Zájem o skandinávské krimiromány neustává a nakladatelé po probrání aktuálních románů začínají lovit hlouběji v minulosti. Tak došlo také na jednu z ženských hvězd žánru, Švédku Lisu Marklundovou (nar. 1962), přičemž Knižní klub chvályhodně sáhl po jejím debutovém románu, ačkoliv pochází již z roku 1998 a občas v něm narazíme na některé zastaralé prvky (fotografové ještě používají kinofilm a vypátrání ztracené osoby díky jejímu mobilnímu telefonu je prezentováno jako převratná nová technologie). Poprvé se tu představuje novinářka Annika Bengtsonová, která se pak stala hrdinkou dalších osmi úspěšných kriminálních románů, z nichž dva již zfilmovány byly a ty další to ještě čeká. Marklundová se mezitím pustila i do spolupráce s americkou fabrikou na bestsellery jménem James Patterson, tzn. napsala román Pohlednice smrti, pod který se spolu s ní zmíněný autor podepsal, čímž knize zajistil skvělou pozici na americkém trhu; byla to ostatně zatím jediná Marklundové kniha, která vyšla i česky – loni ji vydalo nakladatelství Al Press.

Exploze má skvělou expozici: po tajemné předehře autorka rozehraje velkolepou kauzu výbuchu na stadionu ve Stockholmu. A není to jen tak ledajaké hřiště, ale stadion, na němž by se ve fiktivním románovém světě brzy měly konat olympijské hry. Rozpoutá se samozřejmě vřava, kterou sledujeme jako v přímém přenosu, protože na ni nahlížíme očima novinářky, která šéfuje krimirubrice velkého večerníku (cosi na hranici mezi „nudnými“ seriózními novinami a bulvárem) a skandál dostane na starosti. Novináři spekulují, zda to byl teroristický útok, postupně však vychází najevo, že šlo o vraždu, přičemž obětí byla ředitelka Olympijské kanceláře, přípravného týmu olympiády. Čtenář má zprvu díky první kapitole náskok, postupně však Marklundová vše srovná a nechá jej spoluprožít hektický život investigativních novinářů, respektive jeho poněkud romantizovanou verzi, kdy se Annika Bengtsonová stává přímou hybatelkou událostí a také potenciální obětí. Doba vzniku knihy je tu přitom výhodou, protože šlo o poslední zlaté časy tištěných médií: tou dobou měly noviny masové náklady a značný vliv a také ještě mohly přinášet vlastní aktuální objevy, aniž by byly pod tlakem internetového zpravodajství. Marklundová přitom dlouho působila jako novinářka, takže prostředí dobře zná a umí je vylíčit věrohodně i srozumitelně, byť někdy se zbytečně pouští do vysvětlování technikálií a provozních detailů, čímž zdržuje tempo děje.

Důležitým prvkem příběhu je přitom genderová nerovnost. Annika je čerstvou šéfkou prestižní krimirubriky, což nesou někteří mužští kolegové dosti nelibě, zvláště ti starší, kteří si podle svého názoru takový post zaslouží více. Takže kromě shánění informací od policie, svědků, rodinných příslušníků oběti a z dalších zdrojů tu paralelně čtenář sleduje také osobní linku reportérky, která v práci bojuje o svou pozici a doma nestíhá rodinu. Tam má naštěstí andělsky hodného a chápavého manžela, který děti i domácnost vždy nějak zastane; přitom se čtenáři za hranicemi Švédska mohou jen dohadovat, nakolik skrze tuto postavu ambiciózní Marklundová děkuje vlastní rodině.

Román se dobře čte, přesto tu chybí to, co je pro detektivku dosti podstatné – peripetie pátrání. Namísto pátrání po vrahovi sledujeme pátrání po informacích, přičemž ty podstatné obvykle pocházejí od policejního zdroje: na rozdíl od některých jiných detektivek, v nichž má policie vedlejší roli, tu jsou kompetentní orgány dále než média, jimž jen pouštějí kusé informace tak, aby neohrozily vyšetřování. Podezřelých moc není a Anniku k pachateli nedovede řetězec indicií, ale nechá se jím snadno chytit do pasti. Jako klasická detektivka Exploze neobstojí, ale protože thrillery mohou mít jiná pravidla, zase to tolik nevadí. Důležité je, že si udrží napětí a spád, a obojího se Explozi dostává; snad jen závěrečný psychologický souboj Anniky s vrahem je poněkud natahovaný.

Ačkoliv jméno Stiega Larssona nepadne ani v reklamních výkřicích na obálce, srovnání s jeho knihou Muži, kteří nenávidí ženy se z mnoha důvodů nabízí: pátrači jsou  novináři a řeší se tu psychické i fyzické násilí páchané muži na ženách. Ale zatímco Larssonův debut byl vícevrstevným dílem s přesahy z thrilleru do společenskokritického románu, Exploze je jen solidně odvedeným řemeslem, kterému navíc v závěru trochu dojde dech.