Románový debut Mrtvol na tři hroby mladé americké autorky Jamie Masonové vychází z velice slibné zápletky. Patologický smolař Jason Getty před rokem a půl zabil násilníka a jeho tělo zakopal na své zahradě. Nyní si velice neprozřetelně objednal zahradnickou firmu. Ta sice dostala za úkol zvelebit odlišnou část pozemku, ale co čert nechtěl, zde vyskočila ze země další, úplně jiná mrtvola. Aby toho nebylo málo, přivolaná policie objevila ještě jednoho nebožtíka. Jasonovi tedy zbývá jen několik hodin na to, aby nepozorovaně vykopal „svého“ zavražděného a odstranil ho z dosahu nenechavých rukou zákona, jež hodlají příští den obrátit celý jeho pozemek naruby. Samozřejmě to nebude mít jednoduché, neboť k jeho domu se postupně stahují skoro všichni, kteří mají aspoň s jedním ze tří nalezených těl co do činění.

Tato výchozí situace je v souladu s tím, co se píše na zadním přebalu knihy: zdá se, že Masonová napsala černohumorný thriller blížící se filmovému stylu Ethana a Joela Coenových. To je však opravdu pouhé zdání, což se dá jednoduše dokázat srovnáním s typickými rysy jejich snímků. Román Masonové se sice také hemží naivními, sobeckými a přitroublými postavami z různých sociálních vrstev s vzájemně propletenými osudy, avšak chybí v něm humor, jímž bratři Coenové překonávají hranici pouhých samoúčelně navršených bizarností. Jimi bravurně ovládaná atmosférická gradace, směřující k nepředvídatelným událostem, v knize zcela chybí a čtenář je zahlcen okatě vykonstruovaným příběhem, který snad jen jednou jedinkrát prosvětlí úsměv: nad epizodkou, kdy jistý kriminálník nastěhuje hlavní postavě do domu šimpanze.

Přibližně na prvních sto stranách není absence humoru tak zřetelná, neboť autorka poměrně zručně popisuje paranoidní stavy dosud spořádaně žijícího člověka, který se pod vlivem nesnesitelných okolností dopustil vraždy. V první třetině textu se zároveň koncentruje napětí – informací o Jasonovi se k nám dostává přesně takové množství, aby to vyvolalo další zvědavost. Vzápětí se však děj hroutí pod tíhou zbytečné doslovnosti a zvláštně pojatých vedlejších postav, o nichž se dozvídáme věci, které nemají jinou než vycpávkovou funkci (například neúspěšná snaha detektiva Wattse a jeho manželky o početí dítěte). Neméně podivně působí i oddíly popisované z pohledu policejní fenky Tessy. K čemu slouží? Je zvířecí náhled na svět pro knihu důležitý? Ani náhodou, autorce se zkrátka urvala ze řetězu touha vyzkoušet si všechny dostupné literární přísady.

To je znát i na obecných tvrzeních, jimiž uvádí nejen většinu z dvaatřiceti kapitol, ale i jejich jednotlivé oddíly. Což o to, někdy jsou to pozorování vtipná a bystrá, ale když se čtenář uprostřed akčních scén opakovaně dozvídá moudra jako „většina nočních můr je ve své neuvěřitelnosti uvězněna jako v kleci“, „vina běhá v tretrách“ a „o rozdílech a třískách platí totéž“, má to pouze frustrující a retardační efekt. Text pak zákonitě působí, jako by začínal stále znova, což pro napínavý thriller není zrovna ideální.

Závěrečná třetina knihy je přeplněna zbytečnými zdlouhavými konstrukty, které už ani nemají potenciál být bizarními; jsou pouze neuvěřitelné. Antiklimaktické rozuzlení jen potvrzuje skutečnost, že autorka si ukousla příliš velké sousto. Masonová přesto zůstává pro americký humorný thriller příslibem do budoucna. Knihu Mrtvol na tři hroby sice potápí nedostatky typické pro mnoho prvotin, avšak i přes ně prosvítá zřetelný talent a schopnost nadsázky. Pokud se Masonová vyvaruje přehnaných ambicí a bude mít k ruce schopného redaktora, rozhodně bychom se od ní mohli dočkat kvalitního titulu. Dobrých nápadů má zjevně dost – v únoru tohoto roku publikovala thriller Monday’s Lie, který pojednává o vztahu dcery a matky pracující v oboru špionáže. Byla by škoda, kdyby se českého překladu dočkala pouze její slabší prvotina.