Žena v zrcadle je sedmý román populárního francouzského spisovatele a dramatika Érica-Emmanuela Schmitta. Ten je českému publiku známý především jako autor Cyklu o neviditelném, z něj zejména dojemného románu Oskar a růžová paní, či divadelní hry Manželské vraždění. Ale je i původcem řady dalších děl – románů, novel, divadelních her a také například překladů dvou libret k Mozartovým operám. Jeho knihy byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků a jeho divadelní hry se hrají po celém světě.

Román Žena v zrcadle nám představuje ženy tři: Anne z renesančních Brugg, Hannu z Vídně za belle époque a Anny Lee ze současného Los Angeles. Ač žije každá z nich v jiné době a má jinou povahu, jejich životní příběhy mají jeden nápadný společný rys – všechny tři měly poměrně pohnuté dětství a teď v dospělém věku jsou společností nuceny k přijetí určité životní role, ani jedné se do ní však nechce. Anne je od přírody silně spirituálně založená dívka, spoléhá především na svou intuici, čerpá z vlastních zkušeností a prožitků a příliš nedbá na náboženské doktríny. Tím je ovšem trnem v oku nejednomu silně věřícímu člověku, a to včetně členů vlastní rodiny. Hanna má zdánlivě všechno, co žena potřebuje ke štěstí – bohatství, zázemí a milujícího manžela, ale šťastná není a stále hledá smysl života. Dosti umně si však vytvoří masku, kterou zdárně klame své okolí, ale ji samotnou trápení užírá zaživa. Anny Lee je úspěšná hollywoodská herečka, avšak těsně předtím, než ji kola šoubyznysu takřka semelou, začne jí hlodat v hlavě červík pochybností, jestli pro tento život právě ona se svou veskrze citlivou povahou byla opravdu stvořená. Společnost její „hvězdné manýry“ snáší, protože se s nimi u herečky počítá, ale její agentka cítí, že se něco děje, a rozhodně to nehodlá nechat být.

Na síle příběhům dodává umně vykreslená psychologie postav. Je známo, že se čtenářské oblibě těší knihy, do jejichž hrdinů se čtenář může vcítit. A Žena v zrcadle to rozhodně splňuje: hrdinky jsou zpodobené opravdově a lidsky, čímž kniha ještě získává na působivosti. Je až s podivem, že autorem je muž. Vnitřní svět a duševní pochody žen jsou vystiženy tak věrohodně, jako by všechny tři příběhy vycházely z autobiografických zpovědí.

Dvě ze tří částí knihy (příběh Anne a příběh Anny Lee) mají podobu chronologického vyprávění v er-formě, třetí část (příběh Hanny) jsou dopisy psané v ich-formě, jež Hanna posílá své nejlepší přítelkyni. Tak jak jsou odlišné hrdinky, je odlišný i jazyk, který autor v jednotlivých částech používá. Spolehlivě tak příběhy určuje: jazykové prostředky dokonale vystihují postavy, dokreslují vyprávění a podtrhují sílu děje.

V neposlední řadě je třeba ocenit i samotnou stavbu příběhů, respektive knihy jako celku. Na první pohled tolik vzdálené osudy, které se po většinu knihy odvíjejí každý zvlášť, jsou totiž ke konci propojeny tak důmyslným způsobem, že se z toho až tají dech.

Jak naznačují ohlasy francouzských čtenářů i kritiky, Žena v zrcadle by si rozhodně měla zasloužit pozornost i českého publika. V románové formě totiž znovu pokládá otázky hledání sebe sama a role ženy ve společnosti, otázky, které se s palčivostí a naléhavostí v průběhu dějin neustále vracejí. Znepokojivé otázky, jež nutí celé generace znovu a znovu k zamyšlení a neunikneme jim ani my.