Spisovatelka a novinářka Johanna Holmström (nar. 1981), která pochází ze švédskojazyčné menšiny ve Finsku, debutovala před dvanácti lety sbírkou Inlåst och andra noveller (Zamčená a další povídky), její sbírka povídek Camera Obscura (2009), kterou mimochodem do finštiny přeložil finský spisovatel Asko Sahlberg, získala literární cenu švédskojazyčného vysílání finského rozhlasu a televize Yle a také literární cenu švédského deníku Svenska Dagbladet. Značné pozornosti se zejména ve Švédsku dostalo jejímu předposlednímu románu Asfaltoví andělé (Asfaltsänglar, 2013), protože do diskuse o imigraci, která se tam vede mnohem déle než ve Finsku, vnesl novou perspektivu: muslimské dívky mají v tomto románu ústřední roli a není to pozice oběti.

Na východním předměstí Helsinek vyrůstají sestry Samíra a Lejla. Jejich matka Sarah je finskošvédská konvertitka, která přijala islám, aby se mohla provdat za řidiče autobusu Farída, přistěhovalce ze severozápadní Afriky. Zatímco otce lze označit za vlažného „ramadánového muslima“, který je více pryč než doma, matka reaguje na krizi vztahu stále přísnějším dodržováním všech náboženských pravidel, a tak z domova postupně zmizí televize, oslava Vánoc i dětské obrázky či fotografie z dovolené. „Člověk přijme kulturu svého muže, aby usnadnil společný život, jenže muž se zároveň odtáhne od náboženství a najednou se oba ocitnou bez svojí kultury.“ Zatímco doma vládne „Orient“, venku je Finsko a starší Samíra se rozhodne pro radikální řešení, jímž je tajný odchod z domova. Chce totiž studovat, užívat si nočního života a nosit všechno to, co ostatní dívky jejího věku. A třeba se i zamilovat podle vlastního výběru. Bojí se však, aby se nestala „asfaltovým andělem“, dívkou, která vyjde na balkon a už se nevrátí, protože, jak si dobře uvědomuje, „její život není její (…), někdo může rozhodnout o tom, že už žije dost dlouho, a život pro ni skončí.“

Osudy mladší Lejly sleduje autorka zejména ve vztahu ke škole a vyhlášené finské školství rozhodně nelakuje na růžovo. Nejdůležitější je tu zapadnout a nevyčnívat z řady, protože odlišnost se neodpouští. Experimentuje se s alkoholem i drogami a světu dospívajících vládnou módní značky. Kdo nemá tu správnou, stává se rychle terčem posměchu, či dokonce šikany. Děti z imigrantských rodin nebo míšenci to mají o to těžší, že se od většinové společnosti jasně odlišují už vzhledem, a vyloučení vnímají jako nezasloužené.

Johanna Holmström prokládá svůj text jednak množstvím arabských výrazů, které lze vyhledat ve slovníčku na konci knihy (slova však bohužel nejsou řazena abecedně), ale také finskými výrazy, které jsou běžnou součástí finské švédštiny. V českém překladu je jejich zachování a pouze výběrové užití vnitřních vysvětlivek přinejmenším sporné. Čtenář neznalý finštiny sice podle závěrečného slova překladatele „cítí napětí“, ale rozhodně ztrácí souvislosti.

Ještě jedna drobnost k témuž textu: Ondřej Vimr se pozastavuje nad tím, že překlad ze švédštiny podpořila FILI – agentura pro podporu šíření finské literatury. FILI ovšem podporuje vydávání literatury napsané ve Finsku bez ohledu na jazyk, tedy i knihy napsané švédsky či sámsky. Román Asfaltoví andělé, který by se dal zařadit do kategorie literatury pro mládež, se dotýká řady aktuálních témat a tím nemyslím pouze ta na první pohled patrná, tedy kulturní a náboženské rozdíly, skrytý rasismus, domácí násilí či otázku začleňování imigrantů do západoevropské společnosti. Neméně podstatné jsou samotné příběhy dospívání obou sester, provázené citovými zmatky, vzpourou proti autoritám i snahou o emancipaci. Uvědomit si vlastní identitu a přijmout svou roli ve společnosti je těžké v každém případě – bez ohledu na barvu pleti, náboženské přesvědčení nebo kulturní zázemí.