Záhadní tvorové a mizející ponožky – ne, nebude řeč o Lichožroutech Pavla Šruta, nýbrž o novém dílu doktora Proktora proslulého norského detektivkáře Joa Nesbøho, který nese název Doktor Proktor a konec světa. Možná… Opět tu máme staré známé protagonisty: mrňavého přidrzlého, ale velmi chytrého kluka Bulíka, který si umí poradit v každé situaci, jeho věrnou kamarádku Lízu a šíleného vynálezce doktora Proktora, jenž právě testuje nový vynález – balanční boty (ty společně s předchozím vynálezem, prdicím práškem, samozřejmě zasáhnou do děje). Jmenovanou trojici čeká další ztřeštěný příběh, ovšem pozor, tentokrát Jo Nesbø hraje na výrazně vážnější strunu. Při čtení se mi vybavil okamžik, kdy jsme byli s autorem při jeho návštěvě v Praze na obědě a spisovatel během čekání na jídlo vyprávěl své dceři, jak se žilo ve východním bloku za komunismu. Dívka jen němě zírala, když jí otec líčil, jak východní Němci vzali v srpnu 1989 útokem pražské velvyslanectví SRN. A protože nejen norští náctiletí nemají o životě v nesvobodě nejmenší ponětí, rozhodl se zřejmě autor je poučit. Právě o nesvobodné režimy, tyrany a propagandu tak jde ve třetím díle doktora Proktora především. Nikoho snad tudíž nepřekvapí, že se hlavní záporná postava jmenuje Jodolf Staler a je dokonalý hypnotizér.

Příběh začíná jako obvykle ve škole, kde paní Strobeová přednáší žákům o situaci v Norsku za druhé světové války, kdy byl po německé invazi král donucen opustit zemi a uchýlit se do exilu do Londýna. A nemluví o tom náhodou. Jak se totiž vzápětí ukáže, ze slov najednou začnou mizet háčky, z praček se ztrácejí ponožky a lidé podivně šišlají. Situace vygraduje ve chvíli, kdy v televizní soutěži pěveckých sborů zvítězí zpívající chiropraktik ze švédského Jönköpingu Leo Tenorsen, svrhne krále, vyhlásí Norskou unii, stane se jejím vůdcem a okamžitě naplánuje invazi do Dánska, jež má začít útokem na Legoland. Král se musí uchýlit do exilu do nově vzniklé Republiky Jižní Trøndelag, kde pod dohledem svého švédského sluhy Servuse Gustava luští zatraceně těžké křížovky v Jižní Trøndelag Tajms. Posledním několika nezhypnotizovaným, mezi něž patří Bulík, Líza, doktor Proktor, paní Strobeová a učitel dílen Gregor Galvanius, jenž je ve skutečnosti dalším tajemným tvorem, se naštěstí podaří zachovat si zdravý rozum, založí odbojovou skupinu s názvem Pět Přemožitelných a pustí se do boje proti nastolenému režimu.

Jo Nesbø zde přitom velmi dobře líčí, co se stane, když se moci chopí tyran a lidé jednají jako ovce. Z některých scén až mrazí, například když Alfabetě, nejkrásnější dívce ze třídy, okudlají ostatní holky po procitnutí z hypnózy vlasy v pomstě za to, že kvůli ní podlehly podvratné ideologii. Nelze přitom nevzpomenout na norské ženy, které se spustily za války s německými vojáky a po válce musely čelit rozsáhlé a hrubé násilné odplatě (jde o jedno ze zásadních norských traumat 20. století).

Není však potřeba se bát, Jo Nesbø opět líčí celý příběh s humorem sobě vlastním. Čtenáři se mohou těšit na řadu vtipných narážek a odkazů, ač některé z nich možná ocení spíše rodiče než jejich potomci (skupina BABA a Dbítlz, agent nula nula milion) – ti se zřejmě budou dožadovat vysvětlení. Některé narážky jsou pak dost složité i pro dospělého čtenáře, neboť předpokládají jisté znalosti o Skandinávii (novoroční královské projevy, vztahy s Dány, švédští „gastarbeiteři“). Tady mohl autor více myslet na zahraniční čtenáře, protože při jeho světovém úspěchu se dalo předpokládat, že i tato kniha bude hojně překládána. Přesto lze konstatovat, že v případě, že čtenář tyto narážky nepochopí, bude sice ochuzen o jednu dimenzi, avšak porozumění hlavní dějové linii to příliš neuškodí.

Jak už jsme zvyklí, najdeme v knize taktéž Nesbøho oblíbená fiktivní zvířata. Vedle velice užitečného peruánského sedminohého savého pavouka, který po požití Energetického Nápoje Doktora Proktora s Mexickým Chilli z Feferhromek dokáže uplést vlákno pevné jako ocelové lano, tu ovšem výrazněji do popředí vystupují tvorové, jejichž existenci byste si opravdu raději nepřáli. Už sám pohled na ně je naprosto strašlivý, a pokud oni zahlédnou vás, znamená to jistý konec. Samozřejmě váš, nikoli jejich. Ačkoli… Bulík a Přemožitelní se nedají, nezaleknou se ani obřích vaflovačů a za zvuků jisté popové písně vyzvou k revoluci. Možná tedy konec světa přece jen nenastane? Nenechte se odradit poněkud pomalejším rozjezdem, který by se tentokrát dal autorovi vytknout, a dočtěte až do konce. Dospělí čtenáři přitom možná ocení jeden pikantní detail – závěrečná zachraňovací scéna, odehrávající se v osloském hotelu SAS Radisson, se velmi podobá závěrečné zachraňovací scéně v jedné z Nesbøho detektivek s Harrym Holem.