Tweetovat z kapsy telefonu; dělat umění, zatímco je člověk v práci a zkouší nedostat padáka; vytvořit sochu, která se přemístí pokaždé, když ji trefí ptačí trus. Básně norského autora Auduna Mortesensena (nar. 1985) vypovídají o posouvajících se hranicích umění, o životě v době digitálních technologií a sociálních sítí, ale i o samotě.

Norská a obecně severská poezie je mezi překlady do češtiny velmi řídkým zjevem, za překlady poezie stojí většinou nadšení překladatelé, kteří touží do své mateřštiny převést některého ze svých oblíbených autorů. Před necelými dvěma lety vyšel soubor poezie předního norského autora, esejisty a jazzmana Jana Erika Volda (nar. 1939). Vold je jedním z nejvýznamnějších žijících básníků, debutoval již v polovině šedesátých let, píše experimentální poezii a rád zdůrazňuje, že je díky Miladě Blekastad, rozené Topičové, spřízněn s Čechami. Výbor Malý kruh přeložil do češtiny překladatel, publicista a básník Ondřej Buddeus.

Autor Audun Mootensen, k němuž Buddeus sáhl tentokrát, je autor velmi mladý, avšak kritiky dobře přijímaný. Jeho poezii lze asi nejlépe označit jako konceptuální, stejně jako poezii, kterou píše jeho překladatel Ondřej Buddeus. Výbor Out of office reply obsahuje básně ze tří sbírek Alle forteller meg hvor bra jeg er i tilfelle jeg blir det (Všichni mi říkají, jak bych byl dobrej, kdybych fakt byl, 2009), Aaliyah (Aaliyah, 2010), 27 519 tegn med mellomrom (27 519 znaků včetně mezer, 2013), všechny vyšly v norském nezávislém nakladatelství Flamme.

Audun Mortensen (nar. 1985) sám sebe prezentuje jako konceptuálního umělce, jehož spektrum tvorby zahrnuje poezii, romány, výtvarné umění, ale také blogy. Jeho básně reflektují pocity člověka, který žije v moderním světě emailů, twitteru, facebooku, macu, videokamer, popových celebrit, konzumu a internetové zrychlenosti. Mají formu tweetů, anonymních příspěvků na sociální síti či smsek, od nichž se mnohdy liší opravdu jenom tím, že jsou na papíře. Některé texty tvoří shluky čísel, jiné řada jmen známých popových zpěváků, ještě jiné mají pouze jedno slovo jako báseň Nezamýšlený portrét: „cheese“.

Mortensenovy básně ale nejdou za povrchní čtivostí, autenticita v kombinaci s tím, že výkřiky digitálního světa čteme na papíře, překvapí, nutí nás zamyslet se nad tím, co na obrazovce počítače přijímáme s naprostou samozřejmostí. Změna formy ukazuje význam zdánlivě bezobsažných vět v nových souvislostech a dává jim výpovědní hodnotu o životě autorovy generace: „na tý fotce ti to vážně sluší / uvidíme se na spinningu“. Zřetelně z textů vystupuje osamělost člověka obklopeného anonymitou a tichem digitálního světa: „choď po bytě / sem a tam / dokud nebude / čas jít spát.“ Základním prvkem je ale humor a chuť si hrát si, obracet skutečnost hlavou dolů: „požádej baristku / aby ti / dala jméno / když si objednáváš / kafe ve starbucks“, brát s nadhledem a ironií honbu za povrchními úspěchy doby: „vlastním tuhle báseň / píšu tuhle báseň / jsem chief executive téhle básně“.

Opakujícím se tématem všech sbírek je otázka smyslu a životaschopnosti umění. Ač je podávána s příznačnou nadsázkou a vtipem, vyplývá z básní zřetelně podstata autorova vnímání tvorby, v němž je klíčový proces zrodu více než samotný výsledek: „otevři si konto na twitteru / a tweetuj výhradně / z telefonu / aniž bys ho / vytáhl z kapsy / vydej sebrané tweety / jako pocketbook s názvem / odesláno z kapsy“.

Vydáním knihy však texty nekončí, objevují se znovu za jiných okolností, protože jsou nedílnou součástí autorova dalšího života, tvorby a nekonečné hry. Když Mortensen dostal v roce 2009 honorář za svou první básnickou sbírku Alle forteller meg hvor bra jeg er i tilfelle jeg blir det, vytvořil web s názvem hvor lenge vil jeg (over)leve på bokhonoraret mitt (jak dlouho vydržím (pře)žít za honorář své knihy), do kterého každý týden poctivě zapisoval veškeré své osobní výdaje včetně všech káv ze Starbucks. Web obsahoval i fórum, kde lidé mohli diskutovat na téma konzum či životní styl. O rok později zase na svém blogu vyhlásil dražbu téže básnické sbírky s vlastnoručně psanými komentáři, která byla nakonec vydražena za 1200 norských korun (cca 4000 Kč). Vydání českého výboru provázela také výstava Mortensových sochařských a textových děl na výstavě nazvané „Unread items“, která pojednávala o tematice nečtení objevující se i v básních.

Mortensenova poezie není pro každého, náročnějšího čtenáře poezie může rozčílit svou zdánlivou banálností, absencí duchovněji laděných témat či hlubších prožitků. V jednom z rozhovorů Mortensen uvedl, že píše pro „existenciálně zmatené hipstříky, deprimované odborníky gender studies, teenagery, freelancery, osamělé studenty a veselé rodiče dětí předškolního věku“. Je všechny, a také jinak vůči poezii imunní mladší generaci, má šanci kniha oslovit.

Pokud Vás knížka s lákavě fialovým obálkou nakonec přece jenom nechá chladnými, autor nabízí návod, co s ní udělat: „polož tuhle knížku na stůl / pozoruj, jak dlouho trvá, než ji někdo / a) otevře / b) přesune ji / c) přesune se / d) otevře se“.