Matka patnáctileté, avšak ve vývoji trochu opožděné Rose se začne chovat nepochopitelně, a pak zmizí. Otec nejedná, jak by měl, a tak se Rose rozhodne vzít věci do svých rukou. Když se jí podaří dát dohromady pohnutý příběh matčina života, najednou se ukáže, že je všechno úplně jinak… Román ztvárňuje svět dívenky s mentálním handicapem jako jedno velké dobrodružství, jež hrdinku donutí naučit se vidět svět takový, jaký opravdu je.

Véronique Ovaldé (1972) debutovala v roce 2000 románem Le sommeil des poissons (Rybí spánek; nakl. Seuil). Doposud vydala deset románů, z nichž nejúspěšnější byl Et mon coeur transparent (A moje průsvitné srdce; Éditions de l'Olivier, 2008), odměněný poměrně nedávno vzniklou cenou Prix France Culture-Télérama. Uznání autorce přinesl i pozdější román Ce que je sais de Vera Candida (Co vím o Veře Candidové; Éditions de l'Olivier, 2009), který ceny získal tři, mimo jiné i Prix Renaudot des lycéens, a figuroval v nominacích na prestižní Prix Goncourt. Knihy Véronique Ovaldé vycházejí poměrně často také v překladech, mimo jiné v italštině, španělštině, angličtině, ale i v rumunštině, korejštině a finštině, česky však zatím nevyšlo z jejího díla nic.

Román Déloger l'animal z roku 2005 přináší příběh o dospívání patnáctileté Rose, zvláštní dívky uzavřené ve vlastním fantastickém světě. Rose nechodí do obyčejné školy, ale do „Institutu“ určeného dětem vyžadujícím speciální péči (proč ale Institut navštěvuje Rose, se v románu nedozvíme), tráví celé dny vedle klece svých králíčků na střeše domu, v němž žije s rodiči, a okolí vnímá jen přes clonu příběhů, které sama spřádá.

Klíčový pro celý román je vztah Rose k matce, vztah velmi blízký: matku a dceru spojuje kromě křestního jména (i to je pro Rose něco jako znamení) také řada drobných rituálů a tajnůstek. Matka je v očích Rose čarovná a obdivovaná bytost, zahalená tajemstvím. Pod parukou totiž skrývá popáleninu. K velkému znepokojení Rose se ale matčino chování začíná postupně měnit: matka opouští své zvyky, uzavírá se do sebe a tráví překvapivě mnoho času soustředěnou četbou novin. Ve snaze přivolat ji zpět do reálného světa se Rose vrhá z okna. Po návratu z nemocnice se ale dozvídá, že matka zmizela. A v tomto okamžiku se rozehrává téměř detektivní zápletka: Rose se totiž nedokáže smířit s tím, že matka odešla bez ní, a rozhodne se záhadu vyřešit.

Vlastní svět hrdinky je světem dětství, který si až úzkostlivě chrání. Hledá tajuplná vysvětlení a některá fakta odmítá přijmout a pochopit. To vyvolává zvláštní napětí mezi skutečností, jak ji vidí Rose, a tou, kterou ve své představě rekonstruuje čtenář. Po zmizení matky se stává hlavním podezřelým otec. Rose je překvapená jeho klidem – otec tvrdí známým, že se manželka jen načas vrátila k matce, a odmítá dát ji hledat policií. Rose se proto začne obávat i o svůj vlastní život. Posléze ale nalézá jiné vysvětlení: jejím otcem je někdo jiný. Na základě náhodně nalezeného novinového článku (po jehož přečtení se jí matka začala vzdalovat) si dívka vystaví celou legendu o matčině dětství ve vzdálené vesnici, tyranském starším bratrovi, vztahu se spolužákem ze střední školy… legendu nádhernou, poetickou a „fakticky“ dokonalou, vysvětlující i důvod matčina zranění.

Ona dokonalá legenda ovšem stojí jen na dohadech a celá konstrukce se zbortí, poté co Rose náhodou z otcových úst vyslechne, že matka ztratila vlasy v důsledku nemoci. A Rose prozře…, všechny své dedukce bude muset přehodnotit.

Hrdinčiny povahové rysy se zrcadlí ve způsobu vyprávění. Někdy je to zadumané pozorování a spřádání sofistikovaných řetězců příčin a následků, svědčících o bohaté fantazii hlavní postavy: vždyť z jediné kratičké zmínky v denním tisku dokáže vybudovat celou historii mládí své matky. Jindy zase ztřeštěný skok do víru událostí, jako na samém počátku románu, kdy se Rose vrhá z okna. Čtenář může být překvapen rozporem mezi svým pohledem na skutečnost a pohledem Rose, která se často upíná na bezvýznamné detaily a přehlíží fakta, jež by mohla rozbít její představy.

Déloger l'animal je příběh o dospívání, o nutnosti vzdát se světa dětství, který si chráníme vysněnými představami a naivní snahou přizpůsobit skutečnost svým potřebám. Román jako takový upoutá spíše příběhem než literárním zpracováním, přesto může čtenáři nabídnout nejednu zajímavou myšlenku.