Největším českým komiksovým objevem letošního roku je bezpochyby jednatřicetiletý kreslíř Michal Suchánek. Ne že by se jeho kresby na veřejnosti neobjevovaly už dříve, teprve nyní však vydal samostatné album. Do komiksové formy v něm převedl tři povídky veterána české sci-fi Ondřeje Neffa, dvě ještě z osmdesátých let, třetí z roku 2003. Album hned při prvním otevření ohromí bravurou, s jakou dosud neznámý český kreslíř zvládl realistickou komiksovou kresbu, takovou, jaká převládá v americkém mainstreamu; nakladatelství ostatně dílo připravilo ve formátu a vizáži připomínající svazky amerických sérií. Což ale ještě neznamená, že Děsivé radosti jsou tak dobré, jak slibují při prvním prolistování.

Téměř bez výhrad lze přijmout závěrečnou povídku Konec dobrý, všechno dobré: zvraty jsou zde skvěle načasovány a promyšleny, navíc má více vrstev. Její jediný problém tkví v tom, že fotograf Paul, který cestoval časem do Osvětimi, se sám od sebe přizná ke zločinu, aniž by k tomu byl nějak vmanipulován moderátorkou futuristické televizní talk show. Neff v jeho příběhu ad absurdum dotahuje touhu fotoreportérů po co nejlepším (rozuměj nejdojemnějším, nejvýstižnějším, nejvíce šokujícím) záběru, která již byla v médiích častokrát probírána a dokládána. Přesto si lze jen stěží představit, že by se někdo dobrovolně přiznal k tak nelidské manipulaci jako Paul. Možná v původní povídce měl nějakou omluvu pro sebe i pro televizní diváky, nicméně v komiksové verzi nezazní.

Problém úvodní povídky Jitro pro strašnou radost tkví v pointě: krásná mimozemská samice je se svým lidským protějškem jen proto, že je to zakázané a jí se líbí být v ohrožení, ba i všelijak mučena a ponižována. To spolu s Neffovým konstatováním v doslovu, že totiž muži málokdy tuší, proč s nimi ta která žena je, zní docela zajímavě, avšak závěr, kterým to povídka vyjevuje, je zkratovitý a účelový. Je zjevné, proč si ji Suchánek vybral – nabízí spoustu příležitostí, jak zapojit fantazii i kreslířskou virtuozitu, což se Suchánkovi obojí daří. Než dojde povídka k závěru, má vše, co si od inteligentní sci-fi přejeme; o to víc pak litujeme, že v závěru jí ona inteligence dojde.

Méně pochopitelný je výběr prostřední, nejkratší povídky Nápad za všechny prachy. Konverzační drama uprostřed pašerácké vesmírné lodi se odehrává mezi třemi postavami, dojde tu k jedné dramatické situaci a brzy je konec. Nic proti, je to ve všech směrech precizní jednohubka, nicméně důvod, proč se kreslíři zalíbila, zůstává nejasný. Protože v obou předchozích mohl sice předvést své umění v různých škálách barevnosti, to ale šlo o zachycení krkolomných situací a portrétování lidských i mimozemských bytostí, zde jen o dialogy tří lidí.

Ovšemže důvod, proč knihu kupovat a proč si záhy po vydání získala pozornost komiksových fandů, tkví v Suchánkově kresbě. Ta je po všech směrech obdivuhodná – přesně realistická, dynamická, nápaditá. Jistěže není zrovna originální ve světovém kontextu, tento druh precizní kresby známe v různých variantách z americké tvorby posledních dvaceti let, asi nejdříve přijde na mysl Steve Dillon (spíše z konvenčnější série Punisher než alternativnější Preacher). Ale v českém prostředí, z něhož podobná ladně pohledná, autorsky vlastně zaměnitelná kresba vymizela i s tím, jak se u nás hlavní proud soustředil na výtvarnou originalitu, náhle působí jako zjevení. Přičemž ukázka prvních verzí v obrazové příloze názorně ukazuje, že Suchánkova kresba se nerodila nikterak snadno, že na počátku byly stejně klopotné pokusy, jaké pozorujeme u mnohých začínajících adeptů komiksového kreslení, z nichž většina se o moc dál nedostane. Tím uznaleji je nutné kvitovat výslednou kresbu Děsivých radostí. Skutečnost, že si ji méně pozorní mohou splést s nějakou tou americkou sérií, může být pochopitelně vykládána dvojím způsobem, tedy nadšením, že u nás někdo umí zahraniční špičku napodobit, anebo poukazem na odvozenost. Na druhou stranu, i alternativních stylů už je ve světovém komiksu tolik, že se nějaká skutečně originální kresba hledá stěží.

Suchánka nyní po tomto efektním entrée čeká cosi mnohem náročnějšího. Totiž začít kreslit, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě, a svou kresbu – jakkoli bravurní – používat především jako nástroj pro vyprávění příběhů. Má na to, aby se kreslením komiksů živil, ale je možné, ba spíše pravděpodobné, že na českém trhu to nebude.