická knížka o tom, jak obtížné je žít v severním Norsku a co si tu mají počít chudáci nebozí Jižané. Není nic populárnějšího než hloupý Nor z jihu, na jehož účet se lze bavit. Zabudoval jsem do ní i literární příklady. Překvapivě se prodalo několik tisíc výtisků, nicméně pro překlad se kniha asi nehodí, protože je příliš interně norská a má ironický náhled. V penzi mám více času na psaní.

iLiteratura: Na čem pracujete teď?
Nils Magne Knutsen: Právě jsem začal psát knihu o severonorském smyslu pro humor, což je opět velmi literárně orientovaná kniha. Začínám s Petterem Dassem a další zásadní postavou, kterou tam zmiňuji, je pochopitelně Knut Hamsun, který učinil Nordlanďany zábavnými a dal jim jazyk. Jsou tam i další osobnosti jako Arthur Andreas Arntzen, který získal ohromnou popularitu především jako komik. Ještě před sto lety převažoval negativní obraz severního Norska a jeho obyvatel, takže kdyby měl tehdy někdo vyjmenovat deset věcí spojených s tímto krajem, humor by to nebyl, zatímco dnes je zřetelnou součástí severonorské identity. Domnívám se, že to je zajímavé, protože humor je velice důležitý. Mít humor znamená povznést se nad situaci. Zvláště sebeironie je obtížné cvičení. Dokázat se na život a na sebe sama dívat s humorem je zcela ústřední lidská hodnota. Nehledě na plno zábavných příkladů z literatury. Proto se chci o něčem takovém pokusit napsat knihu. O humoru nebylo v norštině skoro nic napsáno, protože humor se člověku ztrácí pod rukama. Vysvětlovat cizí humor je těžké, je to výzva.