Argentinský spisovatel Marcelo Luján (1973) se narodil v Buenos Aires, ale již patnáct let žije v Madridu. Do Španělska emigroval v roce 2001, jen pár měsíců předtím, než argentinská vláda kvůli ekonomické krizi zmrazila bankovní konta (ve španělsky mluvících zemích bylo toto opatření pojmenováno „el corralito“).

V nové domovině Luján začal publikovat první sbírky povídek. V roce 2003 dostal první literární cenu za knihu Flores para Irene (Květiny pro Irenu, 2004). Později následovaly povídkové soubory En algún cielo (V nějakém nebi, 2007) a El desvío (Objížďka, 2007). I ty získaly různá literární ocenění.

Jednou povídkou přispěl do antologie Cuentos cuervos (2014). Prozrazuje autorovu vášeň pro fotbal: Luján je velkým fanouškem argentinského klubu San Lorenzo de Almagro. Výběr oblíbeného sportu je ovšem jedna z mála věcí, které se o autorově osobním životě můžeme dozvědět. Raději než o sobě totiž hovoří o svém literárním díle.

Po povídkových souborech Luján vydal román s detektivní zápletkou La mala espera (Zlé očekávání, 2009), který se dočkal překladu do francouzštiny a italštiny. Vypráví příběh argentinského emigranta v Madridu, jenž se musí protloukat španělským podsvětím. Kniha byla oceněna cenou Ciudad de Getafe de Novela Negra (2009).

Po experimentální poetické próze Arder en invierno (Hořet v zimě, 2010) autora začaly přitahovat temné příběhy a jeho stěžejním tématem se stává prozkoumávání temných stránek lidské povahy. V roce 2012 vydal román s titulem pro českého čtenáře nadmíru přitažlivým: Moravia (Morava). Inspiraci čerpal z výstřižku z novin, který se objevuje v románu Cizinec Alberta Camuse. Román se měl původně jmenovat Checoslovaquia (Československo), ale na radu spisovatele Paca Ignacia Taiba II ho Luján přejmenoval na Moravu, a to nejen kvůli konotacím, které výraz Československo ve španělsky mluvících zemích provází, ale také pro větší libozvučnost tohoto slova. Luján v románu zkoumá zákoutí lidské duše a pokouší se zjistit, co vede člověka ke spáchání zločinu a jak se vypořádá s krutým prozřením a s následky svých činů. Už zde se objevuje technika, kterou Luján později šikovně rozvinul v prozatím posledním vydaném románu Subsuelo (Podhoubí, 2015). Čtenáři dopředu vědí, co se v příběhu odehraje, ale netuší jak. Napětí generované příběhem se tak neustále stupňuje formálními vyprávěcími prostředky.

Čeští čtenáři se v příštím roce mohou těšit na první přeloženou Lujánovu knihu: nakladatelství Argo připravuje vydání jeho posledního románu Podhoubí v překladu Ondřeje Nekoly.

Aby byl výčet Lujánovy tvorby kompletní, je třeba dodat, že v roce 2013 vydal poetickou prózu Pequeños pies ingleses (Anglické nožky). Jednotlivé části nazvané Minulost, Přítomnost a Budoucnost (šp. Pasado/Presente/Futuro) jsou volně přístupné k nahlédnutí na autorově webu www.marcelolujan.com.