Knížka norského autora Josteina Gaardera Anna se díky nakladatelství Albatros a Gaarderově dvorní překladatelce Jarce Vrbové dostává k českému čtenáři v rekordní rychlosti od vydání originálu. Namísto zpřesňujícího podtitulu Bajka o klimatu a životním prostředí Země se obálka snaží nalákat čtenáře sugestivně položenou otázkou Jaký bude rok 2082?, jíž zároveň prozrazuje, že i v této knize bude autor nastolené problémy řešit v přesazích do různých časových rovin.

Protagonistkou prózy je patnáctiletá Anna, žijící s rodiči v norském hornatém kraji. Je to typicky gaarderovská hrdinka: zvídavá a hloubavá, samostatná, s bohatou fantazií, kterou nedává do služeb planého snění, ale vynakládá ji na řešení problémů přesahujících její vlastní existenci. Annu již od dětství trápí proměny světa způsobené plíživými klimatickými změnami. Sama žije v úzkém sepětí s přírodou, a tak si nevratnost a nebezpečnost některých procesů jasně uvědomuje. K aktivnímu boji za záchranu životního prostředí získává i svého chlapce Jonase a společně zakládají ekologickou skupinu, která chce bojovat proti globálnímu oteplování.

Gaarder i tentokrát využil v kompoziční výstavbě prózy svých obvyklých postupů se zdvojováním hrdinů a prostupováním časových rovin. V typograficky odlišených pasážích se vynořuje příběh patnáctileté Novy, bydlící na témže místě jako Anna, avšak v roce 2082. Je to Annina pravnučka a na vlastní kůži se potýká s důsledky bezohledného přístupu svých předků k ochraně životního prostředí. Norskem kráčejí karavany dromedárů s běženci, jejichž domovy se definitivně proměnily v neobyvatelnou poušť. Nova každým dnem registruje zprávy o dalších vyhynulých druzích zvířat, přičemž ta zbývající se ukazují publiku jako smutná pouťová atrakce. Rodiče Novy opylují stromy štětečkem, neboť čmeláci a včely již dávno zmizeli. Lidé konzumují synteticky vyrobenou potravu. Anna, do jejíhož života vstupuje obraz pravnuččina života v podobě snu, pociťuje palčivě zodpovědnost za osud planety, na které by měli jednou žít její potomci. Rozhodne se jednat, aby hroutící se ekosystém zachránila i pro následující generace.

Slabinou prózy je tezovitost, s níž Gaarder tentokrát předkládá čtenáři své alarmující poselství. Anna i Nova zůstávají poněkud plochými a bezkrevnými postavami. Ani milostná zápletka rozehraná mezi Annou a jejím starším spolužákem Jonasem a mezi Novou a tajemným klimatickým uprchlíkem z Orientu nezbavuje příběh pachuti školometství. Anna svého Jonase úkoluje i během jejich rande v horské chatě, kdy ho pověřuje vymýšlením strategie, jak do budoucna zachovat 1001 zvířecích druhů. Hlas dospělých v próze zaznívá skrze krkolomně vykonstruované postavě psychiatra, který se rovněž uvědoměle zabývá problematikou globálního oteplování a jehož dcera riskuje svůj život jako humanitární pracovnice. Všechny tyto vzory, třebaže bezpochyby pozitivní, jsou příliš čítankové, než aby mohly vzbudit čtenářův opravdový zájem. Gaarder tentokrát prózu přesytil citacemi alarmujících statistik, skutečných i fiktivních textů o ohrožené biologické diverzitě, a to vše na úkor uvěřitelného psychologického rozvoje postav, které zůstaly na úrovni deklamujících loutek. Bohužel tím značně otupil ostří předávaného poselství a rozvíjených úvah.

Pedagog Gaarder v této knize jednoznačně převálcoval Gaardera spisovatele a filozofa. Výchovný efekt Gaarderových děl se ovšem vždy odvíjel právě od umění zajistit si čtenářovu pozornost a citové zaujetí rafinovanou kombinací literárních prostředků. V případě prózy Anna se to Gaarderovi příliš nepodařilo. Návodný rozměr prózy podtrhuje i závěrečný soupis webových stránek o klimatu a ekologii, který pro potřeby českého vydání zohledňuje i české weby.