Výraznou novou tváří současné dánské literatury je všestranně zaměřený spisovatel Kristian Bang Foss (nar. 1977). Nedokončil studia matematiky a fyziky a rozhodl se pro hudební a spisovatelskou dráhu. V roce 2003 absolvoval školu tvůrčího psaní a v následujícím roce debutoval s experimentální prózou Fiskens vindue (Rybí okno, 2004). O čtyři roky později zužitkoval v románu Stormen i 99 (Bouře v roce 99, 2008) své zkušenosti a zážitky z práce ve skladu dánské textilky InWears. Na mezinárodním poli na sebe upozornil románem Smrt jezdí v audi z roku 2012 (Døden kører Audi), za nějž získal o rok později Cenu EU za literaturu. Autor vyrůstal v dánském hlavním městě, které v jeho textech hraje významnou roli. V současnosti žije v Berlíně, kromě vlastní tvorby také překládá krásnou literaturu.

Do románu Smrt jezdí v audi autor vložil vlastní zkušenosti asistenta hendikepovaného a líčí propastný rozdíl mezi společenskou smetánkou a chudými. Hlavní hrdina a vypravěč Asger je typický lůzr. Kvůli podvodu přijde o teplé místo v reklamní agentuře a následně i o přítelkyni a nevlastní dceru, které se k němu otočí zády. Asger upadne do hluboké osobní i finanční krize, z níž ho vykřeše až nečekaný inzerát. Waldemar trpí všemi možnými vzácnými zdravotními obtížemi a hledá osobního asistenta. Asger ve své tísni pocítí potřebu zase pracovat, Waldemar ho na místo přijme a vytáhne z nejhoršího díky tomu, že se mu daří nesčetněkrát hůře než Asgerovi. Spolu prožívají celou řadu tragikomických situací a Asgera potkává to nejlepší v životě, ačkoli si stále namlouvá, že je práce pro Waldemara jen dočasná záležitost.

Waldemar je zvláštní muž, o kterého se rodiče starali, jen dokud jim z toho plynuly příspěvky od státu. Je mu dvacet dva, bydlí sám a umí to s úřady. Ačkoli nepracuje, umí z úředníků dostat peníze téměř na cokoli. Kromě toho se nebojí riskovat, například když při nákupu zcizí chlazená kuřata v akci, přes celou Evropu veze balík marihuany nebo si zahraje v Monaku v kasinu. Bydlí v imaginární kodaňské čtvrti Stentofte, která je jasným protikladem reálné prominentní oblasti Gentofte s milionářskými vilami pro horních deset tisíc. Stentofte tvoří bezútěšné šedivé oprýskané sídliště a stejně zchátralé jsou i charaktery, s nimiž se Waldemar ve čtvrti setkává. Kristian Bang Foss s neotřelým humorem a smyslem pro situační komiku vypráví v podstatě smutný příběh o umírajícím Waldemarovi, jenž se rozhodne zkusit poslední šanci a vydat se za tajemným marockým léčitelem Torbim el Mekkim. Asger se s Waldemarem vypraví na divokou cestu napříč celou Evropou přes Maroko až do africké pouštní oblasti, na níž je jim celou dobu v zádech tajemné audi s prapodivným temným řidičem, který někdy nabývá podoby muže, jindy je jen černým stínem. A skutečně veze smrt.

Spíše než novodobý krysař Torbi el Mekki pomáhá Waldemarovi uvolněný přístup k životu, kouření marihuany a Asgerova bezprostřednost. Tento hattrick sice zajišťuje výborný čtenářský zážitek, ale zároveň ukazuje to, co společnost primárně vidět nechce. Lidskou beznaděj a neštěstí, které autor demonstruje na Waldemarovi a utopickém prostředí kodaňského sídliště. Foss se nebojí poukázat na propastný rozdíl mezi dvěma společenskými třídami, bezohlednost, bezvýchodnost zdravotního postižení a chladné mezilidské vztahy plné nepochopení. Asger s Waldemarem v sobě navzájem nakonec nacházejí opravdové přátele, protože spolu konečně mohou být sami sebou.

Ačkoli o sobě román na obálce tvrdí, že je to „nejzábavnější, co bylo v posledních letech dánsky napsáno“, v jádru moc vtipný není. Za situačním humorem se skrývá drsná kritika společnosti plné předsudků, egoismu, byrokracie, okrádání, lhaní a závisti. Autor se pouští i do politiky. Obouvá se do bývalého dánského předsedy vlády a posléze generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena, jenž v prvním novoročním projevu na adresu umění poznamenal, že se vláda hodlá zbavit kritiků a zrušit nadbytečné rady a instituce, které se staly prodlouženou rukou státu a určovaly, co je dobré a správné. Asger s Waldemarem se cestou setkávají se skupinkou dánských umělců, kteří na protest proti Rasmussenovu přístupu k umění emigrovali. Útlý román po přečtení zanechává výjimečně silný čtenářský zážitek a ve vzduchu zůstává viset řada nepříjemných otázek, které nutí k zamyšlení nad prioritami západní kapitalistické společnosti orientované na úspěch, efektivitu a virtuální komunikaci.