Rozsáhlá prozaická i literárněvědná tvorba Stanislava Rakúse představuje ve slovenském literárním prostředí porevolučního období fenomén zasahující do vícera oblastí literárního života. O rozmanitých aspektech tohoto fenoménu promlouvá reprezentativní výběr z jeho prací, který vyšel pod názvem Temporálne poznámky a iné prózy jako svazek edice Knižnica slovenskej literatúry v nakladatelství Kalligram. Ve zmiňované edici vyšla už tvorba Rakúsových vrstevníků, např. Pavla Vilikovského, Pavla Hrúze nebo Ladislava Balleka, ale stále ještě chybí výběr z tvorby Dušana Mitany a Dušana Dušeka, k nimž je zejména Rakúsova prozaická tvorba ze sedmdesátých let navzdory jeho solitérství přiřazována. Literární historie má dodnes problém se zařazením Rakúsových textů do širšího kontextu. Koncem osmdesátých let (1989) uvažoval o Rakúsových prózách literární vědec Peter Zajac, a to konkrétně v souvislosti s jeho prózami ze sedmdesátých let, které řadil k Mitanovým a Duškovým povídkovým souborům. Podruhé roku 2005 v recenzi pro SME na knihu Nenapísaný román, tehdy nazval Stanislava Rakúse autorem pozdní moderny; východiskem mu byla Rakúsova porevoluční tvorba. Rakúsovský výběr v tomto kontextu vypovídá o nezaměnitelné roli Stanislava Rakúse v poválečném vývoji slovenské literatury; jako prozaika, literárního teoretika i člověka. Zejména tento lidský rozměr vystupuje z vybraných textů velmi markantně, a to nejen díky textům zařazeným do oddílů nazvaných podle Rakúsovy knihy z r. 2003 (Z rozprávaní, úvah a rozhovorov), ale také pro kurzívou psané útržky z rozhovoru editora se Stanislavem Rakúsem (2013) vtěsnané do závěrečného Kalendária. Zásluhu na tom má jednoznačně sestavovatel a editor Vladimír Barborík, který je autorem nejen výběru textů, ale i doslovu a dalších doprovodných částí knihy.

Ponecháme-li stranou časopisecky publikované studie, články, eseje, rozhovory i povídky a novely, představuje dosavadní knižní tvorba Stanislava Rakúse patnáct svazků, které naplňují jak oblast beletrie, tak neméně důležitou oblast literárněteoretických textů i popularizačních úvah o literatuře. Vladimír Barborík při sestavování konkrétního obrazu Rakúsovy tvorby záměrně nešel vstříc převládajícímu názoru o respektování knižně fixovaných děl a soustředil se i na výběr próz řazených k juvenilním počátkům Stanislava Rakúse. Pokud zúžíme juvenilní období na přelom šedesátých a sedmdesátých let (stranou tak zůstávají dvě krátké prózy publikované v novinách, jedna z r. 1963 a druhá z r. 1976), kdy Rakús publikoval absurdní a alegorické povídky v literárních periodikách, mohl tak Barborík vybírat ze sedmi povídek. Do konečného výběru zvolil dvě modelové povídky z r. 1969 zastupující odlišné varianty žánru: Vymeriavanie plochy (absurdní typ povídky) a Matej Uriáš (alegorický typ povídky). Oba texty se poprvé ocitly v knižním zpracování a vstupují tak do nových kontextových vazeb s Rakúsovou tvorbou. Zejména v povídce Vymeriavanie plochy si čtenář uvědomuje, jak autor ve svých porevolučních kratších prózách navázal na obdobné modelování postavy outsidera, který se ocitl v absurdním prostředí a době, jimž není schopen porozumět. Naopak na model alegorických povídek autor už ve své porevoluční tvorbě nenavazuje. Zařazení juvenilních povídek do výběru mohlo být pro mnohé překvapením, ale ve vývojových souřadnicích Rakúsovy tvorby mají určitě své důležité místo, už proto, že osvětlují i pevně dané konstanty jeho autorské poetiky.

Juvenilní období představuje v Rakúsově dosavadní tvorbě – navzdory obecně vžitým představám o vývojových fázích, jež mají být podloženy knižní publikací – první a neopominutelné tvůrčí stádium, kterému dosud téměř nikdo nevěnoval pozornost. Druhá fáze Rakúsovy tvorby zahrnuje jeho kratší prózy ze sedmdesátých let. Na margo těchto próz zařadil Barborík v Kalendáriu (za rok 1976, kdy Rakús knižně debutoval) útržek z rozhovoru se Stanislavem Rakúsem: „Príchod detí, s ktorými sme už nerátali, znamenal pre mňa zlom aj v tom, že som začal písať prózu. Ale iný typ než bol ten, ktorý som na prelome 60. a 70. rokov uverejňoval (...) Mal som k detstvu svojich synov úzkostný vzťah. Tá nesmierna radosť, to šťastie z detí sa premietlo do toho, že som potreboval vyjadriť situáciu, v ktorej sú ohrozené“ (s. 413). V prózách ze sedmdesátých let se výrazně proměňuje tonalita vyprávění, absurdní rozměr ustupuje do pozadí a vysouvá se tragické vnímání okolního světa a situace člověka v něm. Z daného období zařadil Barborík do výběru novelu Žobráci (1976), kterou Stanislav Rakús debutoval, vstoupil tedy reálně do literárního života. Ve stejné tonalitě vyprávění pokračuje autor i v povídkovém souboru Pieseň o studničnej vode (1979), ze kterého zařadil Barborík dva odlišné typy povídek. Jednak ústřední povídku Pieseň o studničnej vode a povídku Nôtik, jedinou povídku z městského prostředí publikovanou v těch letech. Výběr povídek ze sedmdesátých let zásadním způsobem kontrastuje s povídkami juvenilního období, tonalitou vyprávění, způsobem narace, typologií literárních postav, modelováním literárního prostoru, odlišným uchopením literárního času jako výpovědi o dávnější historii v porovnání se současností. Mnohem blíže k povídkám juvenilního období mají Rakúsovy porevoluční kratší prózy, ze kterých sestavovatel zařadil povídku Básnici a novelu Telegram ze stejnojmenného prozaického souboru (Telegram, 2009) a novelu Fáza uvoľnenia, opět ústřední prózu stejnojmenného souboru (Fáza uvoľnenia, 2013). Vybrané povídky ze tří vývojových fází Rakúsovy tvorby vypovídají o vazbách a souvislostech mezi jednotlivými tvůrčími etapami. Bez juvenilního období by tyto vazby nebyly zřejmé a pravděpodobně by se i nadále psalo o proměně autorovy porevoluční poetiky ve srovnání s tvorbou ze sedmdesátých let. Takto se celkový obraz Rakúsovy tvorby problematizuje a do úvah o vývojových trajektoriích v Rakúsově tvorbě vstupuje i povídková tvorba z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Výběr tak narušuje stále živá schémata dotýkající se včlenění Rakúsových próz do vývoje slovenské literatury. Zejména v souvislosti s jeho první porevoluční knihou, novelou Temporálne poznámky (1993), kterou Barborík rovněž zařadil do výběru, se ukazuje vazba na juvenilní tvorbu velmi aktuální. Autor se vrátil k tematizování současnosti, preferuje jednoznačně městské prostředí, ve srovnání s prózami ze sedmdesátých let se však proměňuje pozice vypravěče, ovšem stěžejní postava Dušana Sakmára je zase obdobným outsiderem jako protagonista povídky Vymeriavanie plochy.

Ačkoli název výběru vypovídá jen o prozaických textech, sestavovatel zařadil i některé z Rakúsových literárněteoretických úvah, které doplňují, objasňují i specifickým způsobem interpretují obraz Rakúse – prozaika. Těžiště autorovy dvojdomosti (prozaik a teoretik) spočívá rovněž v jeho schopnosti propojovat obě oblasti zájmu; promítat své teoretické úvahy do beletrie a dávat jim konkrétní prozaický tvar. Tento autorský postoj proniká do všech Rakúsových porevolučních próz. Čtenář v nich sleduje vedle aktuálního pásma vyprávění vždy minimálně ještě jednu neméně důležitou rovinu, teoreticky zatíženou rovinu úvah, vztahující se zpravidla k personálnímu vypravěči. S ohledem na tato specifika Rakúsovy tvorby zařadil Barborík do výběru zejména ty texty, které odkrývají vnitřní souvislost mezi jeho prozaickými texty a teoretickými studiemi či úvahami. Typickým příkladem prostupnosti obou oblastí je esej s biografickým přesahem vypovídající o Košicích, městě svázaném s Rakúsovým životem, nazvaná Mesto výhľadu (publikovaná v časopisu OS – Občianska spoločnosť r. 1998), které předcházelo vydání klíčové prózy porevolučního období v r. 1993, novely Temporálne poznámky. Najdeme v ní identicky formulované výpovědi, zejména dotýkající se prostorové orientace města v protikladu severu a jihu, i citově probarvené pohledy na blízké město, které se objevují i v Temporálnych poznámkach. Proměňuje se jen postoj vypravěče, ke kterému se sdělované vztahuje a z jehož úhlu jsou Košice nahlíženy.

Z prostorových důvodů nemohly být zařazeny jak rozsáhlé románové texty (Nenapísaný román a Excentrická univerzita), tak ani jednotlivé studie z monografických knih (Próza a skutočnosť, Epické postoje, Poetika prozaického textu). Nejvíce teoretických textů zařadil Barborík z knihy Medzi mnohoznačnosťou a presnosťou (1993) a ze souboru publicistických statí: Hovoriť niečím iným (Päťdesiat literárnych i neliterárnych úvah) z r. 2010. Z vybraných teoretických statí je patrné, na jaká témata se Rakús – teoretik soustřeďuje. Opakovaně se vrací jak ke svým oblíbeným autorům a textům (např. M. Urban, A. Bednár), tak k nosným tématům objevujícím se v jeho teoretické tvorbě prakticky od počátku (disparita látky a tématu, vztah tématu a problému, motiv mlčení a ticha v literárním díle, problematika přiměřenosti či analýza komediálních rysů uplatňovaných v prozaickém textu). Autor je ve výběru představován rovnocenně jako literární teoretik, který se v užším pohledu významně podílí na metodologickém formování oblasti literární tematologie. Danou problematiku dokázal Rakús přiblížit i populárnější formou a posunout ji tak za hranice úzkého literárněvědného uvažování. Reprezentativně je tato rovina zastoupena krátkými esejistickými texty z již zmiňované knihy Hovoriť niečím iným. Přístupným, ale přesto typickým rakúsovským jazykem promlouvá např. k tématům populární literatury, přiměřenosti a nepřiměřenosti v literatuře či rozvíjí úvahy o (ne)funkčnosti klišé, a to nejen v literárním textu; tedy vesměs jde o náměty k úvahám z oblasti komunikační estetiky.

Samostatnou kapitolu tvoří ve výběru část nazvaná Z kritickej reflexie, v níž se na ploše zhruba třiceti stran objevuje citace z dvaceti osmi studií a článků, zahrnující období od sedmdesátých let do současnosti (respektive do vydání prozaického souboru Telegram a ohlasů na něj). Ohlasy na Rakúsovu prozaickou tvorbu jsou v knižním výběru časově završeny rokem 2010, kdy se v Prešově konala mezinárodní vědecká konference při příležitosti životního jubilea Stanislava Rakúse. Příznačně rakúsovsky nazvaný sborník z konference Medzi umením a vedou se spolu s tímto výběrem z próz pokouší splatit dluh autorovi a obě publikace můžeme chápat i jako omluvu za to, že dosud nevyšla monografická práce věnovaná Stanislavu Rakúsovi.