Leif Randt (narozen 1983 ve Frankfurtu nad Mohanem) je německý spisovatel. Na univerzitě v Hildesheimu absolvoval diplomový obor tvůrčí psaní a kulturní žurnalistika. Kromě toho studoval i na univerzitě v Gießenu a krátce též v rámci programu Erasmus v Londýně.

První literární ostruhy získával Randt během nejrůznějších literárních klání pro mladé talenty. Mezi nimi vyniká zejména finálová účast na soutěži open mike při berlínské Literární dílně (Literaturwerkstatt Berlin), kde však autor roku 2006 žádnou z udílených cen nezískal. O čtyři roky později publikoval Randt svůj debutový román Leuchtspielhaus (Biograf¹ , 2009), který čtenáře zavádí do londýnské čtvrti East End, srdce britské umělecké scény. Právě v této čtvrti se usadil i Němec Eric a společně s kamarádkou Helen v ní provozuje kadeřnický salon pro vybranou klientelu, mladé umělce, kteří se i svým účesem mermomocí snaží držet krok s dobou. Román protkaný anglicismy a pracující s naprostým minimem děje si vysloužil několik méně významných literárních cen, skutečný průlom v Randtově kariéře však neznamenal.

To začínajícího spisovatele nikterak neodradilo a už dva roky poté publikoval přibližně dvousetstránkový román Schimmernder Dunst über CobyCounty (Třpytivý opar nad CobyCounty, 2011) z podobného prostředí. Příběh zachycuje střípek ze života šestadvacetiletého literárního agenta Wima Enderssona, kterému zdánlivě nic nechybí, dokud jej během prvních jarních dní neopustí nejprve jeho nejlepší kamarád Wesley a poté i přítelkyně Carla. Kromě toho hrozí Wimovi s koncem jara i propuštění z práce. Život v bezmála utopickém městečku CobyCounty, fiktivním přímořském letovisku, do nějž každoročně proudí davy majetných a dobře vypadajících turistů, však plyne nevzrušeně dál a veškeré krize i katastrofy jsou zažehnány ještě dřív, než k nim vůbec stačí dojít.

Kritika nenápadný román s minimem dějových zvratů označila za zdařilou zpověď jedné generace a samotného Randta s okamžitou platností zařadila na seznam mladých nadějí, které se vyplatí sledovat. Za výňatek z románu byl autor navíc během klání o Cenu Ingeborg Bachmannové vyznamenán Cenou Ernsta Willnera, kterou před ním získali mimo jiné i později uznávaní spisovatelé Marcel Beyer, Ingo Schulze či Felicitas Hoppeová.

Zatímco takřka perfektní a blahobytem se nadouvající CobyCounty neslo prvky novodobého ostrova Utopia, Randtův následující román Planet Magnon (Planeta Magnon) z roku 2015 buší na brány žánru sci-fi. Mladý prozaik v něm načrtává odlišnou sluneční soustavu, v níž vše ovládá moudrý a spravedlivý počítač. Éra blahobytu, míru a sebekontroly však může brzy skončit, pokud se rozroste vliv skupiny obyvatel se „zlomenými srdci“.

Navzdory relativně krátké literární kariéře si Leif Randt stihl vydobýt renomé spisovatele, který se až úzkostlivě vyhýbá zavedeným literárním zvykům i marketingovým tlakům. Jeho příběhy se neopírají o dynamický děj, ale stojí především na pečlivé a ironií prodchnuté analýze zobrazovaných společenských poměrů. S oblibou poukazuje Randt zejména na falešnost literárních utopií. Avantgardní a hipstery přesycený East End, bohaté a prosluněné CobyCounty a nově i mírumilovná společenství z Planet Magnon působí na první pohled jako dokonalé oázy. Wimovi a jeho přátelům z CobyCounty nic neschází, čtenář však za třpytivým oparem jejich životů rozeznává jen prázdné skořápky, protagonisté jsou slovy německého kritika Christopha Schrödera „zombie blahobytu“.

Leif Randt aspiruje na titul kronikáře života současné generace dvacátníků a třicátníků. Klidným, „nevzrušivým“, až nezúčastněným tónem mapuje neprobádané nitro svých (anti)hrdinů. Někteří čtenáři jej kvůli tomu vyzdvihují do nebes, jiní zatracují jako nudného pisálka. Jen čas zjevně ukáže, na kterou stranu se ručička vah nakonec přikloní.

Dílo:
Leuchtspielhaus (2009)
Schimmernder Dunst über CobyCounty (2011)
Planet Magnon (2015)

Ukázku z románu Schimmernder Dunst über CobyCounty v češtině naleznete zde.
 

1. Německé slovo „Leuchtspielhaus“ je drobná obměna běžně užívaného slova „Lichtspielhaus“, znamenajícího biograf či kino. ^zpět