Jaroslav Balvín se narodil roku 1981 v České Lípě. Studoval nejprve v Ústí nad Labem, v Praze na Fakultě humanitních studií pak absolvoval obor Elektronická média a sémiotika. Nyní žije v severočeských Litoměřicích.

Od roku 2003 se v severních Čechách i v Praze účastní kulturního života jako redaktor školních časopisů, organizátor autorských čtení a kurátor výstav.

Připravil k vydání antologii Kalné vody (2005), sbírku textů šestadvaceti „marginálních“ autorů několika generací žijících v Ústeckém kraji. Výbor obsahuje mj. práce naivistů jako jsou Mnoháček Zgublačenko a Radek Hásek, členů radikálního baletu Vyžvejklá Bambule Radima Neuwirta a Petra Stejskala, performera a multimediálního umělce Nargyho, malíře Horymíra Zelenky a dalších. Dalším z jeho projektů je kniha rozhovorů s protagonisty nejrůznějších kulturních aktivit v Ústí nad Labem a na Ústecku od konce 70. let do současnosti Skryté vrstvy (2007). Uspořádal i antologii severočeského komiksu Bublifuk (2007).

Po skončení studií se věnuje literatuře a souvisejícímu dění profesionálně jako editor bulletinu litoměřické knihovny, od roku 2009 je pak šéfredaktorem Portálu české literatury. Působí také jako publicista.

Roku 2010 vydal v nakladatelství Novela bohemica svůj první román Mácha: Deníky – Turistický průvodce. Kniha, vyprávějící o mladém muži, který tráví léto připravováním beletrizovaného průvodce o místech, spojených s Karlem Hynkem Máchou, nese určité autobiografické rysy. Jako volná inspirace posloužily autorovi jeho vlastní toulky po Máchově kraji. Příběh lze chápat jako svého druhu „generační zpověď“, v níž se „svět rozpadá mezi erotická dobrodružství a pitky a samozřejmě do reflektovaného psaní o erotických dobrodružstvích a pitkách“. Kritika přijala jeho debut poměrně příznivě a v roce 2011 se kniha Mácha: Deníky – Turistický průvodce dočkala nominace na Ortenovu cenu.

Na podzim 2011 mu vyšel v témže nakladatelství druhý román, Lásko, teď!, v němž rozvinul svůj specifický styl, založený na hojném citování a parafrázování nejrůznějších filozofických i beletristických textů, vytvářejícím jakousi postmoderní intertextuální koláž. Kniha tematizuje problematiku sexuality a partnerských vztahů. Hlavní hrdina, uvědomující si nevratný proces stárnutí a stereotyp, nevyhnutelně přicházející v partnerském životě, se žene za dalšími sexuálními zážitky s výrazně mladšími dívkami. Patrný je zde vliv myšlenek a tvůrčích postupů Balvínových oblíbených spisovatelů: Houellebecqa, Jelinekové a Párala, k němuž se začínající autor ostatně hlásí jako ke svému literárnímu vzoru. Své místo tu mají také explicitní sexuální scény, inspirované internetovým pornem. Tento román se dočkal rozporuplné a často spíše negativní reakce, byl dokonce označen za literární projev autorových potíží s vlastní sexualitou.

Jako spisovatel, který jde s dobou, využívá Jaroslav Balvín ke komunikaci se zájemci o svou tvorbu autorský blog.