Thomas Glavinic: Láska Carla Haffnera k remízám
„Minulý týden otrávila jedna žena v Simmeringu svého manžela. Namíchala mu do ranní kávy dávku cyankáli, která by stačila na deset býků. Říká se, že muž ji dlouhá léta týral a utlačoval, až se rozhodla podniknout něco na svou obranu. Ať už to bylo jakkoli, celá záležitost se dala vyřešit méně drasticky, kdyby se ta ubožačka včas naučila zacházet se svými city.“
„Minulý týden otrávila jedna žena v Simmeringu svého manžela. Namíchala mu do ranní kávy dávku cyankáli, která by stačila na deset býků. Říká se, že muž ji dlouhá léta týral a utlačoval, až se rozhodla podniknout něco na svou obranu. Ať už to bylo jakkoli, celá záležitost se dala vyřešit méně drasticky, kdyby se ta ubožačka včas naučila zacházet se svými city.“
Tak se šachový mistr Georg Hummel rozepsal ve svém sloupku v Neue Freie Presse toho lednového dne roku 1910, kdy se ve Vídni konala první partie utkání o mistra světa v šachu mezi Němcem Emanuelem Laskerem a jeho rakouským vyzyvatelem Carlem Haffnerem. Hummel byl dobrým žurnalistou. Šachy měly u mnohých pověst hry vášnivě pěstované vyhublými kancelářskými rady a vychytralými Židy, hry ještě nudnější než mistrovství ve sběru známek nebo soutěže v háčkování krajkových deček. Aby šachy přiblížil obyčejnému čtenáři, nezalekl se Hummel ničeho. Jeho titulky byly tak strhující, až měl leckdo pocit, že rozevřel stránky lokálních novin. Beze studu připisoval šachovým mistrům rozmanité smyšlené příhody. Přesvědčivě srovnával šachy s malířstvím, taroky, přetahovanou lanem, či dokonce valčíkem a přes zjevnou nepravdivost se oháněl různými odvážnými i naivními tvrzeními, jen aby nalákal čtenáře.
„Často jsem na tomhle místě upozorňoval,“ psal dále o vraždě v Simmeringu, „že pro vyrovnanost každého člověka není nic prospěšnějšího než šachy. Slyšel snad kdy někdo o násilném činu, který by se udál v prostředí šachových hráčů? Takové dětinskosti jsou s jejich povahou naprosto neslučitelné, neboť umějí udržet nervy na uzdě a své námitky vůči potížím naší milé doby dokážou vyslovit u šachovnice. Ale ať si nikdo nemyslí, že šachisté jsou vzdáleni vší snaze přimíchat soupeři do šálku i řádnou dávku nevraživosti: krvežíznivý boxer, a to nežertuji, je příjemným společníkem ve srovnání s většinou šachových velikánů našich dní. Drsnost, s níž se šachový mistr světa Lasker vypořádává se svými soupeři, nemá obdoby, a o nelítostných útočných kvalitách pánů Tarasche, Janowského, Marshalla a jim podobných tu jistě nemusím dlouze plýtvat slovy. Proti nim působí náš Carl Haffner jako učiněný beránek. Hraje klidně a neokázale, jak to odpovídá je ho povaze. Chrání se jakýchkoli riskantních útoků a ne promyšlených manévrů. Jako by chtěl svému soupeři říct: ‚Tak mě poraz, dokážešli to! Je nejznamenitějším zástupcem vídeňské šachové školy. Já tvrdím: Carl Haffner je nejlepším obráncem na světě. V mnoha partiích remizuje, to je pravda. Ale zdolat ho vyžaduje sílu giganta, vůli génia. Zda toho bude mocný Lasker schopen, můžeme ode dneška sledovat. On a vídeňský mistr spolu bojují v prostorách Vídeňského šachového klubu (1. okrsek, Wallnerstraße 2). Já osobně nevěřím, že Lasker rozhodne jednu jedinou z deseti partií souboje o mistra světa pro sebe, neboť: géniové neexistují. Ani já, Georg Hummel, nejsem génius.“
Hummel si četl tyhle řádky u snídaně v kavárně u Mariánského mostu s uspokojením. Stávalo se často, že sazeč, který šachové hře nerozuměl, provedl o své újmě korektury, vložil do článku absurdní mezititulky nebo ho jiným způsobem zmarnil. Dnešní sloupek ale prošel sazečovýma rukama bez úhony. Hummel si zamnul ruce. Článek se podle všeho povedl a přivábí k utkání zástupy lidí.
Aby zklidnil žaludek, objednal si koňak. Rozepjal vestu nad nadouvajícím se břichem. Při pomyšlení na zápas málem překousl viržinko. Považoval za svou zásluhu, že kdysi mladého talentovaného Haffnera objevil, a přesto – tak nervózní nebyl, ani když si sám sedal k šachovnici.
ukázka z knihy Láska Carla Haffnera k remízám
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství Paseka
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.