Dětské knížky slovenského autora Jána Uličianského u nás v poslední době zdomácněly díky nakladatelství Práh. Pod výmluvným názvem Analfabeta Negramotná vydalo v překladu Jany Čeňkové rovněž půvabný příběh o vášnivé nečtenářce Bětce, která nedopatřením vstoupí do světa knih a za pomoci literárních postav vyřeší své osobní trápení.

Hanlivou přezdívku Analfabeta Negramotná si Alžběta Panenková vysloužila pro svůj odmítavý postoj ke knihám, její rebelství se však nevztahuje pouze k nim. Bětka se vzpírá většině požadavků, jež si s představou vzorné dívky spojuje její maminka a babička. Mužský prvek v Bětčině rodině citelně schází. Maminka o tatínkovi, který je opustil po dívčině narození, nechce ani mluvit a Bětka prázdné místo po něm podvědomě zaplňuje vzdorem. Znuděná negramotná rebelka s punkovým účesem a omezenou slovní zásobou však pod navenek drsnou slupkou ve skutečnosti skrývá citlivé, zranitelné nitro.

Příběh se odehrává v magickém čase i prostoru. Bětka v den svých jedenáctých narozenin, den před vánočními svátky, utíká z domu, protože chce svého tatínka najít. Klidné místo pro vyrovnání se s vlastní smutnou náladou a rozporuplnými pocity nalézá v knihovně. Nedopatřením v ní zůstává přes noc zavřena, ovšem není se svým žalem sama. Z knížek na policích dětského oddělení vystupují literární postavy a pokoušejí se nešťastné Bětce pomoci. Při setkání s hrdiny z dnes již klasických děl literatury pro děti (pohádkový Paleček, Pinocchio, Pipi Dlouhá punčocha, Anna ze Zeleného domu, chlapečtí detektivové ze série Tři pátrači, Harry Potter aj.) dívka s překvapením zjišťuje, že prožívají podobná trápení jako ona. Bětka postupně odkrývá význam četby pro svůj život a zakouší stud i lítost nad tím, jaké mezery v jejích dosavadních čtenářských zážitcích zejí. Paralelně vychází najevo motivace Bětčina útěku z domova. Vyprávění uzavírá happyend – jsou přece Vánoce, ideální čas na zázraky pohádkové i lidské.

Překladatelka se musela vyrovnat s tím, že některá literární díla zmiňovaná v textu nejsou českému dětskému čtenáři zatím známá, neboť nebyla dosud vydána v českém překladu. Upozorňuje na to ediční poznámka, v níž zvídavý čtenář nalezne odkazy na slovenská vydání. Týká se to například dobrodružných románů amerického autora Roberta Arthura o Třech pátračích, které vznikly v 60. letech 20. století, nebo malého Fuka z knížky Jána Uličianského Čarovný chlapec. Naštěstí je Bětčin příběh koncipován jako objevná cesta za literaturou, kterou podstupuje dívka bez čtenářských zkušeností, takže si ani český adresát nemusí při setkání s dosud nepoznanými literárními postavami připadat méněcenný.

Štědrovečerní hostina, kterou pro Bětku uspořádají knižní postavy, symbolizuje dívčino pochopení a přijetí hodnot, jež četba může přinášet. Vypravěč o tom přesvědčuje i dětské adresáty, jejichž souhlasu se dovolává v úvodu každé kapitoly. Rafinovaně je přetahuje – stejně jako Bětu Analfabetu – do tábora vášnivých čtenářů. Analfabeta Negramotná se tak stává nejenom holdem knižní kultuře, ale také motivačním prostředkem k získávání nových dětských čtenářů.