Nakladatelství Meander na sklonku loňského roku vydalo francouzský komiks Svoboda! a byl to krok docela odvážný. Po mnoha pokusech různých vydavatelů se totiž vždy znovu ukázalo, že formát frankofonních komiksových alb tu až na výjimky (Astérix a Tintin) české čtenáře neoslovuje v dostatečné míře. Počátkem tisíciletí to velkorysým způsobem zkoušelo nakladatelství BB/Art, které se pokusilo téměř kobercovým náletem naučit Čechy číst tento typ komiksů, donedávna to zkoušel Albatros; vždy to skončilo zastavením rozjetých sérií a zklamáním pro ty čtenáře, kterým se zalíbily. Nakonec nejlépe dopadají pokusy nakladatelství Crew, které se snaží vydat ucelenou knihu složenou z několika alb. Čtenář má po ruce ukončený příběh a díky tomu, že Crew zmenšuje formát, to není zas tak závratně drahé. Naproti tomu Meander se vydal opačnou cestou a s albem Svoboda! nabídl ten největší (masový) formát, jaký ve Francii (a ostatně ve světě vůbec) existuje. V dotyčném případě to byla výhra, přinejmenším estetická – skvěle tak vynikla jak kresba, tak především barevné nuance jednotlivých scén a výsledkem byl komiks mimořádně pohledný a působivý.

Snad to byla výhra i prodejní, protože nyní v tomto trendu Meander pokračuje a vydal další komiks v onom velkorysém formátu. Zřejmě za tím stojí i dobrá spolupráce s nakladatelstvím Futuropolis, od něhož už Meander před šesti lety vydal jeden z jeho prvních komiksů po obnovení značky v roce 2005, Dobu ledovou od Nicolase de Crécyho. Vydání Svobody!, příběhu o československých legionářích v Rusku, mělo v českém prostředí logiku. Ale důvod, proč byl vydán Holmes, je dosti nejasný: žádná vazba k českému prostředí tu není a komiks sám o sobě rozhodně nemá na to, aby oslovil české čtenáře, neuvyklé francouzskému mainstreamu.

Holmes samozřejmě tím mainstreamem není, Futuropolis se obecně zaměřuje na komiksy náročnější a spolupracuje se špičkami autorského komiksu. Ale není ani ničím víc, zůstává kdesi na půli cesty. Cecilova kresba je precizní, ale příliš konvenční, příběh má zajímavou expozici a nepodbízí se, ale zároveň je řídký a vleče se. Expozice je zajímavá sama o sobě: vše začíná po slavné scéně u Reichenbašských vodopádů, v níž Arthur Conan Doyle, unavený a otrávený popularitou svého hrdiny, nechal Holmese zemřít v souboji s „géniem zločinu“ profesorem Moriartym. Jak ale fanoušci nejslavnějšího literárního detektiva vědí, bouřlivý ohlas (nesouhlas) čtenářů nakonec Doylea donutil Holmese na scénu vrátit a domyslet historku o tom, jak se zachránil a chvíli využíval pověsti o své smrti.

Scenárista Luc Brunschwig se však rozhodl, že vytvoří vlastní verzi, jak se to všechno seběhlo. Doktor Watson se tak dává do pátrání po tom, co se doopravdy stalo – a co byl vůbec Holmes za člověka. V prvním díle (podobně jako v případě Svobody!, i ze série Holmes vydal Meander hned dva díly najednou) se Watson střetává se Sherlockovým starším bratrem Mycroftem Holmesem, který je přesvědčený o tom, že Sherlock poté, co se Watson oženil, propadl drogám a zbyla z něj troska bývalého génia. V závěru se Watson dokonce setká s tajemným Moriartym, z něhož se ovšem vyklube nevinný vysokoškolský profesor matematiky, s nímž měl Holmes konflikt v mládí – a možná si z něj v drogovém poblouznění vytvořil chimérického úhlavního protivníka. V druhém díle se komiks noří hlouběji do pozadí Holmesovy rodiny a věnuje se také dávné minulosti jeho rodičů.

Takto to vlastně vypadá vše docela zajímavě a originálně, bohužel to příliš nefunguje. Na vině je především únavná zdlouhavost většiny scén: na co by lepšímu scenáristovi stačila tři okénka, potřebuje Brunschwig celou stránku. Kresba je dosti statická, a když převážně sleduje dialogy, tempu to také nepřidá. A není ani tak originální, ani tak bravurní, aby dokázala zaujmout sama o sobě.

Udělat komiks o Holmesovi bez Holmese byl možná dobrý nápad, ale tvůrci jej nedokázali využít lépe než průměrně. Průměrný, to je asi slovo, které se ke komiksu Brunschwiga a Cecila hodí nejlépe. Ve Francii by to neznamenalo žádnou tragédii, i průměrné komiksy se tam uživí. V Česku, po tolika špatných zkušenostech s vydáváním frankofonních prací, to nevěstí nic dobrého.