Časopis iLiteratura koncem léta spustil projekt, jehož cílem je věnovat zvýšenou pozornost nejnovější americké beletrii. Třebaže se na nás americká kultura valí ze všech možných komunikačních kanálů, je dnes zvláště zajímavé ji sledovat. Spojené státy v poslední době čelí různým politickým, sociálním, kulturním nebo technologickým změnám, což se přirozeně zrcadlí i v americké literatuře. Někteří otevřeně hovoří o úpadku USA, ačkoli například Joseph S. Nye Jr. upozorňuje, že „i když je Čína největší světovou ekonomikou, za Spojenými státy bude desetiletí zaostávat v příjmu na hlavu“ a že Amerika zůstává „v čele, co se týče výzkumu a vývoje, vyššího vzdělávání a podnikatelské aktivity“. V následujících měsících bude iLiteratura nadále přinášet recenze nejvýznamnějších amerických beletristických děl v českých překladech, které v USA vyšly v roce 2010 a později, upozorní na dosud nepřeložená díla hodná zájmu českých čtenářů a vše doplní dalšími články.

Od útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku uplynulo již třináct let. Samotná tato událost i vývoj po ní přirozeně nalezl rozsáhlou odezvu v dílech amerických autorů všech žánrů. V říjnu 2001 udeřili Američané na Afghánistán, o dva roky později vpadly ozbrojené síly pod vedením USA do Iráku a stáhly se teprve v roce 2011. Angažmá Spojených států na Blízkém východě ovšem nekončí a „válka proti terorismu“ stále prostupuje každodenní život Američanů. V americké beletrii druhého tisíciletí se tato tematická linie zhmotnila především v románech o 11. září jako Americký problém (A Disorder Peculiar to the Country, 2006, č. 2007) od Kena Kalfuse nebo Císařovy děti nemají šaty (Emperor‘s Childern, 2006, č. 2008) Claire Messud. Nechybí ale ani díla reflektující různými způsoby následná válečná tažení: Muž ve tmě (Man in the Dark, 2008, č. 2009) od Paula Austera, Flashes of War (2013) od Katey Schulz, Checkpoint (2004) od Nicholsona Bakera. Své romány o 11. září vydali žijící klasici jako John Updike (Terrorist, 2006, č. Terorista, 2008) nebo Don DeLillo (Falling Man, 2007, č. Padající muž, 2008) i vycházející a nyní již zcela etablované hvězdy jako Jonathan Safran Foer (Extremely Loud and Incredibly Close, 2005, č. Příšerně nahlas a k nevíře blízko, 2006). Americké literatuře po 11. září se iLiteratura před několika lety věnovala systematičtěji, viz například zde.

Není tomu dlouho, co jsme měli možnost „oslavit“ i výročí další zásadní neblahé události americké historie čerstvého tisíciletí: 15. září 2008 zkrachovala banka Lehman Brothers, čímž odstartovala vleklá ekonomická krize, o jejímž konci se hovoří teprve letos. Téma nestability finančních trhů i lidí, kteří je obhospodařují, se v americké beletrii objevilo ještě předtím, než krize propukla. Vzpomeňme hlavního hrdinu knihy Americké psycho (American psycho, 1991, č. 1995) od Breta Eastona Ellise, z jehož hlavního hrdiny (burzovního makléře) se vyklube sériový vrah, nebo román Cosmopolis (2003, č. 2012) Dona DeLilla o znuděném miliardáři, vsadivším všechen majetek na japonský jen, který nakonec spadne. Zatímco řada románů dotýkajících se 11. září vyšla v češtině, zástupců americké „financial crisis fiction“ nebo „recession novels“ do češtiny tolik přeloženo nebylo, ačkoli v originále jich už lze napočítat řadu. Jednou z výjimek jsou Financial Lives of Poets (Finanční životy básníků, 2010, č. 2014) od Jesse Walterse, které letos vydalo Argo, nebo Pád vzhůru od Garyho van Haase z produkce nakladatelství Jota. Druhá kniha má v originále vyjít až příští rok.

V románech s tématem finanční krize nebo ekonomické recese zpravidla nacházíme morální dilemata, která se dobře rozehrávají v prostředí (samozřejmě bohaté) rodiny: zachránit sebe/byznys, anebo zničit rodinu? Tuto strategii zvolil Jonathan Dee v knize The Priviliges (2010) o vysoce postaveném páru, Adamovi a Cynthii Moreyových, jejíž děj je zasazen na pokraj finančního kolapsu. Podobně postavenou zápletku rozvíjí v Darlings (2012) i Christina Alger, která má pro tento typ literatury skvělé předpoklady: pracovala jako analytička pro Goldman Sachs a její rodina v New Yorku vlastní významnou investiční firmu. Ceněný je též román Union Atlantic (2010, č. 2010) Adama Hasletta o finančníkovi, který by rád ze své rodinné banky vybudoval mezinárodní bankovní impérium. Román Teddyho Wayna Kapitoil (2010) pak zajímavě kombinuje tematiku finanční krize, situace na Blízkém východě a potenciálu informačních technologií. Zacílení čistě na finanční krizi přesahuje i Hologram pro krále (A Hologram for the King, 2012, č. 2014) od Davida Eggerse, který v knize na příběhu amerického obchodníka v Saúdské Arábii trefně demonstruje roztrpčení z vývoje globální ekonomiky.

Historie USA v druhém tisíciletí má samozřejmě i další důležité dimenze. Řekli byste, že Mark Zuckerberg založil Facebook už před jedenácti lety? Že Twitter byl spuštěn o tři roky později, přičemž YouTube tou dobou už rok fungovalo? Nad úlohou a formativním potenciálem sociálních sítí se zamýšlejí například skvělé romány Megasmutná pravdivá lovestory (Super Sad True Lovestory, 2010, č. 2013) Garyho Shteyngarta a The Circle (2013) od Davida Eggerse, jehož vydání na jaro 2015 připravuje nakladatelství Plus. U Megasmutné pravdivé lovestory sociální sítě do jisté míry určují formální podobu knihy. Jennifer Eganová zase v jedné z posledních kapitol svého románu Návštěva bandy rváčů (A Visit from the Goon Squad, 2010, č. 2012) zvolila vyprávění formou powerpointové prezentace. Tato autorka obecně ráda experimentuje s různými druhy elektronické komunikace. Její povídku Black Box publikoval magazín New Yorker nejprve v tweetech (a z její formy je to jasně znát).

V roce 2010 upozornil spisovatel Justin Peacock na to, že v USA zažívá rozmach beletrie věnovaná sociálním otázkám či literatura soustředící se na fungování americké společnosti. Konkrétně se začíná častěji objevovat například téma tenčící se střední třídy, které ve svém posledním románu Svoboda (Freedom, 2010, č. 2013), sondě do života rodiny amerických liberálů, zpracoval Jonathan Franzen. Peacock také poznamenal, že skvělé „sociální romány“ je dnes třeba hledat i u autorů krimi, jako je Dennis Lehane nebo George Pelecanos. Faktem je, že obecně lze v Americe u oddechových žánrů pozorovat sklon k větší realističnosti a společenské kritice. Takových titulů však v ČR zatím moc nevychází.

Kromě nastíněných tematických okruhů se v nejnovější americké beletrii dál rozvíjejí její mnohé etablované odnože se svými specifickým tradicemi: jde o literaturu menšin (ať etnických, nebo sexuálních), literaturu regionální (jižanskou, novoanglickou…) anebo žánrovou. Konstantou literatury Spojených států jako celku je potom Amerika sama, její historie, příroda, případně téma amerického snu. V rámci našeho zkoumání děl vydaných po roce 2010 tyto zavedené oblasti literatury nechceme v žádném případě opomíjet. Naopak bude zajímavé sledovat, jaký v poslední době prodělávají vývoj.

V rámci projektu si klademe otázku, jestli je nyní americká beletrie – vzhledem ke zmíněným novým tématům – političtější než dříve a zda v ní lze vysledovat další výrazné čerstvé trendy (ať už tematické, či jiné) kromě těch, které jsme už uvedli. Předmětem našeho zájmu bude rovněž to, jestli tradiční témata americké literatury obecně i literatur menšinových procházejí v nejnovějších beletristických dílech nějakou proměnou. Mimoto se nabízí řada dalších dílčích otázek: autoři takzvané „generace X“ mají dobu své největší slávy již za sebou – jak se to ale má s literárním ztvárněním „generace Y“? O čem jsou dnešní „velké americké romány“? Jaká jsou dnes na poli americké beletrie slibná nová jména? Tyto a další otázky se chceme pokusit zodpovědět. Mimo jiné proto, že v dnešní globalizované době americká literatura nevypovídá pouze o Spojených státech amerických.

Projekt podpořilo Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze.