Za román Život je krátký a touha bez konce (pod názvem La vie est brève et le désir sans fin, vydaný roku 2010 v pařížském nakladatelství P.O.L.) obdržel Patrick Lapeyre prestižní cenu Prix Femina, udělovanou výhradně ženskou porotou. Tímto románem se také představil poprvé našim čtenářům, v českém překladu Tomáše Kybala.

Patrick Lapeyre (1949) žije v Paříži, kde učí na gymnáziu. Tím, jak vystupuje, ale i ve spojení s  vlastní literární tvorbou působí dojmem skromné, vážné a přemýšlivé osobnosti. Vydal zatím celkem sedm románů, mezi nimiž se vždy na tři čtyři roky odmlčel. Navíc se netají svými literárními vzory, zejména Flaubertem a Joycem, tedy autory děl pro náročné čtenáře. Prvotinu, Le Corps inflammable, publikoval již v roce 1984. Mezi francouzskými čtenáři se výrazněji proslavil románem L’Homme sœur z roku 2004, za který získal čtenářskou cenu Livre Inter. Největší úspěch mu ve Francii přinesl v roce 2010 až právě jeho sedmý román, Život je krátký a touha bez konce.

Blériot, Murphy a Nora
Život je krátký a touha bez konce je román o vztazích. Jádrem příběhu jsou postavy milostného trojúhelníku – Blériot, Murphy a Nora. Na začátku románu autor uvádí čtenáře do podivně strnulé atmosféry. Blériot je na cestě k rodičům, působí malátně, zpomaleně a ztrápeně. Pak se mu však ozve Nora, aby mu oznámila, že je zpět v Paříži. Blériot jako by okamžitě ožil, naplňuje jej vzrušení, v němž se mísí touha po dvouletém čekání Noru zase spatřit a strach z nového utrpení. Paralelně k Blériotovu příběhu je čtenáři v následující kapitole představen Murphy, kterého Nora právě opustila. Murphy zdrceně prochází prázdným londýnským bytem a nemůže uvěřit, že to má být pravda.

Příběh se od tohoto okamžiku odvíjí chronologicky, a to paralelně v obou jmenovaných metropolích. K setkání obou mužů dojde až v samém závěru románu. Dějovou linku prolíná jen pár vzpomínkových pasáží, jež se většinou týkají jejich prvního setkání s Norou. O Blériotovi se dovídáme, že žije v Paříži se svou ženou Sabinou. Ona je intelektuálka, úspěšně podnikající v oblasti výtvarného umění, on je spíše druhořadý překladatel, odkázaný na pomoc druhých. Jejich manželství už dlouho neklape. Blériot není mužem činu, je neurotický slaboch, bojí se chaosu a zmaru, a tak raději setrvává v daném stavu věcí s iluzorním pocitem řádu. A rozřešení očekává od Sabiny. Svůj život v podstatě tráví čekáním.

Murphy je původem Američan. Žije v Londýně a pracuje jako makléř. Prvotní šok ze ztráty Nory řeší alkoholem a pátráním u jejích známých. Brzy si však asketicky odřekne alkoholickou náplast, citovou úlevu nalezne v Bibli a ponoří se do své práce, která emocím nedává prostor.

Spojnicí mezi oběma muži je tedy Nora. Mladá přitažlivá herečka se v jejich životech objevuje a  pak z nich mizí. Čtenář se o ní ale vlastně téměř nic nedozví. Nora se stává jen obrazem touhy těch druhých.

Příběh je podáván převážně z jednostranné perspektivy, v případě Blériota výrazněji. Nora i Sabina jsou představovány jen tak, jak je vnímá on a jaký mají význam pro něj samotného. Jen místy poodhaluje autor ironickým náznakem, že realita je poněkud mnohotvárnější. Například ve většině milostných scén je patrný určitý prvek, který jako by popíral vášnivé milostné opojení, které aktérům přisuzuje Blériot. Pravdivou skutečnost si můžeme jen domýšlet. Avšak není „realita“ našich životů založena právě jen na takovém jednostranném, omezeném vnímaní našeho okolí?

Lapeyrovy postavy vystupují v banálních situacích, ale velice intenzivně prožívají své vztahy s  ostatními. A to jak ty pozitivní a oživující milostné vztahy, tak ty nešťastné a ničivé. V životě jedné postavy hrají ostatní lidé vždy nesmírně důležitou roli. Nora vyvolává milostné oživující city, které však nakonec ztrápí oba muže i ji samotnou. Podobně jako Nora má i Sabina pro Blériota zásadní význam, on si to ale plně uvědomí, až když je oběma opuštěn. Blériotovi rodiče pak představují již čistě destruktivní fázi vztahu, který končí smrtí jednoho z nich. Lapeyre nicméně při zobrazování rozmanitých mezilidských vztahů snad až trochu překročil míru pravděpodobnosti. Mezi vedlejšími postavami najdeme totiž také Nořinu kamarádku Vicky s přetrvávajícími lesbickými sklony z mládí a  Blériotova homosexuálního přítele Léonarda.

Autor záměrně poukazuje na to, jak významnou roli mají v mezilidských citových vztazích peníze. Hrdinové se snaží lásku si koupit, využívají náklonnosti druhého, aby z něj peníze vytáhli, a  k uzavření manželství Blériota a Sabiny přispělo snad i to, že Blériot byl v době jejich setkání, na rozdíl od úspěšné Sabiny, ve finanční tísni.

V závěru románu dochází k vyvrcholení všech milostných dramat a svět románu se rozpadá do několika paralelních mikrosvětů, ve kterých jedna a táž postava nabývá rozličných podob či v nich vůbec neexistuje. Tak snad chtěl autor zobrazit chaos lidského světa, v němž máme každý svůj vlastní mikrosvět a vzájemně si do nich s druhými vstupujeme (či nikoli). Jeho snaze rozhodně nelze upřít působivost.

Celkově je Lapeyrův román víceznačný a čtenář v něm těžko najde nějaké jasné „moudro“. Lásku autor zobrazuje, až na několik krátkých momentů milostného štěstí, jako problematický, ve výsledku až ničivý vztah, a tak celkový dojem po přečtení románu je spíše deprimující.